Kudy po hmatníku - praktické tipy pro kytaristy

Kudy po hmatníku

Seriál Honzy Militkého s praktickými tipy pro kytaristy

Díl 12. - církevní mody, lydická

V jedenáctém díle jsme si ukázali praktické použití dórského modu a přesvědčili se, že pod zdánlivě archaickými názvy církevních modů se skrývá tónový materiál běžně používaný v moderní muzice. Dnes budeme tedy v tomto duchu pokračovat a posvítíme si na další z těchto modů. Na řadě by byl frygický modus, nacházející se na třetím stupni dur, pokud bychom postupovali důsledně po jednotlivých stupních. Vzhledem k tomu, že v praxi se s ním  setkáme oproti ostatním modům poměrně zřídka, v našem seriálu dopřejeme pozornost ostatním modům, jejichž výskyt je naopak hojný. A jelikož jsem minule slíbil, že se na toto téma zaměříme především z praktického pohledu, frygický modus ponecháme svému osudu a podíváme se rovnou na čtvrtý stupeň durové škály, kde leží modus, který se nazývá lydický.

Jak už bylo uvedeno v přehledu církevních modů (10. díl tohoto seriálu), lydický modus má durový tónorod, na prvním stupni stojí septakord s velkou septimou a jeho charakteristickým intervalem je zvětšená kvarta. Té odpovídá tenze 11+. Z minulého dílu již víme, že charakteristický interval představuje jediný půltón, o který se kterýkoliv modus liší od své stejnojmenné dur/respektive moll, podle tónorodu. V případě lydické máme tónorod durový, můžeme ji tedy porovnat s přirozenou dur, stejně jako jsme v předchozím díle porovnávali dórskou s přirozenou moll.

Pro přehlednost je dobré zprvu vycházet z modů odvozených od stupnice C dur. V takovém případě by tedy lydická začínala na tónu f a septakord na prvním stupni by měl značku Fmaj, přidané tenze by byly 9, 11+, 13. Jelikož se ocitáme v tónině bez předznamenání, v porovnání s přirozenou F dur (tedy jónskou) jasně vidíme, že rozdíl je v jednom b, které f lydická nemá. Tóny f a h zde svírají zvětšenou kvartu (= 11+), která je tím pádem charakteristickým intervalem lydického modu. Jinými slovy - zvýšením čisté kvarty v F dur (jónské) se ocitáme v F lydické, což mimo jiné ovlivní i sled doškálných akordů.

Jako praktický příklad užití lydického modu jsem zvolil skladbu Joe Satrianiho Flying in a Blue Dream. Je to krásná ukázka modální věci s rokenrolovým nábojem a zároveň je to lydická čtyřikrát podtržená, neboť tento modus je zde použit hned večtyřech transpozicích: Cmaj11+, A♭maj11+, Gmaj11+, Fmaj11+. Jde o do důsledku dotažený lydický princip, jiný modus se zde nestane, a přesto celek působí zcela přirozeně. V improvizaci na toto harmonické schéma bude tedy nutné použít pro každý akord jiné předznamenání.

Pro lepší orientaci v tónovém materiálu doporučuji si nejprve uvědomit, o které škály půjde. K tomu nám mohou pomoci kořenové durové stupnice, na jejichž čtvrtých stupních zmíněné akordy stojí,tedy:

Cmaj11+ = G dur (f#)

A♭maj11+ = E♭dur (b♭, e♭, a♭)

Gmaj11+ = D dur (f#, c#)

Fmaj11+ = Cdur

Příklad 1, Flying in a Blue Dream, má v notaci naznačený způsob doprovodu na akordu C, který pak obdobným způsobem pokračuje na ostatních třech akordech. Jelikož v tomto případě mají akordy většinou vynechanou velkou septimu (symbol maj7), zvolil jsem výstižnější označení add9,11+ (= přidej uvedené intervaly k příslušnému kvintakordu). Jak už jsem zmínil, jde o čtyři různé lydické mody.

V Příkladu 2 najdete lydický riff, který jsem opět vybral z mého instruktážního DVD. Kombinuje techniku sweepu s tapy pravé ruky, (ta hraje vždy nejvyšší tóny na strunách e, h, g). Shodou okolností je hlavní tónina ve Flying in a Blue Dream stejná jako v tomto příkladu, tedy C lydická (tedy jeden křížek f#). Dá se také označit lomenou akordickou značkou C/D (akord/bas, může se vyskytovat též ve tvaru zlomku, pak je nad lomítkem akord a pod ním bas). Můžete to brát jako inspiraci pro improvizaci v tomto modu.