Kytarové inspirace - Poslední díl...

Hola, kytaristé a kytaristky, rád bych se s vámi tímto posledním třiatřicátým dílem rozloučil. Doufám (a věřím), že jsem vás alespoň trochu něčím zajímavým inspiroval a pootevřel vám nové obzory. I když tento seriál končí, můžete si sami obdobným způsobem vytvářet nové inspirace a hledat nové cesty. Stačí tomu být jen otevřený a nakloněný, čímž myslím nemít klapky na očích a nedržet se různých zajetých klišé. Pokusím se na závěr napsat pár rad a postřehů, které jsem za svůj hudební život a také jako učitel různě posbíral. Tak jdeme na to...

Noty, značky, hudební teorie, stahování...

Pokud máte hudbu opravdu rádi a rozhodli jste se ji dělat profesionálně, na plno a pořádně, prostě se hudbou živit, pak vězte, že notám a teorii se prostě nevyhnete. Všechno hraní v divadlech, muzikálech, natáčení všeho možného ve studiu, dokonce hraní pro turisty na lodi apod., všude tam se vás na nic nebudou ptát, prostě před vás hodí list s notami a hrajte. Někdo to čte pomaleji, někdo si to musí připravit doma, někdo to dává rovnou z listu. Ale všichni to umí a patří to úplně k samozřejmým věcem. Jsi profesionální kytarista? Pak znáš noty a vše kolem nich.

Občas se mi stává, že někteří studenti přijdou s tím, že se opravdu noty učit nechtějí, že je to nezajímá, že jim to bere „feeling“ a kdo ví co všechno a že je ten či onen kytarista taky neumí. Ale věřte, že kdo „feeling“ nemá, nebude ho mít ani bez not ani s notami. Kdo ho má, bude ho mít s notami. Noty, chudinky na to nemají žádný vliv. :-) Pokud chcete být opravdu dobrým hudebníkem, noty a studium hudební teorie jednoznačně doporučuji!

 

Pár postřehů, které mi přišly při cvičení důležité

Nejlepší metoda, jak se naučit číst a psát noty, je prostě je číst a zapisovat. :-) Každý den si něco z not zahrajte, nebo naopak do not něco zapište. Vezměte si třeba knížku Já písnička a čtěte a hrajte si jednoduché melodie písniček. Věřte, půjde to dobře, je to jen praxe. Je to jako učit se číst text. Je potřeba to pořád dělat a nebát se toho.

Co se týče hudební teorie, určitě si jako první udělejte jasno v intervalech. Naučte se je nejen hrát a najít na hmatníku, ale také je slyšet a naučte se intervaly intonovat (zazpívat). Soustřeďte se na rozpoznávaní intervalů pomocí sluchu (relativní sluch). Potom následuje zbytek, tj. stavby akordů, stupnice, harmonie atd. Pokud budete mít intervaly zvládnuté, vše ostatní půjde mnohem lépe.

Troufám si říct, že jednou s nejdůležitějších věcí ve vývoji kytaristy je stahovaní nahrávek. Tedy učení se skladeb sól či jen riffu pouze pomocí sluchu, kytary a nahrávky. Ano, je to ze začátku o dost pomalejší než si vzít noty nebo tabulatury. Nicméně tento způsob učení vám dá nakonec mnohem více. Zlepšujete si tím nejen svůj hudební sluch, který je potřeba stále tříbit, ale také frázovaní, rytmus, smysl pro kompozici atd. Ideální je, pokud třeba stahujete sólo, pustit si nějaký logický celek - frázi i několikrát po sobě, pak to vypnout a zkusit tuto frázi už bez nahrávky zahrát na kytaru. Když to nemůžete najít, zase pustit, vypnout, zahrát, a to tak dlouho, než to vše najdete na hmatníku. Pak bych vše zapsal do not, jednak z důvodu zapamatování si a jednak si tím přesně ujasníte rytmus dané fráze. No a následně bych provedl nějakou analýzu, co se tam vlastně dělo. A tím se naučíte a pochopíte věci, které se vám líbí. To vám dá svobodu všechny naučené věci libovolně a po svém také používat. Například budu stahovat svého oblíbeného jazzového kytaristu a ten přes dominantu zahraje krásnou frázi v alterované stupnici. Bude se vám líbit ten zvuk, ta barva, to napětí, kterou fráze udělala, ale netušíte, jak toho dosáhl. Stáhnu si tedy nahrávku, naučím se ji, určím si, že jde o alterovanou stupnici. Následně se naučím alterovanou stupnici a tu pak můžu začít libovolně používat, třeba podobným způsobem jako můj oblíbený kytarista.

Možná by se dalo do jisté míry odpustit čtení not, ale přátelé, čtení akordových značek je naprostá nutnost. Není to nic těžkého a stejně jako vše, i toto souvisí s praxí. Určitě je lepší chápat všechny intervaly v akordech a značkách, co přesně značka znamená, co s ní můžu dělat, jak s ní můžu dále pracovat, než se učit jen nazpaměť hordu nějakých akordů. Myslím, že knížky typu „10000000 +1 akord“ jsem úplně k ničemu. Je lepší pochopit samotnou stavbu akordů, umět si sám akordy vytvářet, chápat, který tón či interval je důležitý a který měně a podobně. Zaměřit se na spojovaní akordů a vytvořit si hromady spojů, které pak můžete začít používat v různých příležitostech. Jiné sazby se dají použít např. při hraní ve velkém orchestru, jiné, pokud budeme třeba jen doprovázet zpěvačku atd. Dbejte na to, aby vám dané spoje zněly dobře a hledejte pořád nové cesty a barvy.

Oj, asi nejtěžší věc je rytmus. Metronom, metronom, metronom! Pomalu, nahrávat se s metronomem a pak poslouchat a analyzovat. Nehrát podle metronomu či bubeníka, ale s ním! Dbejte na to, aby váš rytmus byl vždy co nejlepší. Objevujte technické brikule, hady či akordy, které vám ještě nejdou zahrát, ale soustřeďte se vždy na rytmus. Lepší méně not, ale přesně! Určitě je lepší vše cvičit v pomalých tempech, kde máme čas všechny věci sledovat. Ti zkušení můžu metronom používat třeba jen na druhou a čtvrtou dobu, či dokonce např. pouze na druhou osminu čtvrté doby. To je pak masakr, ale jasně vám to ukáže, jak moc jste schopni udržet rytmus, nezrychlovat atd.

No, je to práce na celý život. Dobře se to píše, ale rozumím a sám to znám, že přijde stres na koncertě nebo se člověk prostě „utrhne“ a už je z tempa pryč. Chce se pořád to absolutně soustředit.

 

Tak milí kolegové a kolegyně, mějte se krásně. Přeji, ať vám to hraje, přeji, ať máte chuť do cvičení a ať z toho máte radost.

Psáno pro časopis Muzikus