Yamaha Electric Violin 204

Yamaha Electric Violin 204
Yamaha Electric Violin 204

Yamaha Electric Violin 204 je zřejmě dalším vývojovým stupněm nástroje, který se za posledních 400 let téměř nezměnil, - houslí. Pár chytrých hlav z japonské firmy Yamaha si nejspíš opět řeklo, že nic není tak dokonalé, aby to ještě nemohli vylepšit. V duchu sloganu "doba se mění" a my s ní se dnes podíváme na housle pro třetí tisíciletí.

 

Obrázky, které tuto recenzi obklopují, mluví o tvaru nástroje dost jasně, ale proč je nepodpořit slovy.

Při prvním pohledu na Yamaha Electric Violin 204 jistě vzbudí pozornost bizarní design. Pravá část má typický tvar lubů, ale levá skoro úplně chybí. Ke hře ji ve své podstatě nepotřebujete, tak proč ji tam nechávat. Podobně designéři postupovali, i co se vrchní a spodní desky týče. Nechali jen to nejnutnější. Nástroj je tak o tyto komponenty lehčí a pohodlně se udržuje v perfektní čistotě. Především na pravé straně vznikl mezi kobylkou a luby dutý prostor, kam lze snadno a prakticky instalovat vysílačku. Pokud jste zvyklí na svůj podbradek, můžete ho bez problému vyměnit. Horší už je to se struníkem. Uprostřed je do něj umístěn potenciometr, kterým se ovládá citlivost snímače. Necítil jsem potřebu používat ho často, ale když už k tomu došlo, bylo lepší nedotýkat se při jeho otáčení struníku. Občas vznikaly pazvuky, které posluchače příliš nepotěší. Několikrát se mi též povedlo dotknout se při hře potenciometru bradou. Jednoduše jeho umístění není ideální.

 

Snímač

Vůbec nejdůležitější častí elektrických houslí je snímač. Yamaha v tomto ohledu nabízí velmi kvalitní produkt. Pro každou strunu je k dispozici samostatný snímač s možností regulace snímací intenzity. Výrobce doporučuje užít kovových strun. Pokud jste ale zvyklí hrát na střeva (kvůli ponoru a vedení smyčce), můžete je použít, ale výsledný rozdíl ve zvuku bude nepatrný. Trvanlivost střevových strun není bůhvíjaká, a proto je lepší užít kovů a za ušetřené peníze si pořídit zvukovou banku, kde si uděláte zvuk dle svých představ.

 

Sluchátka

Standardní samice na jack 6,3 mm pro výstup signálu z houslí asi nikoho nepřekvapí. Příjemné pro mě ale bylo zjištění, že vedle ní je výstup pro sluchátka. Pro představu - akusticky hrají housle asi jako elektrická kytara bez komba, a tak na ně můžete cvičit, aniž byste rušili sousedy. Stačí jen do houslí implantovat devítivoltovou baterku a pak v závislosti na její kvalitě sluchátka užívat až patnáct hodin. Další zajímavá možnost je jejich použití na koncertě jako odposlechu. Dobrý a užitečný nápad.

 

Ladění

To, jak dlouho vám na Yamahách zůstanou ideální kmitočty strun, ovlivníte stejně jako u normálních houslí použitými strunami a způsobem hry. Sériovou absenci dolaďovačů na struníku nahrazují mechanismy na hlavici. Dost svým vzezřením připomínají ladiče kytarové. Přístup k nim je sice velmi praktický, ale musíte s kolíčkem, obzvláště při podlaďování, více otáčet než u dolaďovačů na struníku. Jde o zvyk, ale přesto mi ladění zabralo trošku více času.

Každé housle mají nepatrně jiný rozměr krku a hmatníku. To se může intonačně projevit při střídání dvou nástrojů. Například v porovnání s mými klasickými houslemi je hmatník od Yamahy trošku širší. Někoho též můžou vyvést z míry struny s vyšším dohmatem.

 

Pozoruhodné detaily

Při hře vsedě kabel příliš nepřekáží, ale mnohem horší je to, pokud se rozhodnete při hře stát. Kabel se jak za užití normálního, tak pravoúhle lomeného jacku více či méně dotýká levé ruky nebo ramene, což (alespoň u mne) rapidně snižuje požitek ze hry. Přitom by vhodnější umístění celou věc vyřešilo.

Překvapilo mě, že krk trochu více brní do ruky, než je obvyklé. Ne že by to přímo způsobilo vaši indispozici, ale obzvláště při hraní dvojhmatů je chvění zřetelně patrné.

V přiloženém pětijazyčném manuálu jsem se dozvěděl, že Yamahy mají barvu cosmic blue. Nedozvěděl jsem se ale, proč to v lakovně při barvení okolo krku tak odflákli.

 

A jak vůbec hrají?

Když jsem poprvé nastavil ve zvukové bance čistý zvuk bez efektů a halu, byl jsem překvapen. Nečekal jsem, že bude tak kulatý a hutný. Yamahy sice nemají tak prostorový zvuk jako normální housle s lepším snímačem, ale musíme brát v úvahu, že je na nich převážně rozezníváno javorové dřevo. Občas ale rezonuje i to, co by nemuselo. Jako třeba krabička na baterky se strunou d.

Mně osobně připadá, že Yamahy mají lepší základní neboli čistý zvuk než mé housle od americké konkurence. Hrát na ně ale bez jakékoliv krabičky nebo efektu nepovažuji za příliš šťastné řešení. Teprve tady poznáte hlavní přednosti elektrických houslí. Pokud jste vyloženě nešetřili, můžete si po zakoupení kvalitnější zvukové banky vytvořit nepřeberné množství zvuků pro jednotlivé skladby. Já jsem našel zalíbení v efektech kytarových. Navíc pak můžete nahrávat do počítače, což akustické housle nesvedou.

 

Proč je chtít a proč váhat

Ten, kdo se po elektrických houslích ohlíží, k tomu má jistě svůj důvod. Jeden z nich může být třeba ten, že hrajete v kapele s lidmi, kteří svá komba nešetří. Houslista hrající na mikrofon není moc slyšet, a navíc přidělává vrásky zvukařům. S Yamahami všem ukážete, že vám to taky hraje.

Pokud tento nástroj někde vytáhnete, máte o pozornost postaráno. Záleží jen, jestli o ni stojíte. Máte-li strach z rozdílného způsobu hry, buďte bez obav. Ten, kdo umí na housle dřevěné, zvládne i Yamahy. Navíc vám různé efekty mohou pomoci třeba s dynamickou vyrovnaností hry.

Velmi spolehlivě přenášejí zesílený signál, a jelikož mají podobný tvar jako elektrické housle Didiera Lockwooda, můžete jako on poklepem na nástroj udivovat diváky svým rytmickým cítěním. Dobře se udržují a na elektrické housle jsou celkem lehké.

Dílenské zpracování Yamah je na průměrné úrovni, umístění potenciometru, ale hlavně výstupu na jack není dobré.

Asi nejdůležitějším aspektem pro nebo proti koupi bude cena. Není tak vysoká, abych vás před jejím přečtením vyzval k usednutí, ale také to v dnešní době není pro většinu z nás částka zanedbatelná. Za 39 900 Kč si můžete pořídit čtyřstrunný exemplář a o 3000 korun více zaplatíte za pětistrunný model.

 

Existuje jiná alternativa?

Nabízí se možnost sehnat si kvalitní samostatný snímač a napasovat ho na normální housle. Můžete tak dosáhnout podobného principu snímání a přenosu signálu jako u Yamah a patřičný zvuk dodá třeba kytarový efekt. Musíte jen znát někoho s šikovnýma rukama, kdo vám vše zprovozní. Výhoda Yamah je určitě v tom, že kupujete nástroj, na nějž si pravda musíte zvyknout, ale který hned hraje.

Zajímavá se jeví i nabídka pořídit si Yamahy pětistrunné. (Přidané je céčko pod géčkem.) Na tento exemplář jsem sice nehrál, ale zkušenost s pětistrunnými houslemi mám. Oproti normálním houslím máte d strunu uprostřed, takže občas se mohou vyskytnout problémy s orientací. Zajímavé by ale bylo, kdyby pátá struna mohla, třeba jako u MIDI houslí, sloužit k nastavení rozličných funkcí.

Můžete se poohlédnout i po nástroji od americké firmy Zeta. Ta vám může nabídnout téměř identický princip přenosu zvuku, ale také vyhoví těm, kteří by chtěli vlastnit MIDI housle.

 

Pár slov závěrem

Pokud chcete housle elektrické, Yamaha Electric Violin EV-204 nebo EV-205 (označení počtu strun) jsou jednou z alternativ. O jedinečnost budete mít postaráno. Já jsem měl nástroj s výrobním číslem 1005 a není to tak dávno, co opustil výrobní linku.

Myslím si, že chytré hlavy z Japonska jsou na dobré cestě vytvořit perfektní elektrické housle pro moderní hudbu. V současné době máte k dispozici slušný produkt, u kterého by však detaily zasloužily větší pozornost. Špičkový výrobek je nahrazen faktem, že společnosti zabývající se výrobou elektrických houslí spočítáte na prstech jedné ruky. Takže buď chcete, nebo ne. Přečtení recenze vám může dost napovědět, ale dle mého soudu je nejlepší přesvědčit se na vlastní kůži, jak Yamahy vyhovují právě vám.

 

Info:

Yamaha Electric Violin 204 vám umožní plnohodnotné začlenění do skupiny hráčů užívající elektrické nástroje. Jejich cena je 39 900 Kč za čtyřstrunný model a 42 900 za pětistrunný.

 

Plus:

kvalitní snímač

slušný zvuk

možnost užití sluchátek jako odposlechu

 

Mínus:

v ceně není zahrnuto pouzdro

dílenské zpracování

Psáno pro časopis Muzikus