přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraHudební patologie LV - Joe Bonamassa - So Many Roads

13.1.2012 | Autor: Tomislav Zvardon | sekce: pro muzikanty - workshopy

Hudební patologie LV - Joe Bonamassa - So Many Roads


diagnóza: f moll pentatonika, rytmus, feeling...

Vážení a milí, dnes mám pro vás opravdovou lahůdku, kterou určitě potěším všechny příznivce elektrického blues nebo, chcete-li, blues rocku. Podíváme se na bezesporu jednoho z nejvýraznějších kytaristů současnosti Mr. Joea Bonamassu. I přes svůj nízký věk má toho Joe za sebou už docela dost. Ostatně několik ocenění amerických časopisů za nejlepšího bluesového kytaristu pro rok 2007 a 2008 určitě o tom svědčí. Bližší info můžete najít na jeho webu jbonamassa.com.

Jako ukázku jeho hry jsem pro dnešek vybral část skladby nebo, abych byl konkrétnější, část sólového partu skladby s opravdu výstižným názvem So Many Roads. Ta vyšla mimo jiné v live verzi na CD Live from Nowhere in Particular, ze které je i tento notový zápis. Studiovou verzi můžete slyšet na řadovém CD You & Me.

Na co se tedy zaměřit a co je na Bonamassově hře tak výjimečné? V první řadě především rytmus a frázování. Takže opět staré: rytmus, rytmus, rytmus... Díky této ukázce si můžete krásně procvičit přechody z triol na sextoly, z šestnáctek na trioly atd. Nelekejte se těch dvaatřicetinek. Celý part je v pomalém 12/8 rytmu (můžete si počítat raz dva tři - raz dva tři - raz dva tři - raz dva tři) a při troše cvičení to jde krásně uhrát. Další věc, kterou si na této ukázce můžeme dobře procvičit, je vytahování strun a koneckonců i tóny stupnice f moll.
Co mě osobně na Joeově hře fascinuje, je to, s jakou energií a dravostí, a přitom přesně rytmicky s krásným vibratem a tónem skládá jednotlivé fráze logicky za sebou.

Hudební patologie LV - Joe Bonamassa - So Many Roads


So Many Roads

Skladba So Many Roads je mollová bluesová dvanáctka v f moll. Pokud se zaposloucháte do harmonie skladby, pod zpěvem uslyšíte jasně střídající se harmonické funkce a akordy Fm/Bchar1m/Fm/Fm/Bm/Bm/Fm/Fm/Cm/B char1m/Fm/Cm, přičemž na posledních dvou taktech slyšíme pro tuto skladbu tolik typický oktávový riff. V části, kterou zde máme v notách, je však malá změna, i když forma Fm dvanáctky pořád zůstává. Sólo nám totiž začíná IV. stupněm, tedy akordem Bchar1m. Ten hrajeme takt a půl. Ve druhé půlce druhého taktu máme přechodový akord Gchar17 směřující do tóniky Fm - dva takty. Po ní slyšíme dominantu Cm (tady zápis končí), harmonie pokračuje dále čtvrtým stupněm, tedy Bchar1m, pak následuje tónika Fm a dominanta Cm atd. Pojďme se tedy podívat na tento krátký úryvek, který máme zapsaný podrobněji. Ještě abych nezapomněl, tónový materiál, který zde budeme potřebovat, je f moll aiolská stupnice - f, g, achar1, bchar1, c, dchar1, echar1 -, dále f moll pentatonická -f, achar1, bchar1, c, echar1 - a f moll bluesová stupnice -f, achar1, bchar1, b, c, echar1. Víceméně z těchto stupnic skládá Joe během celého sóla krásné bluesrockové fráze, které hraje, jak sami můžete slyšet, s obrovskou energií a precizností.

Ukázka začíná vytažením tonů achar1 na bchar1, tedy na základní tón (v harmonii máte, jak jsem už výše uvedl, akord Bchar1m, všimněte si perfektního vibrata). Sólo nám dále pokračuje velmi expresivním hadem složeným z triol a sextol. Začátek, první dvě trioly, slyšíme f moll aiolskou nebo, chcete-li, vůči akordu bchar1 dórskou stupnici. V následném sextolovém legatovém běhu máme už pouze tóny f moll pentatoniky. Celou frázi nebo hada cvičte nejdříve hodně pomalu a klidně si ho rozdělte. Nejprve na ty dvě trioly, pak na ten první sextolový běh s předraženou notou f. Pak přidejte další sextoly a následně zkuste vše dohromady, ideálně s metronomem. Cvičte vše tak, aby hlavně přechod z triol na sextoly byl úplně plynulý, rytmický, správný. Celý takt končí šestnáctkovým lickem, který končí na poslední osmině prázdnými strunami e, d, g, což vytváří krásné zhoupnutí či nadechnutí do dalšího, v našem případě druhého, taktu. Ten začínáme opět bendingem. Tentokráte však o tón a půl, tedy o malou tercii. Začínáme na tónu c a vytahujeme ho až na kvartu (vůči akordu v harmonii), tedy tón echar1. Fráze nám dále pokračuje a pomocí bluesového tónu b se přesunujeme do níží polohy. Celou ji zakončíme vytažení tónu achar1 na bchar1. V tuto chvíli přichází i změna harmonie na akord Gchar17, který svírá s právě vytaženým tónem bchar1 velkou tercii. Tohle je krásné místo. Dále pokračujeme ve stejném duchu energickými, přesně hranými a jasnými frázemi, které na sebe navazují až do pátého taktu. Tam bych se rád zastavil. Ještě bych upozornil na rozklad akordu Fm7 na začátku třetího taktu, který končí vytažením ze septimy na základní tón (v harmonii máme Fm).

Hudební patologie LV - Joe Bonamassa - So Many Roads


Zpět tedy k pátému taktu. Určitě slyšíte, kromě harmonické zněny (přichází dominanta Cm), krásnou, řekněme jazzrockou, frázi, která přijde po zaznění akordu Cm. Vytváří opravdu krásné napětí, které je podpořeno triolovým opakujícím se motivem à la Eric Clapton. Celá fráze pak končí vytažení tónu echar1 na f v šestém taktu. Sólo samozřejmě dále pokračuje (doporučuji stáhnout). Co tedy vyváří ono napětí na začátku pátého taktu? Na první době hrajeme základní tón c, dále pokračujeme tónem b, tedy bluesovým tonem f moll bluesové stupnice, následuje triola, která začíná opět základním tónem. Po něm vidíme (a slyšíme) tón e, což je durová tercie k tónu c, jenž je v basu. Joe zde na chvíli změnil akord Cm, který máme v harmonii normálně během skladby, na akord C dur (nebo C7/9char1), což v tomto případě vyvolalo krásné napětí. Motiv dále pokračuje kvintou g, malou septimou bchar1 (vše vztaženo k akordu C v harmonii) a 9char1 nebo malou sekundou. V opakujících se triolách pak slyšíme základní tón, septimu a kvintu. Celý tento běh by se dal chápat i jako C španělská stupnice, což je pátý stupeň f moll harmonické. To znamená, že se do mollové tóniny na chvíli vnesla durová dominanta - poměrně častý prvek například latinské hudby.

Diagnóza

Čím by vás mohl tedy Joe Bonamassa inspirovat? Především krásným energickým tónem, perfektním frázovaní a obecně rytmem. Vlastně je to stále dokola, a i když Joe Bonamassa zpívá „so many roads“, co se týče kytary, je jen „one road“, a to perfektní rytmus a frázovaní. Přeji hodně úspěchů.

Psáno pro: časopis Muzikus 2011/06

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Hudebni-patologie-LV-Joe-Bonamassa-So-Many-Roads~13~leden~2012/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.