přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

klávesyRoland E-50, E-60 a E-80 - inteligentní workstation

5.12.2006 | Autor: Michal Tomek | sekce: pro muzikanty - testy

Roland E-60

Roland E-60

Firma Roland na konci prázdnin pro zákazníky připravila porci novinek v oblasti workstation aranžérů nesoucí označení E–50, E–60 a vrcholem série se stal Roland E–80. Zájemci o tuto kategorii kláves tak mají opět o čem přemýšlet.

Měl jsem to štěstí otestovat hned dva z jmenované trojice novinek: E–50 a E–80. Chybějící E–60 je zcela totožný s E–50, liší se pouze rozsahem klaviatury. Následující test lze tedy zobecnit na celou sérii. Podrobněji si popíšeme nejvyšší model s tím, že na závěr uvedu odlišnosti nižších modelů. Pusťme se do toho...

Ovládání
Vedle klaviatury je tradičně umístěný joystick pro ovládání Pitch Bend a modulace. Přiznám se, že toto již léta užívané řešení od Rolandu mi přijde méně šťastné než dvě kolečka. Pokud chcete totiž využít modulace, musíte levou ruku zaměstnat tlačením do joysticku a pro hru máte volnou už jenom pravou. Zatímco „kolečkové řešení“ umožňuje nastavit konkrétní hodnotu na modulačním kolečku a dále hrát nebo ovládat nástroj oběma rukama.
Popis horního panelu začnu v jeho středu, kterému vévodí barevný dotykový displej s nastavitelným kontrastem. Dotykové ovládání mi však moc nevyhovovalo. Displej je relativně malý a snaha umístit na něj co nejvíce informací znesnadňuje trefování se prstem vždy do správného místa pro výběr požadované funkce. Na druhou stranu musím říci, že dotykové ovládání na displeji je značně „nakažlivé“. Když jsem po testování Rolandu E–80 začal pracovat s mým Tyrosem 2, který displej dotykový nemá, tak jsem nejednou ukazoval prstem pro výběr požadované hodnoty. Ještě teď mám celý displej upatlaný... Velmi rychle bych si tak navykl na tento systém ovládání.
Hned nad displejem u Rolandu najdeme známý a efektivní D-Beam kontrolér. Po stranách displeje je rozmístěno osm funkčních tlačítek. Pod displejem máte k dispozici devět faderů, jejichž hlavní (ne však jedinou) funkcí je nahrazení táhel pro ovládaní varhanních zvuků.
Zcela vlevo na horním panelu najdete tlačítko pro zapnutí. Hned vedle jsou tři otočné potenciometry, které slouží k ovládání hlasitosti. Hlavní hlasitost si nastavíte levým, prostředním měníte poměr hlasitostí zvuku hraného na klaviaturu a automatického doprovodu. Tento potenciometr je vybaven zarážkou ve střední pozici, a usnadňuje tak nastavení poměru hlasitostí 1 : 1. Třetí ovladač slouží k nastavení hlasitosti externího zvukového zdroje.
Následují sekce tlačítek pro ovládání D-Beam kontroléru, výběr a ovládání stylů, pro práci se sekvencerem a čtyři tlačítka umožňující přímý skok v přehrávané skladbě na předem určenou pozici.
Pravá část horního panelu nabídne Data Entry kolečko, po jehož stisku se na displeji objeví numerická klávesnice. Příjemná funkce urychlující ovládání. Následují tlačítka pro vyhledávání skladeb, stylů a uživatelských programů. Pod nimi máte k dispozici šestnáct tlačítek pro výběr zvuků roztříděných do jednotlivých kategorií. Třídění a řazení mi přišlo někdy zmatené, protože například kytary a basy tvoří jednu kategorii a jsou mezi sebou různě promíchány. V kategorii smyčců je zase jeden zvuk houslí na začátku seznamu, druhý někde uprostřed a třetí na konci kategorie. Mnohdy jsem tak postrádal logiku řazení zvuků za sebou, čímž se samozřejmě snížila přehlednost. V této sekci nechybí ani tlačítko pro volbu zvuků z rozšiřujících SRX karet.
Nejzajímavější částí pravé poloviny horního panelu je sekce pro ovládání mikrofonního vstupu a vokálního harmonizéru. Zde najdeme čtyři otočné potenciometry a sedm funkčních tlačítek.

Konektory
Co vše najdeme na zadním panelu? Je to speciální konektor pro FC7 pedál, dále trojice vstupů pro pedály (dva spínací, jeden kontinuální). Následují tradiční MIDI porty (In, Out a Thru) doplněné ještě o USB to host port pro komunikaci s počítačem. Vedle USB portu je místo pro PCMCIA kartu. Obsah vnitřní paměti si můžete chránit proti nechtěnému smazání přepínačem Lock. Následuje kompozitní video výstup. Dále na zadním panelu najdete výstup metronomu s regulátorem úrovně hlasitosti. Když se posuneme dále, narazíme na dva RCA konektory pro audio vstup. Hned vedle je pak univerzální konektor pro připojení mikrofonu, který umožňuje připojení jak koncovky XLR, tak jacku. Škoda jen, že nenabízí i phantomové napájení pro použití kondenzátorových mikrofonů. Ale i tak beru využití tohoto univerzálního konektoru jako velké plus. Citlivost vstupu lze přepínat mezi linkovou a mikrofonní úrovní. Následuje dvojice konektorů linkového výstupu a konečně vstup pro napájecí kabel. Sluchátkové výstupy najdete zepředu a jsou hned dva. Vedle nich má E–80 přepínač pro vypnutí interního ozvučení, jehož stav je indikován červenou LED.

Zvuk
Do jisté míry objektivním měřítkem kvality zvuků se stala velikost WaveROM paměti. Jednotlivé firmy se předhánějí, kdo nabídne větší kapacitu. Zvláště u nástrojů nejvyšší třídy. Roland u těchto modelů zvolil trochu jinou taktiku – a sice pro ohromení velkými čísly neuvádí kapacitu v obvyklých jednotkách (megabyte, gigabyte), ale megabit a gigabit. Můžete se tak dočíst, že kapacita WaveROM paměti E–80 je 1 Gbit (což odpovídá 128 MB). Tolik tedy jen pro uvedení technických parametrů na pravou míru.
Tato malá hra s čísly však nikterak neubírá na nadstandardní zvukové kvalitě obou testovaných nástrojů. Čísla jsou jedna věc, ale pokud máme posuzovat tak subjektivní veličinu jako kvalita zvuku, tak je vždy dobré si udělat názor poslechem na vlastní uši.
Zvuková výbava Rolandu E–80 nabídne tisíc sto panelových zvuků a padesát čtyři bicích a efektových sad. Mnoho zvuků má vícevrstvé vzorky. To znamená, že se výrazněji mění barva zvuku v závislosti na dynamice hry. Tónový generátor dokáže najednou obsloužit sto dvacet osm hlasů polyfonie. O dokonalou reprodukci zvuku se stará interní ozvučení, které je v případě E–80 vybaveno čtyřmi reproduktory a dvěma zesilovači o celkovém výkonu 2 x 35 W + 2 x 12 W. Kvalitní interní ozvučení si vybralo svou daň v podobě vyšší hmotnosti nástroje, která u E–80 činí 22,5 kg.
Zvuky lze upravovat, a to jednak změnou parametrů náběhu, dozvuku a podobně a jednak pomocí efektové jednotky, která disponuje také bohatou výbavou. Nabídku zvukových barev lze rozšířit pomocí dvou SRX karet. Sloty pro tyto karty jsou přístupné pod průsvitným krytem na spodní straně nástroje.

Guitar Mode
Výrobci keyboardů se kytaristu svým uživatelům snaží nahradit stále lepšími a více autentickými zvuky akustických a elektrických kytar. A tak po zvucích Mega u Yamahy přišel Roland také se svou alternativou a nazval ji Guitar Mode. Tímto speciálním režimem jsou vybaveny všechny tři testované modely. A jak to funguje? Klaviaturu máte rozdělenou do třech zón. Ve spodní zóně volíte akordy a případně také typické kytarové ruchy, v prostřední zóně můžete hrát melodii a horní zóna slouží pro doprovod. V nabídce tohoto speciálního režimu je k dispozici osm zvuků akustických kytar a jedenáct zvuků elektrických kytar.

Ukládání dat
Pro práci s daty jsou nástroje vybaveny třemi „úložišti“. K dispozici tak máte interní paměť, která v případě E–80 čítá 64 MB (24 MB je obsazeno továrními daty). Další možností, kam uložit svá data, je disketa. Sáhnul jsem tedy do svého osobního technického muzea, vyštrachal funkční disketu a trochu nostalgicky si tak zavzpomínal na doby, kdy jsem do svého nástroje musel ládovat jednu disketu za druhou a s neskrývaným napětím čekal, jestli budou data korektně načtena. Třetí možnost uložení dat je na zadním panelu slot pro PCMCIA kartu, kam lze připojit PCMCIA čtečku na paměťové karty. Zajímavý nápad. Ovšem jako univerzálnější řešení bych viděl USB to device slot, který najdete dnes již na spoustě jiných nástrojů.

Cover
Pod tímto názvem se ukrývá užitečná funkce, zvláště u nástroje řadícího se do kategorie aranžérů. Změnou konkrétních zvuků v jednotlivých partech tak skladba nebo styl získá zcela jiný ráz a žánr. Změna se provede automaticky (i během přehrávání) vybráním některé z firemně přednastavených voleb. Pomocí této funkce můžete například z rockové skladby udělat dechovku. Upravenou verzi lze pak uložit jako nový soubor.

Odlišnosti nižší řady
Jak už jsem zmínil v úvodu, kromě Rolandu E–80 je nabízen také Roland E–50 a E–60. Rozdíl mezi E–50 a E–60 je pouze v rozsahu klaviatury. Zatímco E–50 má 61 kláves, E–60 nabídne rozsah 76 kláves.
Na závěr uvedu pouze stručně v bodech hlavní rozdíly nástrojů E–50 a E–60 od své plně profesionální verze E–80: monochromatický displej, nemají mikrofonní vstup a vokální harmonizér, chybí možnost rozšířit o SRX karty, klaviatura bez aftertouch, méně zvuků a stylů, chybí fadery, poloviční paměť na vzorky, poloviční polyfonie, napájení externím adaptérem, slabší interní ozvučení a chybí D-Beam kontrolér.

Roland E-60

Roland E-60



Info:
Roland E–50, E–60 a E–80 se řadí do kategorie pracovních stanic (workstation) s bohatou nabídkou funkcí a zvuků. Ceníkové ceny jsou: E–50: 30 800 Kč, E–60: 39 400 Kč a E–80: 98 800 Kč.

Plus:
kvalitní ozvučení
funkce Cover
Guitar Mode
fadery (E–80)
rozšíření pomocí SRX karet (E–80)
univerzální konektor mikrofonního vstupu (E–80)

Minus:
dotykový displej
logika uspořádání zvuků
vyšší hmotnost (E–80)

Psáno pro: časopis Muzikus 2006/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-testy/Roland-E50-E60-a-E80-inteligentni-workstation~05~prosinec~2006/

Komentáře

celkový počet: 15

Pavel  Roland e-50
rudi  Re: Roland e-50
R.  Pozor! E-50 a 60 je hračka a recenze LŽE !!
Michal Tomek  Re: Pozor! E-50 a 60 je hračka a recenze LŽE !!
Pavel  e50
Michal Tomek  Re: e50
Richard  Re: Re: e50
Michal Tomek  Re: Re: Re: e50
milan  jsou dobry
marek  roland e 50
janka  Re: roland e 50
Baumgartner Petr  E50 zvuky a celková úroveň nástroje
Mirexx  Re: E50 zvuky a celková úroveň nástroje
Vladimir  Re: Re: E50 zvuky a celková úroveň nástroje
PETER  Re: Re: E50 zvuky a celková úroveň nástroje

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.