Se jménem Honzy Vlasáka, zastupitelem českých nástrojářů nejmladší generace a autorem této baskytary, jsme měli možnost se seznámit už v čísle 8/2003. Tenkrát jsme sice netestovali žádný z jeho výtvorů, ale představili ho jako mladého, ambiciózního výrobce s bytostným přáním zkonstruovat svůj vlastní model baskytary s vlastnostmi špičkových nástrojů již zavedených značek. Zajímá vás, jestli se mu to povedlo u tohoto prototypu? Pusťte se do následujícího testu.
Už při letmém pohledu na nástroj je patrný výrobcův neutuchající zájem o baskytary s počátečním datem výroby, sahajícím až k samotné hranici dob svého vzniku. Osobně chvílemi vidím Precission, chvílemi Jazz Bass a při troše fantazie i ne tolik užívaný Mustang. Při prvním prohrábnutí strun mě napadá, že nezůstává jen u optického vjemu, ale každá z těchto legend výše nadepsaných se s určitostí podepsala i na vlastnostech a charakteru zvuku. Tělo je zhotoveno ze dvou kusů olše, dle výrobce výhradně importované ze zahraničních prestižních pil; a při bližším ohledání je patrné, že krásná kresba dřeva je výsledkem pečlivého výběru. Svým tvarem a hlavně velikostí připomíná nejvíce posledně jmenovaný Mustang, a zvláště bych ocenil provedení zkosení svrchní části masivu, výborně se přizpůsobující anatomii pravé ruky. Zafrézování spodního rohu zadní strany asi ale rozjitří už jen opravdového fajnšmekra.
Povrchová úprava je podoby sunburst a překryta pevným, tvrdým lakem a konečně želvovinovým pickguardem, což je originál model vlastní výroby a svým vzhledem evokuje oba známé fender typy.
U krku jsem mněl zprvu pocit, že je až moc "macatý" a trochu nekoresponduje s o něco subtilnějším tělem, ale jedná se asi jen o zvyk. Výběrem materiálu se dostáváme ke kombinaci kanadského javoru (hard maple) a palisandru, který je opražcován 21 tlustými dráty Dunlop 6100. Hlavice na nás působí díky spodnímu černému lemu o něco užším dojmem a také se díky kvalitním, ale dosti těžkým mechanikám firmy Schaller mírně převažuje. Jak vím, některé předešlé modely krků nejsou lakovány, ale upraveny šelakem (obdobně jako např. u smyčcových nástrojů), což oko estétovo určitě ocení i na dalších kusech této série. Obě části jsou spojeny pěti šrouby, elegantně zapuštěnými do dřeva. Kobylka je japonské výroby značky Gotoh, model Jazz Bass, a je navíc upravena k mému oblíbenému systému string-thru-body, díky němuž dosáhneme pevnějšího zvuku.
Opravdovou výhrou byl myslím výběr AlNiCo snímačů Lindy Fralin. Přiznám se, že se s těmito singly setkávám poprvé a mám pocit, že se oproti klasickým fendrům chovají sice hutněji, ale také bych řekl o něco kultivovaněji. Jestli je to výhra, je samozřejmě věc názoru a je možné souhlasit i s tím, že nástroj tohoto typu by měl znít mírně přisprostle. Ovladači řídíme, jak jinak, 2x hlasitost a tónovou clonu.
Jelikož také vlastním jeden ze starších modelů, pokusil bych se o závěrečné ohodnocení způsobem srovnávacím. Co mají obě basy společné, je naprosto čistá a precizní práce včetně finálních úprav se všemi detaily a finesami. Zpočátku mě sice zarazila výška strun nad hmatníkem, ale jelikož jsem nechtěl přistoupit k následnému (pře)seřízení, trvalo mi nějaký ten den se s tímto deficitem (zdůrazňuji vlastním) vyrovnat a nelitoval jsem. Starou známou pravdu, že kvalita zvuku stoupá přímo úměrně s výškou strun, jsem si mohl plně vyzkoušet na téhle base a tón byl neoddiskutovatelně plnější s maximálním sustainem. Také pozbyl v některých momentech až přílišného klavírního témbru. K mé největší radosti je na krku konečně zpřístupněna cesta k ústí svorníku napínací výztuže, což mě minimálně zbavuje strachu z případného selhání materiálu díky teplotním či jiným změnám. Na oplátku ale musím říci, že po dobu dvou let, co basu vlastním, se tento případ nestal. Při porovnávání v domácích prostorách byly zvukové výsledky vcelku srovnatelné, k větším diferencím docházelo až při hraní s kapelou. Sice bylo potřeba dodat trošinku více energie, ale Sitheusus disponuje dostatkem spodních středů, důležitých k napojení k celku. Také se pěkně váže na zkreslenou kytaru, s čímž jsem měl u té své někdy poněkud problém, a navíc zůstává nadále čitelná. To vše i s potlačením snímače u těla, kdy sound nabírá na středech - a přesto zůstává nadále hutný.
Závěrem bych basu mohl doporučit asi všem, kdo nehledí na nějakou tu korunu a zajímá je jen a jen kvalita, pro níž navíc v tomto případě není nutno chodit daleko. To, jestli se udrží u téhle krasavice i jejích následovnic, ale ukáže už jenom čas.
Info:
Sitheusus Bass 4 je čtyřstrunná baskytara z dílny Jana Vlasáka. Její cena je 29 000 Kč.
Plus:
zpracování, nejen z důvodu estetických, nýbrž i s důrazem na účelovost a hráčovo pohodlí
vysoce kvalitní všechny komponenty
zvuk
Mínus:
příliš pružné podložky pod snímači
převažování
