přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - velký buben III

08.08. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - workshopy

Dynamicky rozdílné úhozy kopáku bez komprese.


Co se týká nastavení gateu, tak jsem se v drtivé většině případů nesetkal s většími problémy, snad jen v pár ojedinělých případech, kdy měl dotyčný „bicman“ opravdu velmi nevyrovnaný úhoz nohou. V takovém případě se stává, že není možno přesně nastavit hranici prahu citlivosti - threshold. Buď nám kopák otvírají úhozy z jiných bubnů, či občas i „nabíhá“ i minule zmíněná basová zpětná vazba, nebo nám gate „ukrajuje“ a nepouští některé údery kopáku. Skutečně ale můžu říct, že se mi to stalo jen výjimečně, pár případů za celé mé zvukařské období.

Co se týká nastavení kompresoru na kopákové šavli, tak ani tady nás, v případě, že jsme rozumní, nečekají nějaké přílišné záludnosti. Jistá lehká komprese je určitě k dobru věci, což můžeme de facto ale říct téměř o všech nástrojích a vokálech, co nám signálově „připutují“ do mixážního pultu. Výjimkou jsou snad jen případy, kdy zvučíme hodně z prostoru a „držíme“ mikrofony tzv. „na vazbě“ (tzn. krůček předtím, než by se mohla ozvat), např. divadla, pěvecké sbory, folklór apod. Tam kompresor raději rovnou vypněme právě kvůli možnému zvyšování náchylnosti k zpětné vazbě, případně jej nechme jen jako užitečnou limitaci s vysoko nastaveným parametrem threshold (např. kdyby nám někdo do hodně „vyjetého“ mikrofonu na ozvučení dění z prostoru nečekaně zblízka zakřičel apod.).

Pokud se tedy vrátíme ke kompresi kopáku, můžeme vycházet z opravdu jemného nastavení komprese (např. 3 : 1 - 4 : 1) a threshold do -10 dB. Laicky řečeno, při středně silnějším úderu komprimujeme „na pár LEDek“. Samozřejmě si můžeme (nebo bychom měli) zkontrolovat, jak nám kompresor (např. i při různém nastavení) mění, či nemění samotnou barvu zvuku. Opět mějme na paměti, že by měl být naším pomocníkem k jisté větší vyrovnanosti a plastičnosti celkového projevu, lepšího zasazení do celku kapely. Rozhodně by neměl fungovat jako „řešitel“ bubeníkovy znatelně nevyrovnané hry, kterou tímto způsobem ani řešit nelze bez újmy na přirozenosti barvy zvuku. U extrémně dynamicky nevyrovnaných hráčů nám totiž nejdřív nastane pravděpodobně již zmíněný problém s nastavením gateu, který je např. u dnešních digitálních pultů zpravidla signálově předřazen před kompresor. Kdybychom gate vypnuli a nastavili hodně velkou kompresi, ozývaly by se nám ze šavle kopákového mikrofonu na podobné hlasitostní úrovni i signály (přeslechy) z jiných mikrofonů u jiných bubnů (bubínek, přechody apod.) Jediné řešení pro takto nevyrovnaně hrající bubeníky je zřejmě pouze snímač (trigger) na bláně, posílající impulz úderu do zvukového modulu s nastavenou (potlačenou) dynamikou, či rovnou elektrické bicí. Právě takoví hráči, kteří jsou zvyklí, že jim modul nebo jakékoliv elektrické bicí vše „odpustí“, mají problém při následném přechodu na klasickou sadu, kde se najednou projeví všechny navyklé neduhy jejich hry. Již jsem se v praxi setkal s několika takovými případy, bývají to zejména bubeníci se zahraniční „barovou“ zkušeností apod. Tedy - závěrečně a zjednodušeně řečeno - pokud je dynamika a herní projev hráče v pořádku a v normě, vhodně „zagateujeme“ a středně „přelízneme“ kompresorem.

Stejné úhozy kopáku po kompresi.


Jak jsme si minule řekli, problematiku nastavení procesorů, jakými jsou gate a kompresor, se ještě budeme samostatně zabývat v kapitole, která bude věnována přímo jim. Tam bude ještě zcela jistě souvislost s bicími nástroji zmíněna.

Pokud bych se ještě trochu vrátil obecně ke korekčnímu nastavení šavle kopáku, tak častou chybou zvukařů, pohybujících se hlavně v tvrdších stylech, bývá „přemlasklý“ kopák, a to i v případě, že zvučí jiný styl hudby. Množství ataku v barvě kopáku by mělo být skutečně úměrné stylu hudby, který daná kapela hraje. Jsou muzikanti, kteří vám před koncertem přímo sdělí požadavek, např.: „Hlavně ať ten kopák není tak ‚nalupaný‘ jak v metalu,“ apod. Skutečně, některé zvuky velkých bubnů, zvláště tedy v některých dnešních metalových nahrávkách (velmi často jsou to právě „neživé modulové“ zvuky), znějí skutečně jako „lupání bublinkové fólie“, obzvlášť posloucháme-li tuto hudbu třeba v autě, kde můžou zanikat basové a spodně-středové složky zvukového spektra.

Příště se posuneme k tématu zvučení malého bubnu.

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Zvuceni-bicich-nastroju-velky-buben-III~08~srpen~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.