přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - malý buben

17.09. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - workshopy

Hluboká varianta kovového malého bubnu 14 x 8


Než přistoupíme k problematice samotného zvučení nejdůležitějšího bubnu bicí soupravy (kdo si dodnes myslí, že je to kopák, bohužel se velmi plete) - malého bubnu, tak nejdříve pár vět na zopakování z dílu 36 o bicích nástrojích...

Malý buben (šroťák, chrasťák, rachoťák, céčko - v osnově psaný jako nota C2 - bubínek, anglicky pak snare drum či pouze snare), v rockové a popové hudbě ve 4/4 taktu jej slyšíme zpravidla na druhou a čtvrtou dobu. Jeho nejběžnější průměr je čtrnáct palců, můžeme se však setkat i s menšími - např. třinástipalcovými nebo výjimečně i dvanáctipalcovými. Typický pro tento buben je pružinový struník, přiléhající těsně ke spodní - rezonanční - bláně, vytvářející onen nezaměnitelný chrastivý efekt při úderu. Tolik tedy stručná charakteristika.

Právě přítomnost zmíněného struníku, jehož počátky používání sahají historicky zcela jistě až k vojenským pochodům a maršům, činí tento buben relativně nejnáročnějším na údržbu a seřízení. Ovšem viděno opačným úhlem pohledu, údržba není vlastně nikterak složitá, přesto se i v dnešní době najdou hráči, kterým tento buben nehraje - vzhledem k dnešním zaběhlým standardům - tak nějak zvukově uspokojivě. Nejčastějším nedostatkem bývá „málo struníku“ ve zvuku, což může být způsobeno jeho nedostatečným kontaktem se spodní (rezonanční) blánou (nevyhovující typ, špatné uchycení, rozbitý nebo nefunkční napínací mechanismus apod.), použitím nevhodné (tvrdé) rezonanční blány, špatným laděním některé nebo obou blan apod. Buben pak hraje „tupě“, často skoro tak, jako kdyby na něm žádný struník vůbec nebyl. Pro zvukaře to pak může znamenat problém, protože se jej v rámci dosažení právě určitého zvukového standardu většinou snaží často až extrémně naostřit a navýškovat, čím může vzniknout problém např. s přeslechy z jiných částí soupravy (nejčastěji hi-hat, činely apod.).

Bráno lehkým pohledem do historie, i zvuk malého bubnu (především jeho fyzická hloubka a ladění) prošel jistými, řekněme vývojovými trendy. Nejvíce odlišné jsou přece jen pravděpodobně „osmdesátky“, kdy se rozměrově hluboké bubny ladily značně nízko (namátkou např. Europe - The Final Coundown, alba Bon Jovi apod.) Zcela běžné bylo obohacovat takto podladěný buben ve velmi vydatné míře nejrůznějšími umělými dozvuky, častokrát - z dnešního pohledu - až z říše sci-fi. :-) Myslím, že když někteří (i tuzemští) producenti dnes slyší, co že to tenkrát v nahrávacích studiích „napáchali“, musejí se nutně minimálně chytat za hlavu. :-) Extrémem, kam až se dalo „nejdále dojít“, bylo použití dobových elektrických bicích.

Malý buben Mapex piccolo


V devadesátých letech se začalo postupně obecně znatelně připínat a ladit nahoru, k vidění byly často používané nízké bubny - piccolo alias „oplatky“, vyšponované často opravdu, co to šlo.

Dnešní doba (možná můžeme říct potichu bohudík :-)) tak nějak víceméně vrátila ladění k technicky vyšlechtěnějšímu předosmdesátkovému normálu. Používají se sice různé hloubky a materiály bubnů, ale ladí se většinou středně vysoko - v mezích normy. Z hlediska obecného a všestranného historického koloběhu není tento návrat k jisté přirozenosti asi žádné příliš velké překvapení. Problém některých, zejména starších, hráčů je, že se jakoby zastavili v určitém období (např. v již zmíněných 80. letech) a z dnešního pohledu zní pak jejich buben poněkud archaicky.

Často to nebývá ani nějaký přímý úmysl, dotyčný hráč o tom třeba jen prostě nikdy až tak nepřemýšlel. Pokud se s takovýmto hráčem potkáme a z šavle malého bubnu nám leze nekonkrétní „hluboké žuchnutí“, dřív než začneme kroutit knoflíky a „korekcovat“, můžeme zkusit (citlivě a taktně!!!) nadhodit, jestli si dotyčný kolega nechce zkusit svůj buben třeba trochu připnout, případně připnout strunění apod. (někdy zjistíte, že bicmen např. ani nemá bubenickou kličku, proto mám někde v nářadí připravenou svoji :-)). Pokud takto vyzvaný hráč na váš návrh přistoupí, může se vám tímto způsobem podařit odstranit hned v prvopočátku problém, se kterým byste se možná neúspěšně potýkali celé následné vystoupení daného souboru - kapely. Příště se tedy vrhneme rovnou a po hlavně na postupy týkající se přímo zvučení bubínku.

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Zvuceni-bicich-nastroju-maly-buben~17~zari~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.