přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař IV - Rozmístění komponent PA II

17.8.2014 | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - workshopy

Jak to vidí (slyší) zvukař IV - Rozmístění komponent PA II


Další chyby v polohování částí PA aparatury se často stávají u boxů reprodukujících střední a výškové pásmo. U těchto frekvencí (zhruba od 200-250 Hz až po 20kHz, resp. kam „dohrají“ reproduktory a kam čí ucho „doslyší“ :-), se již totiž velmi znatelně projevuje směrovost vyzařování reproduktorů. Proto je velmi důležité, co se přesně nachází nebo nenachází na pomyslné cestě (ose nebo rovině) od reproduktoru k posluchači. V podstatě to pro nás znamená, aby se právě v této pomyslné ose či rovině nenacházelo pokud možno nic, co by nějakým způsobem bránilo ve vyzařování zvukových vln. Opět podotýkám, že se v tomto případě zabýváme spíše PA aparaturou, která se staví, která se nezavěšuje. Tam tento problém, je-li správně nasměrována, víceméně odpadá. Můžou ovšem samozřejmě zase vyvstat jiné.

Jinými slovy řečeno, postaví či posadí-li se před subbasový box, reprodukující nízké frekvence od 30 Hz (vše pod ní řežeme hi-pass filtrem) až po např. 70, 80, 90 Hz (podle typu aparatury), korpulentnější slečna přímo před ústí reproduktoru či zvukovodu, pravděpodobně to na celkovém zvuku ozvučované plochy ani nepoznáte. Velkou vlnovou délku basových frekvencí jen tak lehce něco nezastaví. Vzpomeňte si například, když jste na nějaké akci navštívili třeba toaletu, jak se basové frekvence, na rozdíl od vyšších, projevují téměř všude, tedy i mimo směr vyzařování reproduktorů. Zcela jiná situace ale nastane, postaví-li se stejná slečna před box reprodukující středové a výškové frekvence.

V tomto případě dojde k výraznému zatlumení a pohlcení zvuku, kterého značná část skončí v oděvu a těle dané osoby, přičemž k dalším posluchačům se z tohoto spektra dostane jen omezené množství. Záleží na tom, jak blízko u reproboxu daná osoba stojí - čím blíž, tím pro celek hůř. V případě, že bude takových osob víc vedle sebe a za sebou, může nastat extrémní situace, podobná té, jako by tyto boxy byly téměř vypnuté. Je proto takřka nutné je umístit tak, abychom se do takovéto situace nemohli za normálních okolností dostat. Klasický příklad takového chybného polohování můžeme i dnes poměrně běžně zahlédnout na akcích zábavného typu (na tanečních zábavách či diskotékách nebo v klubech s kapelou). Zvukaři postaví subbasový box vysoký např. 70-80cm na podlahu a na něj umístí středovýškový box (například 2x 15” či 2x 12” středobas nad sebou + 1”, 1,5” nebo 2” driver aj.).To znamená, že horní 15” či 12” reproduktor je zhruba v úrovni hlavy průměrně vysokého posluchače. Bez překážek ve vyzařování je v tomto případě pouze výškový driver - horna, která je umístěna nejvýš, což se ve výsledném zvuku projeví její zvukovou dominancí nad nižším pásmem ze středobasových reproduktorů. Zvukař se pak většinou takto publikem utlumené středy snaží dohnat celkovou hlasitostí, zvuk potom často bývá převýškovaný, uječený a jako by „vykradený“.

Proto bychom boxy reprodukující středovýškové pásmo měli umístit minimálně do takové výšky, aby spodní reproduktory sestavy výškově začínaly zhruba v místech, kde se nachází hlava (spíše její horní část) průměrně vysokého posluchače. V případě, že nám výška basového boxu nedostačuje, je třeba si pomoct nějakým vypodložením, konstrukcemi na PA, umístěním na stojany, na stoly atd. Pokud by se pak horna ve středovýškovém boxu nacházela již příliš vysoko, je možno jej nepatrně sklopit směrem dolů a tím směr vyzařování lehce kompenzovat. S tím souvisí zase opačný extrém, který bývá k vidění například na některých venkovních festivalech. Technici na sebe navrství větší množství subbasů a na ně umístí středovýškové boxy, které v takových případech (nesklopeny) vyzařují vysoko nad hlavami posluchačů.

Pak opět (viz minulý díl) záleží na tom, jak blízko je umístěna pomyslná první řada diváků; těm, kteří by stáli bezprostředně před aparaturou, bude do uší a těla reprodukováno basové pásmo (subbasy se nachází přímo v rovině uší a těla) velmi zvýrazněné nad středovým a výškovým. Čím jdeme od aparatury dál, tím se zvuk lepší a vyrovnává, takže buď musíme první řadu diváků (například zábranami) udržet v náležité vzdálenosti nebo boxy přeskládat - basové dát nejen na sebe, ale i vedle sebe, aby vyzařování středů a výšek začínalo níž. U menších aparatur lze úspěšně využít již zmíněné umístění středovýšek na reproduktorové stojany (pozor na jejich kvalitu, potažmo pak stabilitu a bezpečnost), kde si můžeme výšku stanovit jejich nastavením například podle toho, zda posluchači sedí či stojí - tady pozor na akce, kde ke konci produkce zhoustne atmosféra a publikum se „zvedne ze židlí“, zvuk se nám pak může v případě nízkého umístění dost změnit. :-) Příště o polohování basových boxů.

Psáno pro: časopis Muzikus 2013/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-IV-Rozmisteni-komponent-PA-II~17~srpen~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;