Jak to vidí (slyší) zvukař - Signálový řetězec – mixážní pult

Digitální stagebox Behringer S 16
Digitální stagebox Behringer S 16

Jak to vidí (slyší) zvukař 26

Signálový řetězec - mixážní pult

... od analogu k digitálu V

Navážeme na naše povídání z minula o charakteristice digitálního pultu. Stránkování mezi vrstvami je jedna z věcí, která je u této platformy skutečně nová, na analogu bylo dříve prostě nemyslitelné, aby stejný fader, např. č. 1, ovládal jednou hlasitost kopáku, podruhé kytary a potřetí zpěvu. Nehledě na to, že na tahové fadery bývá velmi často přesměrováno i ovládání Send - efektů, úrovní v monitorech - nebo fungují jako ovladače jednotlivých pásem grafického ekvalizéru. To bývá také poměrně časté úskalí zvukařů, kteří třeba ještě nejsou na systém práce s digitálem až tak úplně zvyklí, nebo prostě jen momentálně něco zapomenou. Stává se např., že si spletou vrstvu, ve které se nacházejí, a v domnění, že ovládají třeba hlasitost kytary do PA, ovládají místo toho její hlasitost u někoho na pódiu do monitoru. To je jev, se kterým jsme se coby muzikanti na pódiu nejednou setkali a který se prostě u stránkovacích digitálů chtě nechtě vyskytuje. Výrobci jsou si této záležitosti vědomi a snaží se ji řešit, např. rozdílným barevným podsvícením faderů v každé jednotlivé vrstvě. Existují i výrobci, kteří jdou jakoby tak trochu proti proudu, což je třeba americká značka PreSonus, jejichž pulty nemají motorizované fadery (ty si „umí“ pouze pamatovat uloženou polohu, do které s nimi musíte ručně „dojet“) a fadery samotné slouží pouze a jenom k ovládání hlasitosti jednotlivých kanálů do masteru či podskupin, vše ostatní jako efekty a monitory se ovládá jinými - otočnými - ovladači. Na pultech se nestránkuje, mají jen jedinou základní vrstvu, tedy např. trojka vstup je pořád za všech okolností vždy jen trojka. Je to poněkud odlišná koncepce, tak nějak povahou zřejmě nejvíc blízká ovládání analogového pultu.

 

Dalším základním zlomovým faktem je, že než začnete cokoliv na digitálu ovlivňovat a editovat (korekce, efekty, monitory), musí tomu předcházet zvolení dané sekce nebo vstupu tlačítkem Select. Je to oproti práci s analogem přidaný mezičlánek v pomyslném řetězci myšlenka-ruka-úkon ovladačem, tj. myšlenka-ruka-Select-úkon ovladačem. To je jedna z věcí, kterou je třeba bez výhrad přijmout a zvyknout si na ni, zřejmě už tomu totiž nebude nikdy jinak. :-)

 

S tím souvisí i věc na analogu dříve naprosto běžná - totiž takové to „přejetí“ knoflíků očima pro rychlou kontrolu, jak jsou nastavené třeba korekce na vstupech a další parametry. Na to u digitálu můžeme de facto zapomenout, tam nám tomu vždy bude předcházet ono tlačítko Select a vždy budeme aktivně vidět pouze nastavení jednoho konkrétního vstupu, skupiny, masteru, efektu apod. Navíc u některých pultů je často nutné ještě další přepnutí - třeba mezi basy a spodními středy nebo horními středy a výškami na korekcích. Možná se to nezdá, ale oproti stejnému zásahu na analogu jsou to již dva kroky navíc, které můžou např. ve vypjaté situaci již něco znamenat a můžou být prostě znát.

 

Další výraznou změnou, která oproti analogu přichází a o které jsem se částečně zmínil už v dílu 24, je značná nejednotnost koncepce a ovládání napříč výrobci a značkami. Snad jen ono výše zmíněné tlačítko Select spolu s dalšími běžnými ovladači jako Solo, Mute apod., bez kterých si asi obsluhu jakéhokoliv mixážního zařízení již neumíme představit, ty jsou jakousi stálicí a konstantou, kterou většina výrobců shodně používá. Ještě snad samotné prvky channel stripu (tedy nastavení samotných kanálů) bývají víceméně, až na jejich rozmístění, společné (gain, panorama, obracení fáze, čytřpásmové - plně parametrické korekce, gate a kompresor) a poměrně intuitivně nastavitelné. Dále se však již koncepce zvláště u některých značek poměrně výrazně liší. Rozhodně nenastává situace jako dříve u analogu, že jste se postavili před pult, se kterým jste ještě nikdy nepracovali, a v podstatě jste po letmém pohledu věděli vše podstatné, co bylo třeba. Prostě sloupec knoflíků nad tahovým faderem byl všude napříč výrobci užívaný standard a s ničím jiným jste se de facto nemohli ani setkat.

 

U digitálu je situace naopak docela výrazně jiná, pokud jste zvyklí pracovat na dvou třech typech a značkách, můžete být postaveni před čtvrtou, u které prostě budete minimálně částečně tápat. A pokud máte zvučit např. třičtvrtěhodinové vystoupení kapely, může vám klidně značnou část tohoto času zabrat seznamování se s konkrétním typem pultu. To je jev v minulosti skutečně nevídaný.

 

Ale aby to nevypadalo jen jako nějaký výčet negativních vlastností digitálních pultů, to určitě ne, nazvěme to něco jako „nové jevy“, se kterými je třeba se prostě jen smířit. Ve skutečnosti je právě výčet pozitivních vlastností pravděpodobně větší než těch rádoby negativních. Navíc spousta prvoplánově domnělých negativ je z velké části i věcí zvyku a zaběhlých postupů z minula. Stejně jako v jiných oblastech, tak i na poli zvukařském nám veškerá digitální technologie otvírá další dříve nevídané možnosti, které nám při správném a smysluplném využití přinášejí řadu výhod i celkové zjednodušení naší práce. Jednou z hlavních je již např. zmíněná přítomnost gatu a kompresoru, případně limitéru na každém vstupu, podskupinách, masteru apod. Další z nesporných výhod je možnost ukládání scén nebo i dílčího nastavení jednotlivých vstupů.

 

Kdo z nás si vzpomene na kreslení čárek fixem kolem knoflíků analogového pultu, když se např. zvukové zkoušky odehrávaly v jiném pořadí než samotná finální vystoupení, umí jistě toto ukládání a vyvolávání scén nejlíp ocenit. Pokud jsme dříve analogový pult používali víceméně na stejných akcích a nepocítili tak nějak extra nutnost nějaké koncepční změny, tak tato potřeba přišla právě ve chvíli, kdy jsme třeba z rockové kapely přecházeli na komorní orchestr se sborem na jiné akci a bylo nutné celý pult totálně překroutit. I tady nám bleskové vyvolání jiné uložené scény přijde téměř jako seslané ze samotného nebe. :-) Další z řady výhod může být třeba použití datového kabelu CAT5 k přenosu dat mezi pultem a digitálním stageboxem namísto dřívějšího těžkého analogového páráku. Příště si, než téma mixpultu opustíme, zkusíme dát dohromady pro srovnání všechny výhody a nevýhody obou platforem.

Psáno pro časopis Muzikus