přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukKurzy zvukové techniky VIII - mixpulty a preampy (8)

27.5.2008 | Autor: Václav Vlachý | sekce: pro muzikanty - workshopy

Kurzy zvukové techniky VIII - mixpulty a preampy (8)

Kurzy zvukové techniky VIII - mixpulty a preampy (8)

Využívání ekvalizérů při záznamu

Jedna z nejčastěji pokládaných otázek při práci s ekvalizéry zní: Mám ponechat jejich nastavení až na mixážní úpravy a nebo se mám snažit už při záznamu dostat zvuk do stopy v takové podobě, aby se barevně co nejvíce přibližoval k ideálu? Odpověď není jednoduchá, protože dokud nejsou ve stopách zaznamenány všechny zvuky, nedá se s jistotou říci, kde onen ideál máme přesně hledat.
Přesto však existují určité definované hranice frekvenčního rozsahu jednotlivých nástrojů a hlasů, stejně jako míra obecného muzikantského vkusu souvisejícího s barvou příslušného zvuku. Jednoduše řečeno: hoboj by neměl znít jako anglický roh, elektrická kytara jako baskytara, velký buben by neměl připomínat basový kotel, smyčce by neměly řezat jak cirkulárka a zpěvačka by neměla znít ani jako ze sudu, ani jako se skřipcem na nose. Dá se asi všeobecně souhlasit s tím, že již v zaznamenávaných stopách by jednotlivé nástroje měly znít tak, aby nemusel nikdo v režii pronést stokrát profláknutou větu: Ono se to při mixáži nějak ekvalizérem upraví, aby to znělo normálně...
Dříve často používaný název "korekce" je pro úpravy ekvalizérem při záznamu velmi výstižný: jedná se vlastně o určité doladění barvy či - technicky řečeno - frekvenční přizpůsobení těch zvuků, které nezní ve stopě příliš dobře, například z důvodu nevhodného mikrofonu či nahrávacího prostředí, nekvalitního nástroje, špatné interpretační techniky a dalších nepříznivých faktorů. Pokud jsou všechny tyto aspekty v pořádku, většinou to znamená, že žádné korekce (ekvalizaci) nebudeme potřebovat, protože jsou všechny podmínky ideální. Z tohoto stavu bychom při snímání nástrojů měli vycházet, ale v praxi je tento stav spíše výjimkou než pravidlem.

Filtry Lo-cut

Kdyby mi někdo dal na výběr jen jedinou možnost, jak mohu při záznamu korekčně upravovat zvuk, nepochybně bych si vybral Lo-cut neboli HP filtr. Jedná se vlastně o stejnou funkci - v prvním případě vychází název z odříznutí hlubokých frekvencí, ve druhém ji nazýváme hornopropustním filtrem (high-pass), což je totéž. Prakticky u všech snímaných zvuků dochází ve spodní části spektra nejen k nežádoucímu narůstání úrovně (proximity efekt u všech směrových mikrofonů, nedokonalá akustická izolace studia, stojaté vlnění), ale pod hranicí spodního rozsahu dochází také ke vzniku různých nežádoucích oscilací, které nemají s čistým snímáním nic společného. Při snímání bicí soupravy či jakýchkoli současně nahrávaných nástrojů dochází také k nežádoucím přeslechům, které lze do značné míry odstranit právě pomocí Lo-cut filtru. Veškerý výše jmenovaný "balast" nejen zbytečně snižuje využitelnou úrovňovou kapacitu příslušné stopy (headroom), ale také výrazně znečitelňuje a rozmazává celkový zvuk.
Při dobré znalosti frekvenčního rozsahu jednotlivých nástrojů si může zvukař dovolit použít Lo-cut filtr při záznamu prakticky na kteroukoli stopu, aby si vyčistil celé basové spektrum od všech nežádoucích oscilací (hučení, dunění, přeslechy apod.).
Zní celkem logicky, že mikrofon u malého bubnu by se měl zbavit dunění z velkého bubnu, mikrofon snímající sykot hi-hatky by neměl přenášet ani nižší středy ze všech ostatních bubnů, z mikrofonu na sekci fléten by se nemělo ozývat dunění tuby či ryčení trombonu. Veškeré nástroje zapojené přímo do DI jsou bez Lo-cut filtrů prakticky nepoužitelné (nízkofrekvenční interference) a jedině odříznutím dunivého pásma u akustické kytary, analogových syntezátorů, elektrických kytar, bubnů apod. je možné vytvořit dostatečný prostor v basovém spektru pro ty nástroje, které tam patří. Ale i u nich je práce s odříznutím subbasového pásma nutností, i když se ve frekvenčním rozsahu posouváme mnohem níž a používáme strmější filtry.

Filtry Hi-cut

Dokonalým opakem filtrů Lo-cut jsou filtry pro odřezání nežádoucího vrchního spektra (LP filtr). Je to druhá alternativa ekvalizačních úprav již při záznamu, a pokud dobře slyšíte, nevzniká těmito úpravami téměř žádné riziko, že budete při mixáži pracně napravovat, co jste při záznamu pokazili. Pokud je zvuk příliš ostrý nebo syčivý, jsou-li u hlasů nadměrně zdůrazněné alikvoty, z basových nástrojů se ozývá lupání, cvakání či drnčení strun, můžeme pomocí takového dolnopropustního filtru hodně napravit. Zatímco u Lo-cut se nastavují často velmi vysoké strmosti (pokles v dB/oktávu) u Hi-cut filtrů bývá mírný pokles mnohem vhodnějším řešením. Obdobným způsobem, jako se odstraňují hluboké přeslechy pomocí hornopropustních filtrů, dá se u nástrojů, které zabírají spodní část akustického spektra, odstraňovat přeslech z oblasti vyšších středů a výšek. I nejvyšší alikvoty (harmonické frekvence) basových nástrojů končí totiž většinou podstatně níž než u zvuků zabírajících vrchní spektrum. Touto metodou se zase naopak vyčistí pásmo vyšších středů a výšek pro nástroje a hlasy, které v něm potřebují najít svůj vlastní prostor.?

Příště: Indikátory na pre-ampech a mixpultech

Psáno pro: časopis Muzikus 2007/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Kurzy-zvukove-techniky-VIII-mixpulty-a-preampy-8~27~kveten~2008/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.