Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop

Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop

Septimy

V tomto workshopu nám zbývá již poslední interval, s nímž si budeme hrát. Je to septima. A jak jsem se již zmínil v minulém díle, tento interval nás skoro nutí, abychom si něco, byť třeba jen okrajově, pověděli o hudební teorii, přesněji o akordech.

Postupným přidáváním tercií nad základní tón, například C, nám vznikne akord. Postavíme-li dvě tercie nad sebe, máme kvintakord - např. C-E-G. Kvintakord je to proto, že končí kvintou - v tomto případě G. Přidáme-li nad sebe další tercii, dostaneme do akordu septimu - a tím nám vznikne septakord - např. C-E-G-H. Na baskytaře si můžeme zahrát akord nejen rozkladem, ale i souzvukem, i když jen omezeně. Kvintakordy můžeme hrát v podstatě bez většího omezení, alespoň co se prstokladu týče. Z pohledu praktického použití je to už složitější, protože v nižších polohách se nám spíše ozve neidentifikovatelný "huhel" namísto akordu. Ale to už závisí na jiných okolnostech, např. kvalitě nástroje, frekvenčním nastavení na zesilovači (aparatuře) a hlavně také na vkusu hráče. Jelikož máme struny laděny po čistých kvartách, plný septakord si souzvukem čtyř tónů zahrajeme těžko. Ani to není účelem. Pokud nechceme hrát zmenšené ani zvětšené akordy, kvinta je vždy čistá. Charakter akordu stejně neovlivňuje, můžeme ji proto vypustit a situace je náhle úplně jiná. A tím jsme se teď dostali, kam jsme potřebovali. Septakordy si můžeme pohodlně zharmonizovat diatonickou stupnici, v tomto případě třeba C dur. Zmáčkneme na struně A ve 3. poli 1. prstem tón c, na struně D 2. prstem tón e a na struně G 3. prstem pak tón h. Ozve se nám akord, který se značí Cmaj7. Prosté písmeno, v tomto případě C, znamená durový kvintakord a "maj7" značí velkou septimu.

Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop

Půjdeme-li v tónové řadě stupnice C dur dál, pak stále na A struně v 5. poli zmáčkneme tón d, pak na struně D ve 3. poli tón f a na struně G opět v 5. poli tón c. Záměrně neuvádím prstoklad, protože zde není až tak důležitý, vyplyne přirozeně ze situace. Teď jsme dostali akord, který můžeme označit jako Dm7. Označení "Dm" znamená kvintakord D moll a prosté označení "7" značí malou septimu.

Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop
Bez obav na bezpražec (7) - basový workshop

Posunu-li toto držení o tón výše, dostanu další akord v tónové škále, je to Em7. Na struně A teď tón F, na struně D tón A, na struně G tón E a tím jsme na subdominantě, na akordu Fmaj7. Další akord bude samozřejmě od tónu G, který stiskneme na struně A v 10. poli, na struně D velkou tercii - tón h - a na struně G malou septimu - tón f. Je to jediný doškálný durový akord s malou septimou, je to tedy dominantní akord G7.

 

Další akord má základní tón a ve 12. poli na struně A, na struně D stiskneme malou tercii C a na G struně malou septimu, tón G. Zahráli jsme mollový septakord se značkou Am7. Od tónu H ve 14. poli na struně A zahrajeme poslední akord v této škále. Je mollový, takže na struně D stiskneme malou tercii, tón d. Protože tento akord obsahuje zmenšenou kvintu, pro úplné vyjádření tohoto akordu by se tedy zde měl ozvat i tento interval, tón f. Ale protože je baskytara baskytarou, není dost dobře možné zahrát primu, tercii, kvintu a septimu současně. Jelikož se dnes zabýváme septimou, kvintu opět vypustíme, ale musíme mít na mysli, že tento akord není úplný. Protože je nutné vědět, jak tento akord zní správně, doporučuji, abyste si ho zahráli na jiný harmonický nástroj, třeba na piano nebo na klávesy. Malou septimu najdeme na struně G ve 14. poli, tón a. Hovoříme o polozmenšeném akordu Hm7/5-. Značka 5- (pět minus) značí zmíněnou zmenšenou kvintu. Pro jeden a tentýž akord se používá vícero značení, proto doporučuji poohlédnout se po literatuře, která se tímto problémem zabývá hlouběji. Nemusí to být pouze publikace určené basistům. Velmi dobře nám v tomto problému poslouží i literatura pro kytaristy (např. Kytarová praktika Jaroslava Šindlera nebo Jazz, rock, blues Luboše Andršta). Tímto jsme probrali všechny intervaly, a pokud jste k sobě byli opravdu poctiví, naučili jste se je také slyšet a vnímat drobné nuance a odchylky v intonaci. Dále si můžeme něco říci o technikách "slide", "blending" a "vibrato". Ale k tomu až příště.

Psáno pro časopis Muzikus