Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses

Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses
Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses

diagnóza: melodie v akordech (part I)

Zdravím. Pokud pitevnu čtete pravidelně, určitě jste si všimli, že Mr. Montgomeryho (vlastním jménem Johna Leslieho), jsme tu už měli - tuším v roce 2007. Nicméně myslím, že tento muž je úplnou učebnicí kytary, a tak si jeho hru malinko připomeneme. Představovat znova tuto ikonu jazzové kytary není vůbec potřeba, zaměříme se rovnou na dnešní ukázku. Jako téma pitevny jsem vybral hraní melodické linky (tématu) v akordech. Jako ukázkový materiál zde máme známou skladbu (dnes jazzový standard) Henryho Manciniho Days of Wine and Roses, kterou právě Wes Montgomery mistrně nahrál na výborném albu nazvaném Boss Guitar.

 

Days of Wine and Roses

Tato balada se stala spolu s mnoha dalšíma písněmi své doby tzv. jazzovým standardem a určitě ji uslyšíte v tisíce úpravách v jazzových klubech po celém světě. Dříve než se pustíte do studia instrumentální verze Wese Montgomeryho, bych doporučil podívat se na tuto skladbu tak, jak je zapsaná například v běžných „fakeboocích“. (najdete ji například v The Real Book - Fifth Edition). To znamená naučit se melodii skladby (nejlépe zpívat) a podívat se na harmonii, případně formu atd. Prostě se skladbou dobře seznámit. O to snadněji se vám bude Montgomeryho trochu upravená verze učit a snadněji tak pochopíte všechny harmonické vztahy, tenze atd., které zde máme zapsány. Pokud tedy máte původní skladbu trochu nastudovanou a jednoduchá melodie písničky už vám hraje v hlavě, můžeme se podívat na krásnou verzi Mr. Wese. Zapsal jsem do not prvních šestnáct taktů, tedy „Áčko“ z celé klasické dvaatřicetitaktové formy, kterou tato skladba má. Druhých šestnáct taktů nechám na zpracování vám.

Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses
Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses

Co se týká tóniny, zachoval Montgomery původní F dur. Pokud si jeho verzi pozorně poslechnete, zjistíte, že melodie je oproti originálu či oproti verzi, kterou tady máme s Fakebooku, jen malinko upravená. Především tedy rytmicky, tak aby zněla více, řekněme, vzdušněji, jazzově.

 

Skladba začíná předtaktím, kde slyšíme chromatický postup z akordu Dmaj do tóniky skladby Fmaj (viz notový zápis). Akordy jsou hrané v často používaném voicingu (uspořádání hlasů) 1-3-5-7. Tedy krom akordu Fmaj, kde máme v basu jeho kvintu, tedy tón C. Tímto akordem začínáme hrát také melodii - téma skladby. Melodický tón je pochopitelně nejvyšší hlas akordu. V našem případě tedy tón A (můžete kontrolovat se zápisem z Fakebooku). Určitě bych se měl zmínit o technice, kterou celou píseň Montgomery hraje. Pokud ho jen trochu znáte, víte, že vše hrál pouze palcem pravé ruky. Pokud tedy chcete dosáhnout aspoň podobného krásného kulatého zvuku, zkuste hrát vše pouze bříškem a hranou palce (doporučuji nějaké video na YouTube). No, ale trsátkem to jde samozřejmě taky! Na co se ale zaměřit? Důležité je, aby se melodie, tedy nejvyšší tón akordu, v souzvuku neztrácel, ale naopak, aby lezl z akordu ven (viz originální nahrávka).

Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses
Hudební patologie LVII - Wes Montgomery - Days of Wine and Roses

Pokračujeme tedy dále. V druhém taktu hraje Wes krásný lydický akord Echar2maj11char1 v hezkém voicingu 1-7-3-11char1. Na třetí době nám pokračuje melodie, hraná nejprve jednohlasně (tóny g a A), a na čtvrté době, kdy máme v melodii tón c, už slyšíme tento melodický tón jako součást akordu Am7/5char2 (polozmenšený akord hraný opět v klasické a často používaném prstokladu 1-5char2-7-m3). Tento akord můžeme chápat jako druhý stupeň k alterované dominantě D7(9char2), tedy dominantní jádro směřující do moll. Pokračujeme dále v melodii. Ta je ve třetím taktu vyjádřena v nejprve akordem D9/11char1 hraným tak, aby základní tón akordu D, který je současně v melodii, byl nejvyšším hlasem akordu. Takže pořadí tónů 3-9-11char1-1. Melodie zde klesá o tón dolů, tedy z d na c. Nad tónem c vystavěl Montgomery akord Achar2 v obratu od tercie. Ten můžeme chápat taky jako akord D7/9char2/5char1 hraný od septimy (C). Celý tento druhý takt zní perfektně. Melodie dále pokračuje tónem c, nad kterým je vystavěný akord D9, a pak samostatným tónem A. Akord D9 zde máme v hezkém obratu od septimy (7-9-3-7). V pátém taktu se v melodii opakuje opět tón A, nad který je tentokrát vystavěný akord Gm9 (nejvyšší hlas tedy devítka - a). Ten, jak vidíme a slyšíme, je opět v hezkém uspořádání 5-3-5-7-9. Zatím nám melodie a vlastně i harmonie sedí plus mínus se zápisem z Fakebooku, krom tenzí akordů a rytmické úpravy melodie. Jelikož jsem bohužel právě vyčerpal povolený rozsah tohoto dílu, budeme s rozborem pokračovat příště. Mějte se zatím krásně.

Psáno pro časopis Muzikus