přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař XVIII - Signálový řetězec - symetrické vedení signálu

30.01. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - workshopy
Když už jsme se v problematice vedení signálu pozastavili obecně i konkrétněji u mikrofonního kabelu, nelze na tomto místě nezmínit něco, čeho při naší práci neustále a bohatě využíváme a co nám velmi ulehčuje náš mnohdy trpký zvukařský život - a to je symetrické vedení signálu, v zahraniční terminologii je užíván výraz balanced - symetrický a unbalanced - nesymetrický. Když (ti, kterým, to věk a zkušenosti dovolí) zavzpomínáme na doby minulé, jistě si vzpomeneme na kapelní párák (multipárový kabel) a pódiový stage-box (nazývaný v kapelách, dodnes nevím příliš proč, různými zvířecími jmény jako pes, kočka, žába aj. :-)) s konektory 6,3mm mono jacky s dvoužilovým vedením signálu (tedy žíla - živý pin a kolem stínění). Využívalo se jedné ze základních typů ochran vedení signálu - ochrany stíněním. Pro vaši představu, co tato ochrana dělá, si zkuste někdy místo stíněného kabelu jack-jack ke kytaře nebo do kláves apod. použít nestíněný, klasickou běžnou nestíněnou dvojlinku, např. výkonový kabel používaný mezi nástrojovým zesilovačem a reproboxem. Ihned uslyšíte, co se vám k užitečnému hudebnímu signálu přidalo - určité množství „brumíku“, „předení“ či „cvrkotu“. Přičemž čím větší délku kabelu bychom takto použili, tím by ona rušivá složka byla ve zvuku více patrná.

Otočení fáze u jednoho ze signálů. Tím se signály sečtou a parazitní složka se odečtením vyruší.


Jistě si vzpomenete, že takový problém u aparatury skutečně sem tam nastával, ať již kvůli celkově horšímu místnímu elektrickému rozvodu (což dříve nebyla, zvláště ve vesnicích, tedy žádná výjimka) nebo celkově horšímu zemnění a dalším okolnostem. Tu a tam se ono brumíkové či cvrkotové rušení z aparatury ozývalo, a to i při dodržení zásady hvězdicového systému síťového rozvodu - tedy veškeré rozvody po pódiu z jednoho místa. Vyřešit se to prakticky nedalo, respektive některá tehdejší řešení byla na hranici bezpečnosti a hazardu se zdravím a životem - jistě známe např. ucvaknutí zemnicího kolíku u síťového kabelu mixážního pultu. Takové věci dělat opravdu vřele nedoporučuji!!! :-) I tehdejší mixážní pulty, zejména střední a nižší třídy, měly vstupní konektory pouze 6,3mm mono jacky, i když už i tenkrát se symetrické vedení používalo. Vzpomínám si na pult z 80. let značky Mitec, který měl již veškeré konektory i XLR. Třížilovým vedením signálu se mohly pochlubit i klasické celokovové šedé pulty Tesla se dvěma VU metry - tady ovšem na konektorech DIN (pětikolík alias tříkolík), dnes používaných např. na propojení MIDI.

Signály v protofázi s naindukovaným rušivým parazitním signálem


V čem je tedy symetrické vedení signálu lepší a inovativní? V první řadě je pro takové zapojení třeba použít třížilový kabel, tedy dva živé vodiče a kolem stínění. Jeden z živých pinů bývá označován jako „hot“- znaménko (+), v konektoru XLR je připojen na pinu 2, přičemž druhý „cold“ (-) je v konektoru připojen na pinu 3. Pin 1 je vždy určen pro stínění. Takto zapojeným konektorem je signál přiveden na symetrizační vstup, přičemž se posílá v kabelu dvakrát jednou, po pinu 2, a fázově invertovaný po pinu 3. V symetrizačním prvku jeden ze signálu opět fázově obrátíme, tím dojde k tomu, že případné nežádoucí - parazitní a rušivé jevy naindukované po celé délce kabelu zároveň na oba vodiče na pinech 2 a 3 - se fázově odečtou a zůstane nám ze dvou pinů sloučený čistý signál. Toto řešení je průlomové a nevyhnutelné zvláště při vedení signálu na větší vzdálenosti, což ve zvukové praxi není samozřejmě žádná výjimka, klasické analogové multipárové kabely mají běžně délku 30-50 metrů plus délka samotného kabelu, plus délka případných menších rozbočovacích dílčích páráků (např.k bicím apod.).

Výsledný součtový čistý signál


Symetrické zapojení je dnes již běžnou součástí veškerého signálového propojení, dá se říct, že třížilově po konektorech XLR „jdeme“ od mikrofonu až po koncový zesilovač či aktivní reprobox. V případě linkových signálů využíváme tzv. DI box, čili takový převodník nesymetrického signálu na symetrický, lidově a laicky bychom řekli, že nám „ta krabička udělá z jacku cannon“. :-) Týká se to např. kláves, různých přehrávačů, výstupů z nejrůznějších multiefektů a kytarových krabiček, přičemž konektory XLR na výstupech se dnes velmi rozšiřují.

Symetrické zapojení


Můžeme se s nimi setkat již poměrně běžně třeba u akustické kytary či CD přehrávače (kromě 6,3mm jacku mají v sobě i přímo symetrický výstup XLR). Běžně bývá pro symetrické zapojení dnes užíván taktéž 6,3mm stereo jack, označený jako TRS, přičemž zapojení je ve vztahu ke konektoru XLR: tip (T), živý plus (hot), v XLR pin 2; ring (R), živý mínus (cold), v XLR pin 3 a sleeve (S), stínění, v XLR pin 1. Konektory TRS se umisťují např. tam, kde není v zařízeních kvůli velkému počtu konektorů vedle sebe dostatek místa, např. u studiových zvukových karet, nebo prostě jako nabídkový standard vedle XLR, v mixážních pultech, koncových zesilovačích apod. Právě i klasické linkové vstupy Line In pro TRS v mixážních pultech bývají dnes (oproti dřívějšku) již běžně symetrické (v případě zapojení mono jacku se vstup chová jako klasický nesymetrický - spojí se S + R). Další informace o této problematice můžete získat např. v článku z Muzikusu č. 10/2004 Jak vám to brumí... nebo na internetu. Příště si toto téma dokončíme a řekneme si také něco o fantomovém napájení.

web
nul.cz/howto/zvukove-kabely-nejcastejsi-konektory-xlr-jack/

Psáno pro: časopis Muzikus 2015/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-XVIII-Signalovy-retezec-symetricke-vedeni-signalu~30~leden~2016/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;