muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař V - Rozmístění komponent PA III

26.9.2014 | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - workshopy
Ještě než se podíváme na problematiku basových boxů, přece jen ještě něco obecněji, zejména ke středovýškám. Dalším problémem v polohování PA boxů je jejich umístění v rozích interiéru, sálu či místnosti. Každá kniha o zvukové technice (i domácí hi-fi), každý článek zabývající se touto problematikou vás od tohoto bude zcela jistě zrazovat. Při takovém umístění se totiž více či méně projevuje tzv. efekt hřebenového filtru - přímý a odražený zvuk od stěn či materiálů v rozích se míchá na různých frekvencích s různými změnami fáze, tím se ve výsledném zvuku některé frekvence nekontrolovaně zvýrazní a jiné potlačí. Začne nám např. „hučet“ určitá frekvence na basech nebo se třeba „jedovatěji“ projeví frekvence na vyšších středech. Stejné nebo podobné to bude i v případě, že středovýškové boxy umístíme např. v průhledu pódia - vedle jeho boční stěny. Pokud se zvukovod horny, sahající v naší bedně až do jejích okrajů, vyskytuje pár centimetrů od stěny nebo jiné hladké odrazivé plochy, je to jako bychom tento zvukovod nechtěným způsobem na jedné straně prodloužili, tím pádem se nám (jinak cíleně vyrovnaná) frekvenční charakteristika vždy určitým způsobem pokřiví. Laicky řečeno, zvuk bude prostě jiný, změní se a zcela jistě ne k lepšímu. Můžete si i v domácích podmínkách zkusit takovéto situace nasimulovat např. na svém hi-fi zařízení. Zkuste nechat hrát nahrávku - nejlépe tu, kterou dobře znáte -, dejte bednu úplně do rohu místnosti a všimněte si, jak se zvuk slyšitelně změní. Nebo zkuste dát např. pódiový monitor s výškovou hornou těsně vedle rovné stěny, taktéž zcela jistě uslyšíte změnu.

Jak to vidí (slyší) zvukař V - Rozmístění komponent PA III


Jak to vidí (slyší) zvukař V - Rozmístění komponent PA III


RCF HF64 - 1, 4" zvukovod s užším vyzařovacím úhlem 60 x 40°
V ozvučovací praxi je tedy nejlépe se takového umístění boxů pokud možno vyvarovat. Na některých místech - zejména v sálech mnoha kulturních domů a sokoloven - není ovšem často možné PA systém umístit jinam než do rohů. V takových případech tedy alespoň zkusme dodržet jistou minimální vzdálenost od stěn a rovných ploch, řekněme alespoň jeden metr ze všech stran. Čím víc, tím líp, hlavně co nejvíce „ven z rohu“.

Dále si taktéž dávejte pozor na méně časté akce, kde se program odehrává na improvizovaných podiích a vy máte PA umístěné pod ne příliš vysokým stanem z hliníkových (nebo jiných) konstrukcí. Většinou pak bývá plachta stanu těsně nad středovýškovým boxem a ještě se třeba lehce svažuje kousek před něj dolů. Vidina toho, že máme bez vlastního úsilí dobře zakryté PA, je sice lákavá, nicméně v takovém případě nám svažující se plachta před hornou nejen částečně ubírá výkon, ale zvukové vlny se od ní ještě odrážejí a míchají se s přímými, což má samozřejmě opět negativní vliv na celkový zvuk, navíc může být systém na určitých - takto „vyhřebenovaných“ - frekvencích náchylnější ke zpětné vazbě. V neposlední řadě je třeba si pohlídat, abychom zejména v exteriéru (venku) neumísťovali boxy do přímé blízkosti  různých překážek (nebo nedej bože třeba rovnou za ně :-)), jako stromů, sloupů elektrického vedení a osvětlení, plechových a jiných přístřešků, různých sportovních konstrukcí apod. Opět vždy raději dvakrát promyslete, jak PA nejlépe umístit, během akce už totiž zpravidla nebude čas, energie ani chuť něco měnit. Čili pokud to hned na začátku uděláte špatně, budete s případnými nedostatky ve zvuku „bojovat“ celou akci.

Jak to vidí (slyší) zvukař V - Rozmístění komponent PA III


Jak to vidí (slyší) zvukař V - Rozmístění komponent PA III


RCF HF94 - 1,4" zvukovod s širším vyzařovacím úhlem 90 x 40°
Další problematika, které se ještě chci v tomto dílu dotknout, je tzv. clusterování středovýškových boxů, tj. stavění (případně i zavěšování) stejných typů vedle sebe za účelem vyššího výkonu a pokrytí. Drtivá většina dnes vyráběných skeletů má již trapézový tvar (směrem dozadu se zužují), čímž jsou nepřímo určeny pro vějířovité sestavování při více kusech. Při takovém clusterování je třeba mít na paměti jisté zásady ohledně horizontální šířky vyzařování. Jak říká jeden tuzemský odborník na reproduktory a jejich měření, stavění vedle sebe je z hlediska zvuku vždy špatně, záleží na nás, jestli tento problém dokážeme určitým způsobem eliminovat. Celá věc tkví v zvukovém „překrývaní se“ vyzařování zejména zvukovodů výškových horen (driverů), kdy v místě překrytí dvou horen vedle sebe opět vznikají nežádoucí zdvihy, propady a fázové posuvy na určitých frekvencích, což opět negativně ovlivňuje barvu zvuku. Toto můžeme omezit např. větším rozevřením clusteru beden, nebo lépe předem - již při pořizování aparatury - přemýšlet, s jakým systémem budeme pracovat. Pokud např. víme, že se budeme pohybovat na menších akcích a vystačíme si s jedním středovýškovým boxem na straně, zvolíme širší zvukovod s větším horizontálním vyzařovacím úhlem (např. 90 °). Pokud ale víme, že budeme na většině akcí potřebovat větší výkon a pokrytí, tím pádem víc boxů, je třeba zvolit zvukovod s horizontálně užším vyzařováním (např. 60 °). Některé firmy přímo uvádějí u některých typů boxů, zda jsou vhodné pro provoz jednoho kusu na straně (širší horna), nebo pro clusterování vedle sebe (užší horna). Příště již o basových boxech.

Psáno pro: časopis Muzikus 2013/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-V-Rozmisteni-komponent-PA-III~26~zari~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;