muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKudy po hmatníku - praktické tipy pro kytaristy

10.1.2016 | Autor: Honza Militký | sekce: pro muzikanty - workshopy

Kudy po hmatníku - praktické tipy pro kytaristy


Kudy po hmatníku
Seriál Honzy Militkého s praktickými tipy pro kytaristy
Díl 13. - církevní mody, mixolydická


Naše pátrání po stupních durové stupnice nás tentokrát zavede na její pátý stupeň, kde leží modus, který se nazývá mixolydický. Prozradíme si něco o jeho vztahu k blues a moderní muzice a také jak s ním naložit v doprovodech a sólové improvizaci.

Z minulých dílů už víme něco o důležitých intervalech jak v akordech, tak ve škálách, ze kterých jsou odvozeny. Mimochodem - akord přece není nic jiného než příslušná stupnice, postupující po doškálných terciích, místo po sekundách. Vztah stupnice/akord tedy můžeme přirovnat k jakýmsi pomyslným spojeným nádobám, jejichž obsah se neustále ovlivňuje, neboť jsou spolu vzájemně propojené. Taková třináctka tedy v plném tvaru vlastně obsahuje celou sedmitónovou škálu, ze které je odvozena. Z tohoto plného tvaru pak zpravidla některé intervaly vypouštíme a v konečné sazbě ponecháváme ty „důležité.“ Jsou to zejména tercie, vyjadřující tónorod akordu (dur, moll) a septimy, které nám pomohou akord přesněji typově zařadit mezi tzv. „majky“ (akordy s velkou septimou) nebo „sedmičky“ (akordy s malou septimou). U církevních modů rozlišujeme ještě takzvaný charakteristický interval, kterému jsme věnovali prostor již v předchozích dílech, a dnes se tedy spokojíme s konstatováním, že církevním modům skutečně propůjčuje jistý svébytný charakter, čímž je odlišuje od přirozené dur, potažmo moll.

Je-li tedy řeč o mixolydickém modu, uveďme si tedy nejprve tyto výše zmíněné informace: tercie velká, septima malá. Jde tedy o durový modus (kvintu má čistou) s malou septimou. Malá septima je v tomto případě také charakteristickým intervalem, takže po něm už netřeba dále pátrat. Mixolydický modus se nachází se na 5. stupni durové stupnice - zde tedy v dur leží dominanta, v C dur akord G7 (9, 11, 13). Nyní tedy tento pátý stupeň v dur přehodnotíme na první, čímž se ocitneme v mixolydickém modu. Jinými slovy, na tento akord G7 se bude stále hodit stupnice C dur, jen se její kořen přesune z tónu c na g.

Jako příklad užití mixolydického modu si uvedeme klasickou věc Macea Parkera Shake Everything You’ve Got. Na této skladbě je hezky vidět, že na rozdíl od funkční harmonie, která pracuje s vytvářením a rozváděním napětí, vystačí si modální harmonie mnohdy jen s jedním akordem. Shake Everything You’ve Got je postavena na funkovém riffu, který je neustále opakován a drobně variován. Je postaven na akordu D9(13) a jde tedy o D mixolydickou. Ta se liší od přirozené D dur malou septimou, postrádá tedy křížek c#. (Inu, jak už bylo řečeno, najdeme ji přece na pátém stupni dur, což je v případě akordu D7 stupnice G dur - tedy jeden křížek f#). Tónový materiál akordu D13 v plném tvaru je následující: D13: d, f#, a, c, e, g, h.

Na hmatníku s ním můžeme naložit stejným způsobem, jako jsme si to ukázali hned v prvním díle na čtyřhlasé sazbě akordu G13.

Příklad 1


Příklad 1 nám ukazuje transpozici těchto hmatů do D7 s příslušnými nadstavbami 9,11,13. Místo jedenáctky se v praktickém hraní často užívá takzvaná suska, tedy průtah. Proto ji najdete i v tomto příkladu, její přesné označení by tedy nebylo D11, nýbrž D7sus (neobsahuje tercii).

V Příkladu 2 vidíme obrat tohoto akordu, na kterém je postaven nosný riff této „Parkerovky“. K výchozí nónové nadstavbě se ve stejném obratu přidává třináctka.

Příklad 2

Příklad 2


Pro blues a celou moderní muziku, která z něj vychází, je příznačné, že tento durový akord s malou septimou používá na všech základních funkcích, tedy I., IV. a V. stupni, a nakonec ho můžeme najít na všech stupních tóniny. Příliš si při tom neláme hlavu s tím, že tyto akordy nejsou odvozeny od společné stupnice, a v případě funkcí na I., IV, a V. stupni jde vlastně o tři různé mixolydické škály, které jsou pro ně popisné. Naštěstí zde máme jeden modus, který je dokáže skloubit dohromady a neporušit jejich charakter, a to dokonce i přes to, že je mollový. Tento jev v klasické hudbě až na drobné výjimky nepotkáme - tónorod je buď durový,nebo mollový, nelze mít v tónině malou i velkou tercii zároveň. V blues tomu tak není, naopak, jeho charakter je založen právě na napětí mezi malou a velkou tercií (pozor - obráceným směrem to nefunguje) a mezi dalšími bluesovými tóny (zejména zvětšenou kvartou a čistou kvintou). Proto zde paradoxně považujeme za příbuzné dva mody různého tónorodu - mollovou dórskou a durovou mixolydickou. Liší se pouze tercií, ostatní intervaly mají shodné. Z tohoto zajímavého úkazu můžeme těžit jak melodicky, tak harmonicky, neboť právě postupem z dórské do mixolydické docílíme ono zmíněné bluesové pnutí. Navíc je to právě dórský modus, zahraný od 1. stupně, který je tím společným pro sedmičkové akordy na všech třech základních funkcích. Konkrétně blues například v G bude mít akordy G7, C7, D7, a zvolíme-li v melodické improvizaci G dórskou (= F dur), neurazíme ani jeden z těchto akordů. Dokonce i durové G7 snese malou tercii, obzvláště pomůžeme-li jí, jako správný bluesman, vytažením směrem k velké.

Když už je řeč o blues a improvizaci na něj, ještě jeden tip: Jak už bylo řečeno, blues je vlastně dur-mollové a tak máme na výběr obě tercie, jak bylo výše nastíněno. Je třeba si však dát pozor na jedno nebezpečí. Jak už bylo zmíněno, dórskou od prvního stupně je možno zahrát na tóniku, subdominantu i dominantu. Zvolíme-li však mixolydickou od prvního stupně, v žádném případě ji nesmíme použít na subdominantu - tedy akord na čtvrtém stupni. Důvodem je její velká tercie (v G7 tón h), která se od čtvrtého stupně stává septimou subdominanty. V tomto případě by na subdominantu C7, tedy akord s malou septimou (tóny c, e, g, b), vyšla septima velká. Proto je třeba se na tento akord vrátit ke G dórské, která má tón b, shodný s malou septimou subdominanty. Nejlépe uděláte, když si to prostě zahrajete a ucho už vám samo napoví, že velká septima na sedmičku, (není-li pouze průchodná), opravdu není dobrý nápad.

Téma církevních modů najdete opět na mém instruktážním DVD Technika a improvizace na elektrickou kytaru, vyzkoušet si v nich doprovodod a improvizaci pak můžete na Rockových kurzech jak pod mým vedením, tak pod vedením dalších zkušených lektorů, a to i na další nástroje. Jak zachycuje foto, pokud ještě nemáte nacvičeno, může být improvizace i pantomimická - hlavní je odhodlání. Těšíme se na vás tentokrát v Domažlicích 17.-26. července. Více na www.rockovekurzy.cz.

Psáno pro: časopis Muzikus 2015/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Kudy-po-hmatniku-prakticke-tipy-pro-kytaristy~10~leden~2016~2/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.