Jak vybírat... III - klávesový MIDI kontrolér do studia

Jak vybírat... III - klávesový MIDI kontrolér do studia
Jak vybírat... III - klávesový MIDI kontrolér do studia

MIDI kontrolér ve studiu by měl obvykle splňovat několik různých funkcí současně. Dnes už se nejedná pouze o řídicí klaviaturu, ale počítá se s řadou dalších parametrů, které budou přímo z MIDI kontroléru/řídicí klaviatury ovládány.

 

Pochopitelně je možné volit i samostatný MIDI kontrolér bez klaviatury. Obvykle se ale počítá i s klaviaturou. Klaviatura bývá naopak na MIDI kontroléru velice zásadní. V zásadě lze říci, že existují dva typy klaviatury - kladívková (vyvážená) a „syntezátorová“ (polovyvážená nebo nevyvážená). Kladívková mechanika si klade za cíl pokud možno co nejvěrnějším způsobem simulovat klaviaturu akustického klavíru. Pochopitelně i mezi klaviaturami jednotlivých klavírů jsou rozdíly a každému interpretovi vyhovuje jiná klaviatura. Stejně je to i u řídicích klaviatur. Proto zásadně doporučuji nespoléhat se na prospekty ani rady známých a kamarádů nebo populárních umělců. Především je nutné, aby klaviatura seděla tomu, kdo na ni bude nejčastěji hrát. Horší je to v případě, kdy vybíráte klaviaturu do komerčního studia, ve kterém se budou interpreti střídat. Pak se vyplatí udělat kompromis mezi výběrem od většího počtu interpretů.

 

Polovyváženou klaviaturu preferují především neklavíristé. Pro tyto hráče bývá klavírní mechanika moc tuhá a těžká. Obecně se každý typ klaviatury hodí na jiný styl hry a není od věci mít k dispozici více typů klaviatury, stejně jako není od věci, když interpret umí zahrát na rozdílné klaviatury. Obecně lze říci, že kladívková mechanika se hodí především pro hru na klavírní zvuky. Osobně mi ale vyhovuje třeba i pro MIDI záznam smyčcových partů nebo akustické kytary či basy. Na polovyváženou klaviaturu se mi pochopitelně lépe hrají syntezátorové party, ale třeba i žesťové, dechové dřevěné, elektrické kytary, vokály a další.

 

Kromě samotného typu klaviatury lze někdy vysílat ještě další parametr, tzv. aftertouch. Jedná se o přítlak na klávesu po jejím stisknutí. Tento parametr obvykle nabízejí polovyvážené nebo nevyvážené klaviatury. Kladívkových mechanik s aftertouchem je opravdu poskrovnu. Na způsob hry s aftertouchem je potřeb si zvykat, ale na druhou stranu se jedná o vynikající a rychlý způsob vysílání nějakých událostí, aniž hráč musí kamkoliv přemisťovat ruce z klaviatury pryč.

 

Klaviatura bývá u MIDI kontroléru obvykle to nejdůležitější, protože se jedná o přímý a nejpoužívanější fyzický kontakt s hudbou. Nicméně mohou rozhodovat i další parametry MIDI kontroléru.

 

Kromě klaviatury jsou dnes nároky i na pohodlné vysílání dalších MIDI událostí, především kontinuálních kontrolérů, a v neposlední řadě často také možnost ovládat alespoň základní funkce pro pohyb v sekvenceru přímo z klaviatury (zejména v případě, kdy je interpret zároveň i režisérem). Pro pohodlné vysílání dalších MIDI událostí jsou obvykle součástí MIDI kontroléru různé tahové a otočné ovladače. Je vhodné vyzkoušet, zda tyto ovladače padnou do ruky, zda je manipulace s nimi pohodlná. Někdy mohou být ovladače zbytečně titěrné nebo mohou být blízko sebe. Nebo nemusí být logicky rozděleny do sekcí. A nebo jich může na zařízení být jednoduše moc, což může znesnadňovat orientaci mezi nimi.

 

Kromě těchto ovladačů se dnes počítá minimálně se dvěma modulačními kolečky. Jedno obvykle vysílá ohýbání tónu (pitch bend) a druhé hloubku modulace kontroléru 1. To ale bývá někdy programovatelné. Zajímavou variantou je joystick, pomocí kterého lze snadno vysílat obě hodnoty současně z jednoho místa. Nevýhoda joysticku je, že do nulové pozice obvykle vrací i modulační parametr, který u kolečka zůstává na poslední nastavené hodnotě.

 

Jednotlivé ovladače by mělo být možné programovat, tedy přiřazovat jim (pokud možno co nejsnazším způsobem) události (ať kontinuální MIDI kontroléry nebo i speciálnější události), které budou vysílat.

 

Kromě zmíněných ovladačů je na konec dobré prohlédnout i nabízené výstupy. Dnes už je běžné, že klaviatura umí komunikovat přímo s počítačem pomocí USB. Ale i tak se hodí, pokud klaviatura nabízí i MIDI výstup (v ideálním případě hned několik). Nabízejí se i další funkce, jako je dělení klaviatury, vrstvení MIDI kanálů atd. Ty ale obvykle ve studiu nemají tak velkou váhu jako u klaviatury určené pro živé hraní.

Psáno pro časopis Muzikus