PreSonus StudioLive 32.4.2AI - dvaatřicetikanálový digitální mixážní pult

Co si budeme povídat, asi nejen pro nás, kteří mají za sebou nějaký ten rok zvukařské praxe, je a zůstane nejkrásnější mixážní pult stejně analog se svítícím rackem vedle. Při pohledu na takovou čtyřicetivstupovou analogovou konzoli se stovkami knoflíků srdce zvukaře radostí blaze zaplesá. S nástupem digitalizace téměř všeho kolem nás je ovšem celkem jasné, že takový pohled bude čím dál víc spadat do kategorie „pořádný kus historie a krásné vzpomínky“. :-) Chtě nechtě se k digitálu na živý zvuk dříve či později dopracuje nakonec asi každý z nás, ať již z vlastních pohnutek a iniciativy nebo z potřeby vyhovět technickým požadavkům umělců a jejich techniků, v neposlední řadě také i kvůli - oproti minulosti - lepší finanční dostupnosti.

I u mě probíhal názorový posun k digitálu od „ne, já zůstávám zásadně věrný analogu“ přes „bylo by asi fajn netahat už ten efektový rack“ až po „který ten digitál by mi asi nejvíc seděl?“. Zejména poslední otázka byla docela aktuální, protože digitální pulty, které jsem vídal (a s některými pracoval) na akcích, mi spíše než mix, na který oko bývalo zvyklé, připomínaly ovládání v kokpitu vesmírné lodi Enterprise ze Star Treku. :-) Prostě se mi, jednoduše řečeno, tak nějak podvědomě nelíbily. Je to zřejmě z velké části věc zvyku, nicméně jisté potěšení přišlo v podobě seznámení se s pulty PreSonus. Jejich koncepce a filozofie je přece jen trochu odlišná od ostatních výrobců a má, zejména svým ovládáním, tak nějak blíž k analogu. Tedy i ke mně.

Americká firma PreSonus přišla na trh v roce 1995, s prvními pulty pak asi v roce 2005. Jako první to byla „šestnáctka“ Studiolive 16.4.2. Zejména díky své intuitivnosti ovládání a odlišnému pojetí ve spojení s dobrými zvukovými vlastnostmi a příznivou cenou si okamžitě získala řadu příznivců po celém světě. Jen v naší republice se těchto pultů prodaly bezmála stovky. Nyní přichází na trh jejich inovovaná řada označená StudioLive AI (Active Integration - přímo v pultu je integrován obslužný software, který je schopen komunikovat s ostatními produkty vybavenými technologií AI, např. s aktivními reproboxy), vyráběná ve verzích 16.4.2AI, 24.4.2AI a ve verzi největší z řady, a to 32.4.2AI, jež je i předmětem dnešního testu. Jednotlivé typy se liší počtem vstupů (16, 24 a 32), což udává i první číslo v názvu, počtem sběrnic Aux (6, 10 a 14), přičemž největší z nich, 32.4.2AI, má navíc ještě osm tlačítek Mute Groups a osm tlačítek pro rychlou volbu uložené scény.

Filozofie firmy PreSonus a koncepce jejích produktů

Pokud plánujete pořídit si digitální pult a už se těšíte, že „hodíte machra“ před kámošem či přihlížejícími slečnami, jak vám hezky samy jezdí fadery, můžete v tomto bodě rovnou přestat číst. Kdo zná PreSonus, ví, že tyhle pulty od svého počátku motorizované fadery prostě nemají a jistě to není proto, že by na ně výrobcům nezbyly peníze nebo je nemohli sehnat. Souvisí to s již zmíněnou odlišnou koncepcí a pojetím, které je třeba buď přijmout a ztotožnit se s ním, nebo jít prostě o dům dál. Prostě pokud zvučíte (taky) proto, aby vám samy jezdily knoflíky (a znám i takové kolegy z branže :-)) a potřebujete to nutně každou chvíli vidět, pak tedy PreSonus asi skutečně není pro vás to pravé ořechové. Jaké jsou, dle mého, hlavní výhody a znaky tohoto pojetí?

1. Fader ovládá vždy a za každých okolností pouze hlasitost daného vstupu do masteru nebo podskupin (do PA), ať máte jinak navoleno a „oselektováno“ kdekoliv cokoliv. Jelikož se na těchto pultech nestránkuje (vstupy jsou pevně přiřazeny), tak pokud máte například ve „dvanáctce“ kytaru, ovládáte příslušným faderem vždy a jen hlasitost oné kytary. Já osobně to považuji za hlavní výhodu tohoto pojetí, blízkou koncepci analogu. Jistě znáte situace, kdy se zvukař na jiném „moto-fade“ stránkovacím digitálu zapomene, že je třeba v monitorové sekci, a pohybuje hlavními fadery v domnění, že mění poměry do PA, a přitom vám zatím mění poměry v monitorech na pódiu. Nebo třeba zapomene, že je v sekci 1-16 a ne 17-32. Tohle se vám na pultech PreSonus prostě z principu nemůže stát.

2. Fadery zbytečně nejezdí při každé potřebě zvukaře podívat se nebo upravit poměry v efektech nebo auxech a následně zpětným návratem do master sekce, zůstávají na místě, čímž se tak výrazně šetří jejich životnost. Veškeré tyto hlasitostní úrovně v efektech a auxech si samozřejmě můžeme uložit, vidět je, a následně tedy i vyvolat, pouze se ovládají multifunkčními otočnými knoflíky pod sloupci LED diod v horní polovině pultu, a ne tahovými fadery.

3. Pozice tahových faderů vůbec není „bezpaměťová“, naopak, pult nabízí funkci Faders Locate, kdy se aktuální pozice faderů uloží v rámci scény do paměti. Já osobně v běžných podmínkách většinou ani příliš necítím potřebu vyvolání poloh faderů z paměti, poměry do PA si podle sluchu nastavím opravdu během chvilky nebo při předchozí běžné zvukové zkoušce. Může to být ale jistá pomůcka, například když zrovna nejsou zvukové zkoušky kapel přímo před jejich vystoupením. A při opakování stejných nebo podobných typů akcí nebo kapel jako výchozí bod většinou stačí nechat fadery prostě tam, kde byly minule. :-)

Jednou z hlavních předností koncepce PreSonus je skutečně obrovská intuitivnost ovládání, troufám si říct, že největší, co jsem kdy na digitálech viděl. Ještě než jsem si pult mohl poprvé fyzicky osahat a znal ho jen z fotek a demonstračních videí, v podstatě jsem znall zhruba devadesát procent  věcí týkajících se ovládání, dalších zhruba osm procent jsem zjistil během cca půl hodiny prvního „mačkání a kroucení“. Podle mě opravdu ideální situace pro uživatele přecházející z analogu na digitál. Pojďme si ho tedy popsat - rozdělit na jeho základní části.

Vstupní část - Gainy

Mix shora začíná klasicky řadou dvaatřiceti potenciometrů Gain. Gainy jsou analogové (opět koncepce PreSonus), tedy jejich hodnoty nejdou uložit do paměti, s čímž je třeba počítat. Výrobce zde zdůrazňuje použití pre-ampů XMAX s širokým dynamickým rozsahem. Chod a rozsah potenciometrů mi přijde plynulý, logický a přirozený - bez problémů. Na většině akcí se mi dařilo pohybovat se plus mínus kolem hodnoty U.

Fat Channel (Channel Strip) - low cut, gate, kompresor, limitér

Hlavní ovládací sekcí pultu je tzv. Fat Channel čili dynamické a korekční nastavení příslušného kanálu, podskupiny či sběrnice Aux nebo Effect. Celá sekce je kvůli přehlednosti na modrém panelu a ovládá se příslušnými otočnými ovladači, jejichž hodnotu zobrazují sloupce patnácti LED diod (šestnáctá zobrazuje Signal Peak na každém kanálu) a příslušnými tlačítky. Fat Channel je vždy aktivován některým z modře podsvícených tlačítek Select a začíná zleva laditelným Hi Pass filtrem (Low Cut), s rozsahem od 24 Hz po 1 kHz, pod ním tlačítko otočení fáze.

Hned vedle je pětisegmentová sekce Gate, která nabízí skutečně plnohodnotné nastavení včetně frekvenčního klíčování signálu (plus jeho poslech ve sluchátkách - Key Listen), na který má Gate reagovat, rozsahu zavírání, časů náběhu a doběhu a přepnutí na Expander (potlačení hlasitosti pod prahem - threshold). Směrem doprava přecházíme na sekci kompresoru, která je opět pětisegmentová s plnohodnotným ovládáním prahu citlivosti threshold, kompresního poměru ratio (od 1 : 1 až po limitaci), časů (attack, release), výstupní citlivosti (zde gain), přepínání na měkkou (soft) kompresi nebo funkci Auto (automatické nastavení). Míru komprese a zavírání gate nám signalizuje zleva druhý sloupec LED diod v pravé horní části pultu označený jako GR (Gain Reduction). Gate i kompresor celkově fungují opravdu bezproblémově, za pomocí ovládacích prvků jde doladit v podstatě jakékoliv požadované nastavení. Pouze je třeba si správně pohlídat vstupní úroveň signálu (gain), která by měla dosahovat zhruba do poloviny prvního sloupce LED diod označeného jako LVL, pokud totiž bude nižší, tak i při maximálně „utažené“ hodnotě threshold na kompresoru nebude tento dostatečně zabírat. Vpravo od kompresoru se nachází sekce limitér, která má pouze jediný ovladač prahu citlivosti - threshold. Co se týče pořadí v signálovém řetězci, je limitér zařazen až na konci, tedy za ekvalizér.

Každá sekce, jak gate, kompresor či limitér, má aktivační (bypass při vypnutí) tlačítko On.

Fat Channel (Channel Strip) - ekvalizér

Ekvalizace je čtyřpásmová, přičemž všechna pásma jsou plně parametrická, basy a výšky můžeme ještě přepnout na průběh shelving. Každé ze čtyř pásem nabízí tři klasické ovladače: frekvenci (Hz), šířku pásma Q a dB zdvih či potlačení - Gain. Všechna pásma mají samostatné zapínací (bypass) tlačítko On, ekvalizér můžeme pak ještě zapnout či vypnout hlavním tlačítkem On. Na průběh a funkci ekvalizéru je třeba si lehce zvyknout, pokud chceme začít jakoby z výchozího nastavení běžného na středním analogovém pultu, aktivujme si průběh Shelf na spodním a výškovém pásmu a parametr Q „sjeďme“ dolů do spodní poloviny stupnice (cca kolem 0,20). U středů je třeba naopak Q „vyjet“ do horní poloviny - kolem hodnoty 2 nebo lehce nižší (přesnou informaci o nastavených hodnotách nám poskytne připojený PC s ovládacím softwarem Universal Control AI; ještě bude zmíněno). Na analogových pultech bývají např. výšky sice naladěny na 12 kHz, ale zpravidla nám právě díky širokému Q a průběhu shelving mění frekvenci už mnohem níž (zabírají třeba i na mikrofonem snímanou elekrickou kytaru, která už v takovém pásmu normálně nefunguje). Zde je samozřejmě možnost si frekvenci podle potřeby přeladit níž, ale i lehce výš - až na 18 kHz, nebo vypnout Shelf, stejně tak u basů.

Pod sekcí úpravy dynamiky signálu je vlevo dole umístěn otočný knoflík a světelný ukazatel panoramy čili stereobáze a směrem doprava pak jsou další tlačítka jako Link - spřažení dvou mono kanálů, Auxů či podskupin do jedné stereo sběrnice (vždy lichý a sudý), Copy, Load a Save - pro kopírování, vyvolání a ukládání presetů Channel Stripu (např. velký buben, kytara, zpěv apod.) a tlačítka Assign pro volbu směrování signálu do podskupin 1, 2, 3, 4 nebo masteru - Main. Vpravo dole je na modré části Fat Channelu umístěn dvouciferný displej signalizující číslo právě zvoleného (Select) kanálu, Auxu, podskupiny, masteru či efektu - na všech těchto sekcích je totiž k dispozici kompletní ovládání Fat Channelu. Pozastavím se u tlačítka Alt - A/B EQ & DYN - volba tzv. „dvojitého Channel Stripu“, jehož kompletní nastavení (tzn. gate, kompresor, limitér, ekvalizér, panorama, směrování) máte vždy k dispozici dvakrát a tímto tlačítkem si mezi těmito dvěma samostatnými nastaveními přepínáte. Velmi užitečná novinka řady AI (o dalších bude ještě řeč samostatně), hodící se, potřebujete-li například jiné nastavení korekcí pro řeč a zpěv, zkreslenou a čistou kytaru atd. v rámci jednoho kanálu. Při aktivaci Fat Channelu tlačítkem Select kdekoliv na pultu je aktivních prvních 24 sloupců LED diod a ovladačů pod nimi,  zbytek, tj. diody 25-32, je při tomto nastavení neaktivní. Co se týká konektorů na zadní straně pultu, je každý kanál vybaven mikrofonním linkovým XLR a TRS (6,3 mm) vstupem a insertem (TRS 6,3 mm). Analogový signál Direct Out z každého kanálu je k dispozici ve čtyřech 25pinových konektorech na spodní straně zadního panelu.

Fadery a podskupiny

Všechny pulty nové řady AI disponují 100mm fadery, kromě příslušného počtu kanálů mají čtyři podskupiny a jeden stereo-fader pro ovládání masteru. K nim příslušná tlačítka jsou obvyklá - Mute, Solo a Select. Mute chybí pouze na master faderu, což je přece jen trochu škoda.

Aux - sběrnice

StudioLive 32.4.2AI nabízí celkem čtrnáct sběrnic Aux, chcete-li, sběrnic Aux-Send, využitelných jak pro signál do monitorů, tak přídavných efektů či nezávislých stereosběrnic (po aktivaci Link). Signál do nich (do symetrických- výstupů Aux Outputs (TRS, 6,3 mm) na zadní straně pultu) putuje podle nastavení z námi zvolené pozice signálového řetězce. Pre 1: Signál odchází za gatem a otočením fáze - před kompresorem, ekvalizérem, limitérem a faderem, Pre 2: Signál odchází za kompresorem, ekvalizérem, limitérem, ale před faderem a Post; signál odchází po faderu - vhodné pro dozvukové efekty. Volby směrování jednotlivých výstupů Aux nám ukazuje displej a ovládáme je pomocí směrovacích tlačítek (PG UP, PG DN a Prev, Next) v sekci Systém pod ním. Každý Aux je vybaven tlačítky Solo, Mute, Select a Mix, při jehož aktivování nám víceúčelová řada LED diod zobrazuje úroveň zesílení všech kanálů v příslušném Auxu, přičemž ovladačem pod ní tuto úroveň měníme. Dva mono Auxy můžeme pomocí tlačítka Link spřáhnout v jeden stereofonní (opět vždy lichý a sudý), na sudých Auxech je na tlačítku nápis Mix/Pan - v případě stereo provozu dvou Auxů nám toto řídí panoramu jednotlivých kanálů ve spřaženém stereo Auxu (LED diody ve svislé poloze - L (dole), R (nahoře)). Přidávání či ubírání úrovně vstupů do Auxu má při otočení ovladačem lehké zpoždění, proto najíždějte pomaleji, než jste byli zvyklí, abyste zamezili případné zpětné vazbě.

Efekty

Inovovaná řada AI disponuje čtyřmi efektovými sběrnicemi, oproti dvěma na starých modelech. Co se může někomu jevit jako jisté mínus, je, že se jedná pouze o efekty dozvukové, tedy o dva reverby a dva delaye. Sice si nevzpomínám, kdy mi za poslední dobu na live akci vyvstala potřeba použít jiný efekt než dozvuk, nicméně výjimečně by se třeba takový chorus mohl hodit. Na druhou stranu - čtyři efekty, to je úctyhodný počet, což nám dovoluje použít třeba jiný hall na bicí a jiný na zpěv nebo různé zpoždění delaye na zpěv a nástroje. Nabídka reverbů je poměrně široká, můžeme si i ukládat vlastní presety, nicméně jejich kvalita není až tak úplně „superstudiová“. Na rockové kapele to možná úplně nepoznáte, ale na komorní akci orchestru se sborem v divadelním sále je to poznat už malinko víc. Mě osobně nejvíc oslovil asi preset nazvaný Warm Hall. Samozřejmě, dostatečný počet Auxů a dva přídavné vstupy Aux Input umožňují připojit další externí efekt(y), nakonec znám zvukaře, kteří i na mnohem dražších digitálních pultech používají své oblíbené „týsýčko“ či „lexouška“ vedle z malého racku. Co je pro mě ve srovnání s analogem trochu nezvyk a co mi trochu vadí, je ovládání otočnými potenciometry v horní části pultu. Byl jsem zvyklý ovládat efektové sběrnice tahovými fadery v levé části sekce  master, což mi tady chybí. Dále bych na efektech uvítal tlačítko Solo pro poslech aktuálních vlastností dozvuku samostatně ve sluchátkách. Holt vše asi nemůže být ideální, je to zřejmě dáno prostorovou koncepcí a rozvržením pultu. Na všech efektech je opět k dispozici kompletní Fat Channel, jejich úrovně v jednotlivých kanálech řídíme opět multifunkčními otočnými ovladači a vidíme je znázorněné na LED diodách - po stisku tlačítka Mix na příslušném efektu. A jedna příjemnost na konec: Při aktivaci Mute na efektu tento nejdříve plynule dozní, zvuk se „neutne“, jak známe z analogu.

Režimy Meters

Multifunkční sloupce LED diod na každém kanálu fungují i jako ukazatele vybuzení jednotlivých kanálů. Máme k dispozici režimy: Input - zobrazeny úrovně Gainů, Output - zobrazeny úrovně zesílení faderů, GR (Gain Reduction) - zobrazeno „zabírání“ gatů a kompresorů - LED ukazatele fungují obráceně shora dolů, Aux - zobrazeny úrovně v Auxech a Locate (faders); zobrazena aktuální paměťová pozice zesílení faderů, které při vyvolání uložené scény Recall „hrají“ právě v této pozici, ať jsou fyzicky kdekoliv, teprve když „dojedete“ na místo, které ukazuje LED dioda, začne být fyzický fader aktivní. Od minulých verzí pultů, kde funkce Locate fungovala malinko jinak, lehká změna k lepšímu.

Multifunkční display a ovládání jednotlivých zobrazení

V koncepci PreSonusu má displej přece jen trochu jinou, řekněme omezenější, úlohu než na jiných digitálech, čemuž částečně odpovídá i jeho menší velikost. Některé režimy a sekce na něm nejsou zobrazovány vůbec, například nastavení Fat Channelu. V základním módu vidíme aktuální pozici faderu v dB a název právě označeného kanálu, další sekce zobrazení volíme tlačítky pod ním: FX - týká se nastavení efektů, Scene (plus Store a Recall) - týká se ukládání, pojmenování a vyvolání scén pultu a System - systémová nastavení displeje, připojené sítě, Auxů, samplovací frekvence, zpoždění podskupin, verze firmware aj. Mezi stránkami se pohybujeme pomocí ovladače PG UP a PG DN, mezi parametry ovladači Prev a Next a hodnoty měníme otočným ovladačem Value. K displeji se vztahuje ještě tlačítko GEQ umístěné nad master faderem - týká se nastavení a zobrazení grafických ekvalizérů, kdy jednotlivá pásma opět indikují sloupce LED diod, displej pak ukazuje frekvenci právě ovládaného pásma a jeho přesnou úroveň v dB. GEQ můžeme zařadit na Master a na všechny Auxy.

Propojení s PC nebo Macem

Další rozměr dostane ovládání mixpultu po připojení k PC či Macu - v mém případě to první. :-) Přenos dat probíhá přes Firewire 800, a pokud není váš počítač či notebook tímto konektorem vybaven, je třeba pořídit řadič, který vám to umožní. Zde důrazně upozorňuji na to, že je nutné se držet seznamu doporučených zařízení firmy PreSonus, se kterými bylo propojení testováno - http://www.presonus.com/uploads/products. Pro notebook je u nás asi nejdostupnější Sonnet FireWire 800 Pro express card. S tím celý systém chodí bezchybně. Po instalaci software Universal Control AI se vám na monitoru otevřou další možnosti ovládání všeho, co je jen možné. U Fat Channelu vidíme křivku ekvalizace, kompresoru a limitéru, jejímž uchopením myší či touch padem můžeme přímo měnit daná nastavení. V sekci GEQ (Master a Auxy) máme navíc RTA (Real Time Analyser), který nám ukazuje v dostatečné velikosti frekvenční průběh signálu v jednotlivých pásmech. Tímto způsobem si můžeme opravdu pohodlně vychytat třeba zpětnou vazbu v monitorech, RTA je velmi citlivý a nabíhající zpětná vazba se ukáže již v zárodku. Při stisku záložky Smaart v UCAI se dostáváme do sekce „našumění“ růžovým šumem a frekvenčního naladění aparatury v daném prostoru za pomoci měřicího mikrofonu - další užitečná pomůcka. No a další příjemnost přichází se softwarem Studio One nebo Capture 2, jejichž plné verze jsou dodávány přímo s pultem, a týká se především nahrávání do stop. To je opravdu velmi pohodlné a pohotové - stačí vybrat v programu preset pultu, nastavit místo ukládání, a otevře se vám projekt, kde „čeká“ dvaatřicet stop plus master s pozapínanými recordy na to, až to spustíte. Nahrané stopy můžete následně aktivováním tlačítek D)) nahoře na každém kanálu zpětně přes pult přehrát a míchat stejně, jako když nahrávaný program probíhal. Jsou nahrané bez úprav, signál do nich odchází hned za Gainem, pokud byste chtěli záznam včetně svého korekčního a dynamického nastavení, je třeba aktivovat tlačítko Digital Output - Post EQ & Dyn.

Celkově opravdu velmi pohodová záležitost, kdy kromě cíleného záznamu do stop nám následný zpětný poslech přes pult může posloužit jako určitá analýza našeho „konání“ po akci, umožňující  jisté momenty a detaily v nazvučení doopravit nebo přenastavit v klidu domova či studia a takto doladěnou scénu si buď znovu uložit nebo jen prostě nově získané poznatky příště využít. U záznamu do stop pouze pozor na pomalejší disky (5400 ot/min), pravděpodobně bude potřeba rychlejší (7200 ot/min), aby se nahrávání „nesekalo“. Nové pulty je možno bezdrátově ovládat z iPadu či iPhonu (příslušnou nainstalovanou aplikací) prostřednictvím WiFi po připojení do místní sítě či vlastního routeru pomocí kabelu LAN (RJ45) nebo dodávaného adaptéru USB-WiFi. Bohužel se zatím nepočítá se systémy Android.

Novinky a vylepšení nových verzí StudioLive AI

Jelikož jsem měl před časem na vyzkoušení k dispozici i starší (ne AI) verzi pultu 24.4.2, mám přímé srovnání a mohu posoudit, co vývojáři v PreSonusu na nových pultech vylepšili. V první řadě jsou to prachovky ve štěrbinách faderů. Relativně obyčejná věc, v běžném provozu ovšem velmi podstatná a dnes již poměrně běžná i u levnějších analogových pultů. Pro výrobce by měla být povinná! :-) Další je již zmíněný dvojitý A/B Channel Strip (Fat Channel) a čtyři efekty namísto dvou. Změněn je i systém jednotlivých zobrazení režimů displeje (FX, Scene, System, GEQ), které lze nyní „odmáčkout“ a vrátit se do základního zobrazení (úroveň faderu a název vybraného kanálu). Dále je to již výše zmíněná inovovaná funkce Faders Locate, téměř vytoužená změna se pak váže k tapování delaye - stránka, na které je možno tapovat již nemizí z displeje jako na starších verzích, zůstává stále aktivní, kdykoliv je zvolen režim FX. Nový je i USB slot v pravé horní části (např. pro adaptér WiFi nebo aktualizaci firmwaru), skupinové Group Mutes a rychlé volby scén jsou novinka, ale pouze u tohoto modelu 32.4.2AI.

Sekce sluchátek a studiového poslechu a 2 Track In

Tu najdeme pod displejem a volbami Meters. Má poměrně běžná nastavení, zajímavost, která stojí za zmínku, je funkce SIP (Solo In Place) - delším přidržením tlačítka a následným stiskem Solo se nám příslušný kanál „osóluje“ i do PA.

Závěrem

Je ještě spousta drobností a atributů, na které se i v testu nedostalo. Celkově je práce s PreSonusem, po chvilce malé nejistoty a zvykání si, velmi příjemná a inspirativní. Na celkovém zvuku a funkcích jsem nezaznamenal, kromě pár zmíněných „drobností“, žádné podstatné nedostatky, vše funguje víceméně tak, jak bych logicky očekával. Pokud hledáte spolehlivý pult za rozumný peníz vzhledem ke špičkové výbavě, je PreSonus právě vaše volba.

Na webové stránce testu naleznete zvukové ukázky s komentáři pro vaše posouzení spolu s pár dalšími informacemi, které se nevešly.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

presonus.com/products/StudioLive-AI-Series