S kytarou a Abletonem 10 na jam session - zkušenosti se softwarovou improvizací

Mít v počítači nebo mobilu hudební program pro základní úpravu zvuku nebo tvorbu hudby, to je minimum každého hudebního kutila. Někteří pak svoji produkci a postprodukci zvuku dotáhli až k hudebnímu studiu. Z Berlína, Norska a dalších zemí k nám ovšem pomalu proniká hudební zábava přenášející studio až na pódium a činí z něho nástroj improvizace. Pro hudební žánr spojený s takovou praxí, se vžilo označení live processing. Jeho vlajkovou lodí je software Ableton Live a o nejnovější verzi Live 10 z pohledu muzikanta, nikoliv zvukaře, je tento text.

Kdo má rád jam sessions, může si s Abletonem zajamovat. Basista už nemusí střídat dva riffy dokola, aby si ostatní zahráli; zaloopuje hudební smyčku, upraví frázování, rytmus, dynamiku apod., doplní efekty, nechá ji hrát a dál tvoří jiné hudební či zvukové plochy. Není-li si jistý tím, jestli následující hudební změna bude zapadat do hry ostatních, otestuje ji nejdřív potichu, případně svůj hudební nápad vylepší, to vše pouze do sluchátek (obdoba DJského tlačítka Cue), a až pak vyrazí ven. Fantazii a experimentování se meze nekladou a snad cokoliv si člověk vymyslí, tak už někdo před ním s Abletonem vyřešil a podělil se o to na internetu s ostatními. Navíc o čem se člověku jen snilo u verze 7, je u nejnovějšího vydání s pořadovým číslem 10 dávno zapracováno a rozvedeno dalšími neuvěřitelnými směry s cílem maxima kreativity s minimální námahou. Pokud jednou začne umělá inteligence zasahovat do hudební tvorby, berlínská firma Ableton bude jistě u toho.

Na pódiu

Ale zpět na zem, respektive před lidi. Když má být studio vyneseno z příšeří pokojíčku do záře pódiových projekcí a reflektorů před publikum, musí umět víc než studio; v některých případech taky míň, ale to až na závěr. Vynikající jungle a d ‘n’b bubeník Tomáš Herian (N.O.H.A., Sato-San To, Segundo ad.), který hrává s laptopem už od prvního desetiletí nového milénia, prohlásil někdy okolo roku 2009: „Už nechci při koncertech restartovat laptop. Přecházím k Abletonu!“ Bylo to po jednom šíleném koncertu elektro-jazzové kapely Sato-San To, kdy jen v duu se skvělým trumpetistou Oskarem Törökem museli uprostřed vystoupení dlouze čekat, až se počítač se všemi hudebními podklady znovu zapne. Tehdy vyvázli se ctí jen díky svým nekonečným improvizátorským schopnostem, kdy ani přítomný kritik nerozeznal technický problém. Dočasné hraní bubnu a trubky nasucho jim uvěřil, a že se mu na vystoupení něco nezdálo, reflektoval ve své recenzi pouze jedinou zmínkou: okřídlenou frází „umění pro umění“. Pak ovšem tato kapela vyhrála zcela mainstreamovou a libozvučnou soutěž festivalu Colours of Ostrava a kariéra uskupení se zářně vyvíjela až k rozpadu.

Poučení, které z celé historky vyplývá. je, že základní podmínkou pro hraní s laptopem na pódiu je prosté: Chce to spolehlivost! V našem případě speciální hudební software, který perfektně funguje a nekomplikuje život svému hostitelskému hardwaru. Ableton Live si neuzurpuje patent na dokonalost, ale na druhé straně pojímá péči o zdraví hardwaru, na kterém běží, poměrně vážně. To se projevuje například tak, že vpravo nahoře hned v hlavní liště se neustálé měří CPU, tedy míra zaneprázdněnosti systému počítače. To umožní muzikantovi přesně naordinovat pódiovému laptopu jen tolik procesů, kolik udýchá a neupadne do mdlob. V případě Abletonu jde při lehčím přetížení systému o milisekundové okamžiky ticha, které zní jako prasknutí, nebo brumy jako když se sype písek. Totální záseky nastávají až při pořádných experimentálních náložích výpočetních úkolů. Problémy ovšem nenastanou u dobře připraveného projektu. To taky dává částečnou odpověď na otázku, co je lepší, jestli hardwarové mašiny nebo software. Z hlediska spolehlivosti je to jedno. Záleží na jiných proměnných.

Základní možnosti

Sato-San To se ale dotkli jenom zlomku možností softwaru Abletonu Live. Používali ho k pouštění a prolínání hotových podkladových ploch a taky ke studiové tvorbě hudby klasickým způsobem - jako na běžných vícestopých DAW typu Logic Pro, Pro Tools, Cubase atd. S pouštěním half-playbacků nepřímo souvisí i DJing, který v Abletonu funguje už dávno a samozřejmě nabízí nástroje pro DJské MIDI kontroléry. Hotové skladby či podkladové zvukové polotovary lze tempově a rytmicky ukotvit třeba na první doby taktů pomocí špendlíků zvaných Transients. Trackům je pak možné libovolně měnit tempo a synchronizovat je s jinými skladbami. Samozřejmostí je přelaďování, frekvenční filtrování, různé variace na základní audioefekty typu delay, reverb, chorus, flanger, distortion, gate, kompresor, multiband kompresor, ekvalizér s frekvenční analýzou, limitér atd. Řada efektů nabízí možnost side chainingu, všechny parametry lze automatizovat a většinu parametrů je možné interaktivně rozpohybovat pomocí LFO.

MIDI kontroléry

Ableton přímo vybízí k používání s MIDI kontroléry a řada výrobců jako Novation či Akai se jeho možnostmi inspiruje při navrhování blikajících produktů, v jejichž továrních baleních se pak nějaká ta light verze Abletonu vždy nachází. Ableton lze samozřejmě ovládat pomocí technologie OSC umožňující vytvářet zcela libovolná MIDI kroutítka, táhla a tlačítka pro použití v mobilu či tabletu. Jedním z nejstarších a univerzálních mobilních počinů tohoto druhu je aplikace pro Android i iOS nesoucí název TouchOSC. Nutno dodat, že i samotná firma Ableton několik let úspěšně šíří svůj vlastní kontrolér s názvem Ableton Touch, akcentující šachovnicové rozložení hracího prostředí.

Ableton je vlastně od prvopočátku znám možností přepínat mezi klasickým vodorovným zobrazením vícestopého DAW (co řádek, to stopa), který tvůrci nazvali Arrangement View, a charakteristickým herním šachovnicovým zobrazením, tzv. Session View, kde stopy jsou organizovány svisle jako na mixážním pultu a každý sloupec představuje jeden kanál, do něhož se následně vkládají hudební smyčky. Díky možnosti umísťovat smyčky jsou v Session View stopy vodorovně rozsekány do řádků (Scén) a vzniklé buňky (Tracky) tvoří ono šachovnicové uspořádání Abletonu coby hudebního nástroje, kam si muzikant ukládá a odkud hraje svoje nahrané loopy baskytary, bicích, zpěvu, čehokoliv.

To jsou ona zhmotnělá, jakoby dětská, barevně svítící čtvercová tlačítka na nejrůznějších MIDI kontrolérech nejčastěji uspořádaná v osmi řadách a osmi sloupcích, ale i jiným způsobem, fungující coby spouštěče nahraných smyček, dále jako step sekvencery nebo třeba podivná šachovnicová klaviatura, na niž se už někteří pianisti stihli přeučit docela virtuózním způsobem.

Live processing

Značná část magie ale probíhá mimo kontrolérové externality pouze s myší nebo touchpadem notebooku. Konkrétně onen improvizační live processing, což je ultimátní oblast hudebních možností Abletonu, bývá odpracována obyčejným klikáním. Cokoliv je nahráno do Tracků uvnitř „šachovnice“, tedy v hracím svislém prostředí (nejen klasicky vodorovně), po rozkliknutí odhaluje ve spodní části grafického rozhraní nepřeberné možnosti editace v reálném čase. I pozvolně tvarované křivky automatizace hlasitosti nebo jakéhokoliv jiného parametru se modelují snadno. Lze tímto způsobem přelaďovat, měnit rytmus, tempo, efektovat... Jinými funkcemi se pak dá roztahovat a smršťovat délku tracku, inverzně převracet atd. Nově v edici 10, je možné v Session View uvnitř tracku také stříhat. Už jen to je pro řadu rozevlátých jamujících duší darem z nebes. Nutno dodat, že improvizační hudební akce zde vlastně tak trochu stírá hranice s videohrou.

Virtuální syntezátory

Vlajkovou lodí nejnovější verze 10 je ovšem z hlediska hry ale něco jiného. Jde o nový virtuální syntezátor Wavetable. Už předchozí build-in digitální syntezátory, hlavně Analog a Operator, budí respekt u milovníků hardwaru, obzvlášť když netuší, odkud ten který zvuk pochází. Jsou to ale poměrně tradiční zvuky, které pro zaplnění hudební struktury dost často vyžadují doplnění o další nástrojové party. Wavetable ale jako by chtěl fungovat jen sám. Stačí podržet jeden akord a rovnou se něco děje v base, uprostřed i ve výškách, vše bývá rytmizováno pomocí rozličně tvarovaných LFO a vše má příležitost automaticky se proměňovat na delší časové ploše, zatímco vy pořád ještě držíte jen ten jeden akord. Zvuk, linoucí se z Wavetable, je opravdu komplexní a kvalitativně na jiné úrovni než předchozí generace syntezátorů. Svoji hutnost předvádí hlavně u akordů, ale originální inovativní barvy nabízí i v roli basového či melodického nástroje. Tato komplexnost si samozřejmě vybírá svou daň v podobě vyšší spotřeby výpočetního výkonu počítače. Při živém hraní se starším počítačem a minimální akceptovanou konfigurací (v mém případě Macbook Pro s dvoujádrovým procesorem 2.3 GHz, 4 GB RAM) si člověk musí dávat pozor, aby nehrál příliš mnoho tónů v jednom okamžiku, protože právě zde hrozí zahlcení procesoru a následné výpadky zvuku. Tento problém sice lze optimalizovat zvýšením hodnoty bufferu, ale na úkor latence, kterou je nejlepší držet na co nejnižší úrovni, protože u opravdu přesných groovů je cítit každých přednastavených deset milisekund navíc. Na druhé straně wavetable má tak svůdný zvuk, že malé příkoří v podobě střídmosti v množství tónů, i v případě práce se sustain pedálem, se bohatě vrátí v plnosti zvuku.

Ableton Live je už dlouho rozšířen o možnost doprogramování čehokoliv prostřednictvím známého muzikantského programovacího jazyka Max, jehož interní modifikace má název Max for Live. Kromě možností vlastnoručního doprogramování lze stáhnout zdarma nebo placeně již hotová udělátka. Nová verze přináší exkluzivní sadu nástrojů. Zůstaneme-li u syntezátorů, které jsou na pódiu obzvláště užitečné, v novém balíčku najdeme dvě nadmíru zajímavé virtuální paralely analogových syntezátorů nesoucí názvy Bass, primárně určený pro basové oktávy, a Poli, určený pro zbytek spektra, přičemž jejich reálné užití je zbytečné vnímat takto striktně. Zvukovou hutností a komplexností sice nemůžou konkurovat kvalitám Wavetable, ale přínosné jsou ze dvou důvodů. Mají opravdu velké množství zajímavých až roztodivných zvukových presetů a nezatěžují systém, takže výměna zvukového rejstříku při živém hraní nezpůsobuje výpadek zvuku, to mimochodem nedělá ani vavetable, ale navíc lze díky systémové nenáročnosti hrát beze strachu libovolný počet tónů .

S dost nepříjemným pódiovým problémem praskanců při výměně presetů tradičně zápasí starší syntezátory v Abletonu, jejichž presety jsou často ověšeny dalšími efekty. V případě Operatoru navíc stačí pro praskot jen větší zatížení základními funkcemi, a to se při hraní neodpouští. Nutno dodat, že zde se lze lupancům při vyvolávání nových zvuků vyhnout prostým výběrem jen těch označených jako čisté, bez doplňkových efektů. Na druhé straně, čistých presetů je znatelně míň než celkového arzenálu, takže nové syntezátory přicházející s Abletonem 10 jsou rozhodně vítány. Pokud člověk při improvizaci pracuje se zvuky, chápe, že čím víc zvuků je okamžitě a přehledně po ruce, tím rychleji dokáže objevit něco, co se hodí, co obohatí a přinese nový vítr. Vrcholně interaktivní a vzrušující hudební disciplína, jíž je jamování, jinými slovy improvizace, a k ní se tento text o Abletonu primárně vztahuje, prostě z podstaty vyžaduje snadný přístup k mnoha zvukům coby jednomu z hlavních přínosů celé technologie a desátá edice je v tomto ohledu průlomová.

Efekty

Se zvukem jsou spojeny efekty, ale při jamu na ně není příliš čas. Všechno musí fungovat hned a hodně lidí si ve finále vystačí jen s těmi nejzákladnějšími jako reverb, delay, ekvalizér a bezpečnostní opatření v podobě limiteru na master tracku. Přesto pár zajímavostí je i v této kapitole. Poměrně univerzální a zároveň nepřehlédnutelný je nový efekt s názvem Pitch Hack, který k základnímu zvuku přidává jeho různě přeladitelnou variantu plus nabízí možnost jejího kontinuálního invertování. Pitch Hack je jednoduchý a při střízlivém použití zní skvěle. Podobně univerzální je i Gated Delay nabízející možnost nastavení rytmických nepravidelností v opakování zvuku. Pro kytaristy přichází nová virtuální krabička Pedal, uspořádávající základní efekty jako fuzz, overdrive, distortion atd., které zde už ovšem byly i dřív. Ableton je nabitý novými efekty, jež by si zasloužily samostatný článek a zároveň spadají spíš do sféry práce skladatelů, producentů a zvukařů, nikoliv do koncertních hudebních aktivit. Na druhé straně tyto efekty obsahují různá kreativní pojetí funkcionality, a tím pádem přinášejí potenciál, pro objevování osobitých hráčských přístupů a stylů.

Zajímavosti

Zvláštní kapitolou je přátelství Abletonu s externími modulárními hardwarovými syntezátory, k nimž Max for Live nově přináší jedenáct nástrojů komunikujících pomocí standardu CV. Zajímavý je taky nový MIDI nástroj Melodic Steps, jehož název naznačuje, že se jedná o melodický step sekvencer. Když ho připojíte třeba k pianu, vytvoří melodicko-rytmické struktury pracující s prvkem náhody a připomínající klavírní tvorbu francouzského skladatele Oliviera Messiaena. Jestli se vám líbí tento druh tonálně uvolněné estetiky, jde o silný výrazový prostředek a je možné na něm vystavět i celý hudební koncept. Další kouzelnou divností je i nástroj Surround Panel, který přináší do základní výbavy Abletonu využití prostorového zvuku rozprostřeného mezi čtyři reproduktory umístěné do čtverce. Už dříve ale byly prostorové možnosti k dispozici v podobě různých doplňků M4L, včetně rozšíření pro behaviorální zvuk, ovšem vytvořené běžnými uživateli a nezaručující spolehlivost továrních produktů.

Minimální hardware

Okolo Abletonu se točí celá řada hardwarových nástrojů, které byly zčásti popsány výše, a trh nabízí možnosti různě drahých nákupů nových produktů i z druhé ruky. Dva z nich jsou zcela nepostradatelné: laptop a externí zvuková karta. Základem je bezchybné fungování počítače a panuje shoda mezi profesionály, že pódium si nejvíc rozumí s Macbookem Pro, ovšem pokud používáte Ableton 10 jenom pro efekty, looping a processing, je vyzkoušeno, že svým výkonem s přehledem postačí i Macbook Air. Co se týče stáří mého Macbooku, jehož parametry byly popsány výše, jde o extrémní případ, ale ledacos dokládá o naddimenzovanosti reality. Byl vyroben ještě za života Steveho Jobse v roce 2011, už dávno ztratil podporu firmy Apple a má víc než rok zablokován přístup k internetu, aby ho neznehodnocovaly aktualizace určené pro novější hardware. Ableton 10 v plné výbavě Suite na něm běží zcela bezpečně a na pódiu na něm nenastávají žádné neočekávané situace. Byl by samozřejmě omyl v dnešní době pořizovat takto starý model, ale tento extrém jasně říká, že není třeba utrácet za nejnovější Macbooky. Cena za profesionální kvalitu tak může být mnohem nižší, než se zdá. Pokud bude váš laptop sloužit jenom k hudbě, je pro spolehlivost učiněno maximum. Nové externí zvukové karty už nejsou tak zásadní položkou a zkušenosti vícero muzikantů dokládají, že ceny spolehlivých zvukových karet začínají už někde za hranicí lidových tří tisíc korun. Cena pod touto hranicí už může být vykoupena problémy. Pódiový zvuk v improvizačním žánru nese mnohem menší nároky než studiový zvuk, proto tak nízká cena zvukové karty. Na druhé straně technologie a s ní celý svět se vyvíjejí, takže za pár let může být všechno jinak.

Tabulka technických parametrů

https://www.ableton.com/en/live/