Hudební patologie XXIX - Pat Martino - How Insensitiv (část I.)

Hudební patologie XXIX - Pat Martino - How Insensitiv část I.
Hudební patologie XXIX - Pat Martino - How Insensitiv část I.

diagnóza: „jazz“

Zdravím všechny čtenáře našeho malého workshopu. V dnešním díle bych vám rád představil naprosto výjimečného amerického kytaristu Pata Martina, kterého můžeme bez nadsázky řadit už po několik desetiletí mezi opravdovou špičku světového jazzu. Kytaristu s nádherným frázováním, uchvacující technikou a bezesporu velkým muzikantstvím. Kytaristu, jehož styl hry se často pojmenovává jako „Pat Martino styl“. Jako ukázku jeho hry jsem vybral část (první chorus) sóla do velmi známého jazzového standardu Antonia Carlose Jobima How Insensitiv. Musím přiznat, že to sólo bylo opravdu potěšení stahovat, a věřím, že stejně jako u mne, i ve vás vyvolá spousty inspirací pro vaše improvizace. Pat tuto skladbu nahrál v New Yorku v roce 1972 se svým kvartetem na CD s názvem The Visit!.

 

Pat Martino - How Insensitiv - sólo

Protože jde přece o trochu více materiálu (32 taktů), rozdělil jsem vše do několika dílu. Dneska se podíváme na prvních deset taktů. Pro daleko lepší pochopení celého sóla určitě doporučuji nejprve se dobře naučit jak téma skladby, tak celou harmonii. Noty a značky k ní najdete určitě v každém fake booku. Zde ho budeme hrát v originální tónině d moll. Pojďme se tedy na notový zápis podívat blíže.

 

Sólo začíná jednoduchou a velmi melodickou frázi do akordu Dm7, složenou z devítky (e), základního tónu (d) a kvinty (a). Ta se s rytmickou obměnou a přidaným tónem f opakuje přes druhý takt a pomocí stejné fráze se velmi plynule a elegantně dostáváme i do třetího taktu. V něm máme první harmonickou změnu v podobě akordu Cchar1dim. Ten pak přetrvává i vdalším, tedy čtvrtém taktu chorusu. Z něho se dostáváme pomocí další fráze, která končí na první době pátého taktu základním tónem následujícího akordu, kterým je Cm7. Přes celé dva takty, kdy nám akord v harmonii zní, můžeme vidět typickou ukázku Martinova šestnáctinkového běhu, který se nám zde bude v různých obměnách ještě opakovat. Celý běh začíná rozkladem akordu Echar2maj7. Toto je velmi častý a oblíbený postup, který můžeme slyšet u mnoha kytaristů. Prostě a jednoduše postavíte na druhém stupni daného akordu (v našem případě Cm7) další septakord za použití c moll stupnice (aiolské či dórské). Dalo by se to vysvětlit i takto: Cm7 má tóny c, echar2, g a bchar2, já k tomu přidám další akordický tón (tedy nónu) a dostanu c, echar2, g, bchar2 a d. Teď dám pryč základní tón a zbude mi echar2, g, bchar2 a d, což je právě Echar2maj7. Další notičky celého hada už jsou pak tóny c moll dórské stupnice.

 

Na posledních době šestého taktu Pat krásně a plynule vplouvá do další harmonické změny, a sice akordu Bm7. Pokračujeme pořád v šestnáctinovém běhu, který začíná tercií (k akordu Bm), kvintou, devítkou a průchodným tónem c k základnímu tónu b, od kterého pokračujeme rozkladem akordu Cchar1m7 od septimy (postup tónu b, gchar1, e, cchar1) . Vidíme a slyšíme, že i zde Pat použil na mollový septakord dórskou stupnici. Právě akord Cchar1m7 najdeme na jejím druhém stupni. Celý běh dále pokračuje malou tercií a malou (řekněme aiolskou) sextou a devítkou (cchar1). Had končí průchodným tónem c k základnímu tónu b.

 

V dalším taktu se nám harmonie nemění, zůstává tedy akord Bm. Pat zde začíná na druhé osmině druhé doby dalšího šestnáctinového hada, kde využívá opět b moll dórskou stupnici, kterou krásně mění v závislosti na změně harmonie - 9. takt akord Bchar2maj7 -, do nějž hraje rozklad akordu F6/9 nebo, chcete-li, Bchar2maj13 (akord F6/9 má tóny f, a, c, d a g; akord Bchar2maj13 má tóny bchar2, d, f, a, c a g). Zde jde krásně opět vidět Patova výborná práce ve spojování harmonických změn (Bm-Bchar2) přes jednu frázi což zní úžasně. V taktu dále pokračujeme rozkladem akordu Dm7 (d, f, a, c), což můžeme chápat v podstatě jako rozklad akordu Bchar2maj9 (bchar2, d, f, a, c; jde o stejný princip jako jsem popisoval výše u rozkladu Echar2maj7 do Cm7). Jako materiál jsme použili jónskou stupnici a vyjde nám právě akord Dm7. V dalším taktu, kde harmonie zůstává, pokračujeme v šestnáctinovém běhu v Bchar2 jónské stupnici s tím, že na první době je použitý průchodný tón cchar1 k tercii d. Zde bych naše povídaní zastavil a pokračoval v rozboru zase příště.

 

Diagnóza

Pokud rádi hrajete a zajíme se o jazz, určitě může být dost inspirativní se tu a tam podívat, jak do nějakého toho standardu, který všichni hrajeme, improvizují ostatní kytaristé, obzvláště takové hvězdy, jakou Pat Martino bezesporu je. Určitě je dobré si zde všímat toho, jak Pat bravurně a plynule s určitou lehkostí a elegancí hraje a spojuje všechny harmonické změny. Sami vidíte, že bez dobré znalosti především intervalů, jednotlivých tónů akordů, vztahů mezi nimi atd. to jen stěží půjde. Naučte se toto sólo a zkuste si jej do How Insesitive zahrát a poslouchejte a analyzujte, jak jednotlivé fráze či spoje do dané harmonie znějí. Přeji hodně úspěchů.

Psáno pro časopis Muzikus