Roland Gaia - virtuálně analogový syntezátor se třemi oscilátory

Digitální syntezátory dokážou dnes již ledasco, s tím nepolemizují už ani zarytí zastánci analogových stařečků a jejich nových inkarnací. Takzvané virtuální analogy zaplavily nejnižší cenovou kategorii a za poměrně malý peníz je možno pořídit nástroj malý tělem zato přetékající výkonem. Přináší Roland Gaia do nemilosrdné soutěže výrobců levnějších syntezátorů něco zvláštního?

Když už byla zmínka o tom, že i levnější virtuální analogy přetékají výkonem, asi bychom měli dodat, že průměrný uživatel z tohoto výkonu využívá pouze zlomek. To je zapříčiněno tím, že všechny ty oscilátory, filtry, efekty a mnohé jiné vymoženosti bývají skryty v relativně strohém programovacím prostředí, do kterého začátečník proniká jen postupně, a tak dává často přednost raději presetům a několika málo real time ovladačům. Zatímco někteří výrobci se snaží tento nepoměr vyřešit propojením nástroje s počítačem, Roland Gaia nabízí všechny parametry pěkně přehledně v podobě bezpočtu tlačítek, koleček a táhel. Jedná se zkrátka o návrat analogové romantiky a chybí dokonce i LCD displej.

Jak to funguje

Pakliže nemáte ponětí o tom, jak fungují základy programování syntezátoru, Roland Gaia vás to naučí tím nejnázornějším způsobem. Celý systém je založený na vrstvení tří jednooscilátorových generátorů. Každý disponuje vlastním nastavením tvaru vlny LFO, filtrů, průběhu a multiefektu. Zkrátka vše, co nabízí klasický syntezátor, plus něco navíc, to celé krát tři. Velmi slušné řekl bych. Nemluvě o celkové polyfonii šedesát čtyř hlasů, která se při navrstvení docela hodí. Ale pojďme se podívat na podrobnosti.

Základem každého jednotlivého zvuku je pochopitelně oscilátor. Gaia nabízí značně nadstandardních sedm tvarů vlny, z nichž každý má ještě tři varianty. Ve stejné sekci je pak možné ovládat tahovým potenciometrem parametry čtvercové vlny. Další tři slidery ovládají tvar obálky. Ačkoliv je všech těch parametrů docela hodně (ve skutečnosti je funkcí díky Schiftu ještě o něco víc), tím, že na vše existuje zvláštní ovladač, i začátečník rychle pochopí, co k čemu slouží. Navíc takovéto programování je mnohem zábavnější než vytáčení parametrů jediným knobem, jak tomu nezřídka bývá.

LFO sekce mě přímo nadchla dokonalou přehledností, která ale není na úkor možností. Na výběr je, když to zjednodušíme, šest vzorků (trojúhelník, sinus etc.), tři parametry, které je možno ovládat (tedy výška - vibráto, hlasitost, tremolo a wah) a dále ovládání rychlosti náběhu a rychlosti modulace. Vše je velmi přirozené a přesné. U nástroje této cenové kategorie jsem ještě podobně komfortní zpracování neviděl. Až se člověk diví, proč to nešlo dřív.

Sekce filtru se skládá ze tří knobů, pěti sliderů a dvou tlačítek. To by vystačilo i na mnohý samostatný syntezátor. Jedním tlačítkem se vybírá druh filtru (high-pass, low-pass), přičemž k jednomu zvuku je možné přiřadit jeden filtr. Kromě klasických knobů Cutoff a Resonance je možné pomocí tahových potenciometrů ovládat průběh nástupu a trvání efektu a jeho hloubku. Tlačítko Scope zase zdůrazňuje vybrané frekvenční pásmo. Celkově je sekce filtru nesmírně flexibilní, ačkoliv někomu může vadit její lehce digitální charakter.

V sekci Amp se upravuje relativní hlasitost, což se pochopitelně nejvíc hodí při vrstvení. Pomocí čtyř táhel je možno upravovat tvar obálky. Roland Gaia nabízí volbu ze čtyř efektových sekcí, ve kterých naleznete vícero zkreslení a modulačních efektů, delay a reverb. Úroveň a síla každého efektu se pak ovládají dvojicí knobů. Opět je to celé velmi snadné a intuitivní. Při vyšší úrovni nastavení jsou efekty už dost nepřirozené, což platí především pro fuzz a phaser. Napevno nastavený Low boost se pak velmi osvědčil především u sólových zvuků.

Co to vlastně umí

Taková je vlastně „architektura „ jednoho zvuku, tedy: LFO, oscilátor, filtr, amp a efekty. Ve skutečnosti ale tady zábava teprve začíná. Na sebe je možné navrstvit až tři takovéto zvuky, takže množství kombinací je nepřeberné. Co víc, ovládání je mimořádně intuitivní a vlastně jednoduché. Představte si například, že vytvoříte jednoduchý zvuk a chcete ho trochu nakopnout. Stačí zadat „kopírovat“ a už máte nastavený druhý zvuk stejný a připravený k editaci. Stačí trochu pozměnit nastavení oscilátolru nebo LFO, pozměnit panoramu, a už máte velmi komplexní zvukovou vrstvu. Navíc máte ještě jednu možnost vrstvení navrch. Jednotlivé oscilátory můžou být synchronizované, rozladěné nebo použité jako ring modulator. Dva nebo i tři zvuky mohou být upravovány najednou. Všechno je provedeno tak, aby byla práce co nejsnadnější. Například delay se dá synchronizovat podle vybraného tempa, což je skvělé nejen u vrstvených zvuků, ale především při použití arpeggiatoru.

Když už jsme u toho, Gaia má celkem čtyřiašedesát přednastavených patternů arpeggiatoru. Možné je také nahrávat vlastní fráze. Klasickou rolandovskou vychytávkou je D-Beam, s jehož pomocí se dá ovládat výška tónu, hlasitost či efekt. Roland Gaia také může přijímat externí signál, ale nelze na něj aplikovat žádné filtry či efekty. Vzhledem k funkci Center Cancel se jedná spíše o možnost cvičení (o caraoke raději pomlčím). Samozřejmostí je dnes již komunikace s počítačem přes USB rozhraní. Je tak možné vysílat MIDI i ukládat nastavení zvuků. Ty je možné ukládat i na zařízení flash, které se pak ke klávesám jednoduše připojí. Přístroj sám ovšem pojme čtyřiašedesát firemních presetů a stejný počet uživatelských nastavení.

Závěrem

Na některých klávesových fórech jsem narazil i na takové názory, že Gaia vlastně zvukově nenabízí nic nového a že se jedná pouze o další virtuální analog. Bráno z hlediska zvukové inovace, je tento názor snad oprávněný. Zcela ojedinělé zpracování ovšem tento syntezátor posouvá do poněkud jiné kategorie. Jestliže už vás nebaví nástroje, kde se vše ovládá přes displej a dvě tlačítka, Gaia je syntezátor pro vás. Nemá vůbec žádný displej. Zato je jeho ovládání maximálně přehledné a překvapivě i zábavné. A nakonec, právě zábava je důvod, proč většina z nás hraje na klávesy (znudění profesionálové prominou). Pokud jde o „Fun Factor“ jen těžko bude Roland Gaia hledat konkurenci.

Proč pánové od Rolandu pojmenovali svůj nový syntezátor podle starořecké bohyně - matky země -, zůstává mi stále záhadou. Nicméně vzhledem k tomu, že už moc antických božstev k pojmenování klávesových nástrojů nezbývá, třeba se jednou dočkáme i bohů slovanských. Takový Roland Perun nebo Korg Radegast, to bude teprve virtuální syntéza.