přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukShure SRH440 a SRH840 - studiová sluchátka

11.7.2010 | Autor: Mojmír Mohapl | sekce: pro muzikanty - testy

Shure SRH440 a SRH840 - studiová sluchátka

Shure SRH440 a SRH840 - studiová sluchátka

Loni v březnu (na straně 48) a v dubnu (na straně 49) byl tématem měsíce obsáhlý srovnávací test studiových sluchátek. Tady máte dvoje další studiová sluchátka, očividně pěkná, „ušislyšně“ dobrá, jež v době psaní textu testu ještě nebyla na trhu. Jelikož se mi to teď hodí, článek jsem postavil jako pomyslné pokračování uvedeného srovnávacího testu. Budu tedy k některým věcem v onom testu odkazovat, abych neopakoval už jednou otištěné pravdy.

Firmu Shure znám už drahně let jako výrobce nezlomitelných mikrofonů a kvalitních gramofonových snímacích vložek i jako výrobce bezdrátových pódiových odposlechů. Se studiovými sluchátky si ji spojuji poprvé a asi právem, neboť kromě dvou testovaných typů prezentují na firemních stránkách ještě třetí model, a basta. Tato sluchátka se u nás prodávají letos od července. Na té samé www stránce si je můžete virtuálně otáčet ve vodorovné rovině a okukovat ze všech stran. Bohužel, jejich černý design se na černém pozadí stránky vyjímá asi jako fotka černocha na uhlí v nočním tunelu.

Popis a měření

Přestože si prý někdo občas sedí na uších, pokud si nestojím na očích, člověk je konstruovaný tak, že má ušiska spíš nahoře a mezi ušima má hlavu. Tomuto evolučnímu uspořádání se přizpůsobuje valná většina výrobců studiových sluchátek tím, že o hlavu se opírá most, jenž obě sluchátka drží a spojuje, a sluchátkové mušle k uším přiléhají nebo je cudně skrývají. Ani u testovaných vzorků tedy neočekávejte něco výrazně odlišného.
Ze shora připomenutého testu jsem si půjčil záhlaví tabulky s malými obměnami a sepsal do ní technické parametry testovaných typů. Změřil jsem stejnosměrný odpor kmitačky a frekvenční závislost modulu impedance, taky vnitřní rozměry náušníků a zvážil je.

Vyzařovací frekvenční charakteristika

Jako obvykle, vyzařovací frekvenční charakteristiku výrobce nepřikládá. U reprobeden a mikrofonů je měření dané v bezodrazové komoře, ale pro sluchátka zatím žádná normovaná hlava s normovanýma ušima není, takže skoro všichni výrobci se tak elegantně vyzuli z důležitých údajů. Ani já ji nemám kde změřit, takže tímto grafem, bohužel, nemohu posloužit.

Impedance

O závislosti impedance na frekvenci a jejich vlivu na přenos už bylo psáno v březnovém čísle na straně 52. Není to sice charakteristika vyzařovací, ale něco z ní lze vytušit taky. Změřil jsem ji i u testovaných typů a vychází podobně. Měřilo se opět měřením všech napětí při buzení přes přesný sériový odpor 4,02 kΩ. Rezonanční frekvence byla u SRH440 někde na 77 Hz (55,6 Ω), u SRH840 vycházela vlevo okolo 84 Hz (60,4 Ω), vpravo asi na 93 Hz (58,5 Ω). Jinak ve slyšitelném pásmu má větší rozdíly mezi kanály spíš SRH440.

Váha čili hmotnost

Na www stránkách výrobce u typu SRH440 proklouzl údaj o hmotnosti od typu SRH240, jež tu k testování nemám. Na škatuli je to už správně. Co do váhy či hmotnosti SRH440 patří ke středně těžkým, SRH840 k těm těžším. Protože ale jde o rozdíly řádu dekagramů, všechna sluchátka váží vlastně skoro stejně, oboje se nosí hezky a rovněž díky asymetrickému mostu pěkně sedí na hlavě. Netto váhu měl zřejmě výrobce na mysli bez náušníků, takže zvážená jsou o pár gramů těžší, ale ničemu to nevadí.

Kablík

Kablík je u obou typů odnímatelný, točený, osazený pozlaceným jackem Ø 3,5 mm s plastovým hmatníkem, doplněný pozlacenou redukcí z Ø 3,5 mm na Ø 6,3 mm. Zajímavě je vyřešené připojení odnímatelného kablíku k mušli sluchátka pomocí jacku Ø 2,5 mm s bajonetovým výliskem v plastu. V přehledovém testu mělo odnímatelný kablík šest vzorků z devatenácti, použily konektory mini-XLR nebo jack Ø 3,5 mm se šroubením nebo kónickým třecím dorazem. Jack Ø 2,5 mm s bajonetem vidím v této pozici poprvé. Takže konektor jen stačí zasunout a otočit o 90 º. Spojení je stejně pevné jako u šroubovaného spoje, ale není potřeba tolikrát točit zápěstím. Pokud se plastový bajonet nevychodí, je to elegantní.

Zvědavost mi nedala, abych nenahlédl dovnitř. Jacková samice není ve sluchátku přímo přišroubovaná, je připájená na malinkém plošňáčku, z něhož vycházejí kablíky, takže konektor vlastně drží jenom za tři mrňavé připájené nožičky. Stačí, aby byl připájen trošku mimo osu díry nebo ta aby byla víc vychozená a uživatel konektor párkrát razantněji nasadil jackového samce nakřivo, a milá samice se může z plošňáčku vytrhnout. Tady vidím slabé místo konstrukce a výživné místo pro cech opravářský. Myslím si, že u Shure by nezchudli, kdyby samici víc připevnili kapkou silikonu, upevňovacím páskem, těsným vymezením okolními plastovými výlisky, přišroubovali konektor místo plošňáku nebo jinak - možností je hodně.

Náušníky

Náušníky jsou měkké potažené koženkou. U většího a dražšího typu SRH840 je přibalen jeden pár navíc. Sedí příjemně.

Most

Zavěšení sluchátkových mušlí není symetrické vůči svislé pravolevé rovině, čili svislá osa sluchátkových mušlí není rovnoběžná či totožná se svislou osou mostu, ale jde víc dopředu. Most tak sedí pohodlněji víc vpředu na temeni hlavy a ne až na šešuli.

Most sluchátek je u obou typů skládací, kdy se závěsy mušlí zalamují dovnitř, podobně jako u tří typů v připomínaném testu. Most je vyčalouněný koženkou, u SRH440 je koženkový celý, u SRH840 je spodek mostu vyšit tmavou odolnou tkaninou, jež asi lépe snáší zpocená temena než hladká koženka. Různě velkým hlavám most přizpůsobí perforovaný kovový pásek postupující ve stupínkách - říkejme mu řehtačka. Zářezy jsou o číslované, takže nastavení velikosti mostu k hlavě lze rychle obnovit.

Most je přehledně orientovaný, taky díky barevným puntíkům víte, kde je vpravo a vlevo. Kód je obvyklý i odjinud z praktické audiotechniky - red = right, čili červený je vpravo. U barevných puntíků je navíc nápis. U SRH440 jsou puntíky zezadu šedé a z boků barevné, u SRH440 je to naopak.
Co se mi ale nelíbilo, je poměrně dost trčící kablík krmící signálem pravé sluchátko. Kablík sice v dubnovém testu u šesti typů taky trčel, ale nikde netrčel tolik. Nepředpokládám, že se budete s těmito sluchátky na hlavě drát trním, ale není problém kablík skřípnout, pokud řehtačku mostu zasunete nadoraz. Je to taky další věc, jež se může za něco zachytit, zaháknout a takto zlobit. Časem by asi mohla tato drobnost snížit funkční životnost jinak velmi zdařilé konstrukce.

Závěs sluchátka i řehtačka mostu mají udělány dorazy ve formě plocha proti ploše. Čtyři místa na každém kousku, u SRH840 jsou plošky větší. Zvlášť při rychlém přehazování sluchátek při srovnávacím poslechu mi uvízla sem tam mezi nimi kůžička mezi palcem a ukazovákem. Na krevní podlitinu čili štěnici to sice nebylo, ale štíplo to.

Postřehy a dojmy

Poslechové testy patří obvykle k nejproblematičtějším a zároveň nejžádanějším částem testů. Ucho je blbé a zvykne si na vše, a proto má podle mě význam spíš porovnávat než vynášet absolutní osamělé soudy. Ze škály typů v dubnovém srovnávacím testu mi zůstal přístup ke sluchátkům Sennheiser HD 380 Pro. V dubnovém čísle na straně 56 si můžete přečíst, co jsem tam o nich napsal já i jiní. S těmito sluchátky jsem tedy porovnával oba testované typy.

SRH840

Je zajímavé, že ne vždy hrály hlasitěji než Sennheiser, přestože mají udávanou stejnou citlivost a mají nižší impedanci. Bylo to spíš podle charakteru nahrávky. Mají taky obdobný frekvenční rozsah od neslyším do neslyším. Oproti ostrému a pregnantnímu zvuku sluchátek Sennheieser, tyhle zněly měkčeji, plastičtěji - čímž neodsuzuji žádné z nich. Odhadoval bych v porovnání u SRH840 mírný pokles na basech pod 100 Hz, naopak mírný zdvih mezi nějakými100 až 200 Hz a taky mírný pokles na vyšších středech v oblasti nějakých 2 až 10 kHz. Všechno bez měřáků, jenom na ucho. Co se týká útlumu okolního hluku (test za bicí soupravou), tlumí slušně, Sennheiser trochu tlumí víc, hlavně na středech a výškách. SRH840 hrají velice příjemně a plasticky, bral bych je klidně pro domácí poslech i pro míchání nějakého záznamu.

SRH440

Tento typ hrál ze všech tří, co jsem měl na stole, nejhlasitěji. Což odpovídá i psaným údajům. Oproti ostatním dvěma typům měla tato sluchátka zvuk posazený spíš v jasných a čitelných středech. V pohodě vyzářila i okraje slyšitelného pásma, ale oproti ostatním dvěma s mírným útlumem, zejména basy pod 50 Hz. Představil bych si je pro odposlech zpěvákovi, aby podle nich dobře intonoval i pro jiné studiové účely. Vyhoví i doma s výše uvedenými rozdíly, na něž si ucho rychle zvykne. Za bicími tlumily ze všech tří typů asi nejméně. I SRH440 hrají měkce a velice příjemně.

Závěrem

Firma Shure nenabízí příliš modelů studiových sluchátek, leč oba otestované typy jsou podle mě zdařilé kousky. Konstruktéři posbírali mnohé z dobrých nápadů odjinud a nějaké nové nápady přidali taky sami. Zjevně konstrukci konzultovali i s lidmi od mixpultů. Co jim uteklo, jsou spíš mechanické detaily ovlivňující uživatelský komfort a dlouhodobou životnost těchto zařízení, ne zvuk. Ten se jim, myslím, povedl. Stručně: pěkné, příjemné, vcelku zdařilé.

Info
Shure SHR840 a 440 jsou uzavřená studiová sluchátka se jmenovitou impedancí 40 Ω s odnímatelným kabelem a skládacím mostem. Doporučená maloobchodní ceny jsou SRH440 2490 Kč a SRH840 4990 Kč.

Plus
hezky vypadají
příjemně sedí na hlavě
příjemný měkký zvuk
rychlá orientace pravá - levá
zajímavé připojení vstupního kabelu

Minus
trčí propojovací kablík mezi pravou a levou mušlí vedený vně okolo kloubů mostu
málo zafixovaná konektorová samice pro vstupní kabel v mušli levého sluchátka
dorazy mostu při nepozorné manipulaci občas štípnou do ruky

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-testy/Shure-SRH440-a-SRH840-studiova-sluchatka~11~cervenec~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;