Parker Fly

Parker Fly
Parker Fly

Jen o málokterém novodobém výrobci elektrických kytar můžeme říci, že přišel s něčím zásadně zcela novým, co by se navíc ujalo. Výjimku tvoří firma Parker Guitars pánů Kena Parkera a Larryho Fishmana, které se trh podařilo hodně úspěšně někdy kolem let 92-93 prorazit nejenom zcela novou a ojedinělou konstrukcí snad všech částí nástroje za použití nových materiálů, ale i velice svérázným a originálním designem a vlastně i celou filozofií.

 

Konstrukce a možnosti

Kdyby tento test psal Erich van Däniken, určitě by nařkl Kena, že uzavřel eseróčko s mimozemšťany, s "United Guitars of Mars", kteří mu poskytli know how. Pokud si totiž vezmete nástroj do ruky, na první dotyk tak opravdu působí. Tento pocit umocňuje nejen dojem, že je Fly vyroben celý z jakési plastické hmoty, ale i samotný dost nezvyklý futuristický design. Do toho všeho kytara váží něco pod tři kila! Je fakt, že když jsem si dal na ramena po týdnu, kdy jsem na Flye hrál, svého strata, měl jsem pocit, že stěhuji skříň. I přesto, jak nástroj na první pohled působí, je 90 % materiálu dřevo. Kdybych se měl teď pustit do podrobného popisu celého velmi zajímavého procesu, který dokonce skýtá několik Parkrových patentů, popsal bych asi tři stránky, takže se to pokusím hodně zobecnit, a ty z vás, které to hodně zajímá, odkážu na internet nebo si najděte staré číslo Muzikusu 11/96, kde je článek, ve kterém je celý výrobní postup do detailů popsán - určitě doporučuji si to přečíst, abyste opravdu převratnost a výjimečnost Flye pochopili. (díky za pochopení - pozn. aut.)

Nezvykle tenký a tvarovaný korpus je u tohoto modelu vyroben z jednoho kusu smrku a krk o menzúře 25,5" z lípy. Jako výztuhu krku používá Parker netradičně tyčovinu z nástrojové oceli o průměru cca 2 mm. Na krk je položen hmatník vyrobený z grafitu o šířce cca 0,6 mm, na který je nalepeno 24 pražců vyrobených z rychle temperované nerezové oceli. Ano, opravdu nalepeno! Vsazovaní pražců do hmatníku by totiž v tomto případě narušilo pevnost nástroje. Na hmatník je však nelepí znuděný americký brigádník, ale starají se o to, a i vlastně o většinu operací vyžadující preciznost a přesnost, počítačem řízené CNC stroje. Protože celá kytara by díky své konstrukci byla hodně křehká, jsou krk a veškerá silně namáhaná místa zpevněná pomocí kosmický materiálů - kompozitu, epoxidu a skelných vláken. Co se týče hardwaru určitě nejde přehlédnout zajímavou a originální kobylku s tremolem, které pracuje pomocí předohýbaného pružícího plechu. Výhodou je určitě možnost jednoduchým způsobem, pomocí plastového kolečka, nastavit tlak listové pružiny - a tím si navolit tuhost tremola ke svým potřebám. Celý systém lze pak nastavit jako pevnou kobylku, jednozvratnou či dvojzvratnou. Samozřejmostí je také výškové nastavování. Nevím, jak to funguje dlouhodobě v praxi, ale celý tento systém mi přijde opravdu geniální. Na druhém konci jsou struny ukotveny luxusní zamykatelnou ladicí mechanikou Sperzel. Co se týče snímaní, nástroj je osazen jednak dvěma humbuckery, které si Ken Parker nechal speciálně vyrobit u firmy DiMarzio, a jednak pomocí piezo převodníku umístěného v kamenech kobylky. O ty se Kenovi postaral pochopitelně společník Larry Fishman. Navolit můžeme buď jen jeden ze tří způsobů (krk, oba, kobylka) zapojení humbackerů, či kombinaci pieza a elektomagnetů, nebo pouze piezo. Nechybí ani tónová clona u DiMarzií či možnost navolení barvy fishmanů a samozřejmě hlasitost u obou systémů snímaní a hlasitost celková. Všechny ovladače jsou příjemně umístěny a celý systém přepínaní je, myslím, velice jednoduše a prakticky vymyšlen. Ještě bych se rád zmínil o dvou možnostech propojení s aparaturou. Buď použijete jedno kombo, do kterého pošlete vámi navolený zvuk, či si přinesete aparáty dva a signál z kytary rozdělíte stereo kabelem - do jednoho aparátu vám půjde zvuk z elektromagnetů, do druhého z pieza.

 

Herní vlastnosti a zvuk

Pokud si nástroj vezmete na řemen, zjistíte, jak neuvěřitelně díky svému ergonomickému tvaru padne k tělu, jako kdyby se vám korpus přizpůsobil. Fly nikde nepřepadává a i díky docela tenkému profilu krku se na něj hodně příjemně hraje. Kytara byla seřízena na hodně nizoučký dohmat, což v kombinaci s grafitovým hmatníkem navozuje pocit, jako byste hráli na bezpražec.

Když bych měl charakterizovat zvuk Flye jen tak nasucho, asi bych použil slovo "sterilní". Z nástroje šel spíše cinkavější, perkusivní, velice vyrovnaný a konkrétní kovový zvuk bez jakýchkoliv rušivých frekvencí. Hodně tedy bude ve finále záviset na dalších komponentech vaší aparatury jako je zesilovač, případně procesor... K testu jsem rozžhavil Mesa/Boogie, combo Crate V30, připravil jsem si POD a nějaké ty procesory - kdo mi co půjčil. Nejprve jsem tedy zapojil Parker způsobem kytara šňůra - kombo. Myslím, že vzhledem k odlišnosti celé kytary ji lze jen těžko k něčemu přirovnávat - a tak jako strat či les paul má svůj charakter, stejně i Parker. Hodně mě bavilo pracovat s kombinací klasických snímačů a pieza. Navolit tak jde téměř zvuk akustické kytary. Jinak lze dostat z kytary docela široké spektrum zvuků a barev od kulatějšího až po hodně ucinkaný výškový zvuk. Hodně závisí také na aparátu. Jediné, co se mi na nástroji nepodařilo bez efektů nastavit, bylo hutné rockové zkreslení. Takže pokud máte rádi Zakka nebo hledáte hodně dřevní tón Jeffa Becka, asi vás tento model Fly trochu zklame. Ale jestli jste otevření zcela nový zvukům a rádi experimentujete, budete víc než nadšeni. Kytara se totiž výborně chovala např. ve spojení s POD či efektovými procesory. Při spojení třeba s TC Electronic jakoby ožila a daleko brilantněji přenášela všechny zvuky do éteru. Na závěr jsem požádal ještě pár mých kolegů, aby také se svými pocity do tohoto testu přispěli.

Parker Fly
Parker Fly

Závěr

Škoda jen, že je takový nezájem českých obchodníků o nové věci, myslím, že i u nás by se našlo hodně hráčů, kteří by se k do klubu hráčů Parker k např. Deanu Brownovi, Richardu Bonovi či Reevesu Gabrelsovi přidali. Mně osobně se celkově Parker hodně líbil.

 

Info:

Parker Fly je elektrická kytara originální konstrukce a designu. Ceny kytar se pohybují mezi 2500 a 5000 USD.

 

Plus:

zpracovaní

design

originalita

 

Mínus:

vyšší cena

 

KYTARISTA JIŘÍ PEŠA

Kytara působí velmi technicistním dojmem. Nejde tu o žádný custom shop, ale spíše máte dojem precizního strojového zpracování. Nástroj je synonymem pro ergonomii, okamžitě vám padne do ruky, a to i přes velmi tenké tělo. Pochválil bych zejména příjemný krk a precizní hmatník, je to velmi rychlá kytara. Velmi se mi líbí minimalistická hlava nástroje - je to účelné, aby nástroj nepřepadával, a přesně to odpovídá zvolenému stylu. Kytara je tónově velmi vyrovnaná, i když bez nějaké zásadnější zvukové charakteristiky - přece jen od malého těla nemůžeme očekávat zázraky - nabízí se tedy využití zejména pro procesorové hráče, kteří rádi efektují. Ale to jsem očekával a musím říct, že mě i v tomto ohledu kytara příjemně překvapila, jak hraje. Kytara hodně "střílí" - při hraní slyšíme velmi perkusivní zvuk (slyšel jsem tady na Parker hrát Deana Browna a tato charakteristika byla u něj také patrná, zřejmě to k těmto nástrojům patří).

Za technické řešení a odlehčený design má ode mě kytara plný počet bodů. Kdo chce tento typ nástroje, asi nemůže už jít o moc dál, i když v ceně samozřejmě platíte špičkovou technologii a také léta trvající vývoj nástroje.

 

KYTARÁŘI PETR PROCHÁZKA A PETR GRÖTZBACH

Připadl nám úkol zhodnotit tento nástroj z hlediska výrobce kytar. Nu, úkol ošemetný z mnoha důvodů. Hlavním z nich je skutečnost, že testovaný Parker je z období samého začátku výroby, takže ne vše, co zde uvedeme, bude ještě dnes platit.

Zcela jednoznačně musíme vyzdvihnout design nástroje, kterému člověk musí chvíli přicházet na chuť. Pokud vás má opravdu oslovit, musíte mít kytaru v ruce. Katalog vám neřekne zhola nic.

Při uchopení kytary zjistíte, že tvar a celkové provedení je řešeno s maximálním ohledem na ergonomii a vyvážení nástroje v jakékoli poloze. Toho se u klasických tvarů dočkáte jen výjimečně. Dobrý pocit podtrhují klenby přední i zadní strany nástroje, které se prolínají s ostrými křivkami, zdůrazňujícími tvar korpusu. Lahůdkou je přechod těla a krku.

Skloubit vše, co jsme uvedli, do jediné kytary, je sen každého kytaráře. A i když už byste vše vymysleli, musíte to i vyrobit. Na kytaře Parker je vidět pečlivé zpracování a velmi náročná technologie, která se promítá i v ceně. Vlastní a zdařilá konstrukce tremola a mechaniky Sperzel pouze doplňují dojem luxusnosti. Ale abychom jen nechválili - hlavní nedostatek se zdá v umístění snímačů, neumožňuje jejich seřízení na výšku. Horší sada strun vám zamotá hlavu až až.

Pokud vám nevyhovují Di Marzia, máte smůlu. Snímače nelze nahradit jinými, protože konstrukce uchycení snímače je speciální a i celý snímač je nižší než klasický. Další otravný detail je krabička baterie, přístupná pouze pomocí šroubováku, který má u sebe na podiu každý. Horor si ale užijete ve chvíli, kdy prohmatáte pražce a bude třeba je nahradit novými.

Technologie použitá na Parkrech je natolik odlišná od klasiky, že ve stejné kvalitě a čistotě to v běžných podmínkách vyřešit nelze.

Uvedli jsme pouze to nejdůležitější, co nás na Parkeru zaujalo nebo odradilo. V detailech můžete objevovat ještě hodně dlouho.

Psáno pro časopis Muzikus