Orla TD-90 - sada elektronických bicích nižší třídy s dobře vybaveným zvukovým modulem

Před nedávnem jsme se na stránkách Muzikusu seznámili s elektronickou bicí soupravou Roland HD–1 a dnes máme možnost nahlédnout ke konkurenci. Na našem trhu se totiž objevila zajímavá souprava Orla TD–90.

Úvodem by možná nebylo od věci představit výrobce. Firma Orla byla založena roku 1965 v italském městě Castelfidard, které bývá označováno za „italské hlavní město hudebních nástrojů“. Zakladatel Nazzareno Orlandoni se nejprve zabýval výrobou dílů pro akordeony a klasické píšťalové varhany, posléze přibyly varhany elektronické, následovala výroba digitálních pian a odtud je už jen krok k elektronickým bicím soupravám. Je dobré ještě připomenout, že společnost Orla si už vybudovala stabilní pozici na trhu a pravidelně vystavuje ve Frankfurtu a na NAMM Show.

Bicí souprava TD–90 je v současné době jediným typem elektronických bubnů, které tato firma vyrábí. Hned na začátku je nutno zmínit, že se jedná o nástroj v nízké cenovékategorii, určený spíše pro začátečníky či nepříliš náročné hráče.

Koukáme

Konstrukce na první pohled přece jen nezapře, že patří právě do kategorie levných. Ale nenechte se odradit, při hře je stabilní. O vzhledu samotných bubnů a činelů platí to samé jako o konstrukci – určitě by si zasloužily o něco lepší dílenské zpracování. Všechny pady mají velikost osm palců. Činely jsou „třetinové“, tak jak jsme u těchto typů souprav v podstatě zvyklí. Hi-hat je dvanáctipalcová, kulatá, a tady se nemohu zbavit dojmu, že je zbytečně velká – takových deset palců by určitě stačilo... Ani šrouby na utažení činelů a hi-hat nepůsobí příliš elegantně, ale zde je prostě na prvním místě funkčnost.

Stavíme

Sestavení soupravy není nijak složité, navíc je dobře popsáno v návodu. Kabely jsou dobře označené, takže ani zapojování jednotlivých komponentů nedělá potíže. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že součástí soupravy je i šlapka k „velkému bubnu“, což u elektronických bicích souprav můžeme směle označit za jev výjimečný. A když už jsme u onoho „kopáku“ – i ten je stabilní a nikam při hraní necestuje, což je velmi důležité.

Lovíme zvuky

To, co nás bude zajímat asi nejvíc, jsou zvuky. Orla TD–90 má dvacet pět presetových souprav, k nim si můžete vyrobit a uložit pět souprav uživatelských. Jen málo sad je ovšem zvukově srovnatelných s akustickou soupravou, drtivá většina zvuků je skutečně „umělohmotných“. (Čímž ovšem nechci říci, že by byly špatné, to nikoliv – jen jsou prostě na první poslech nepřirozené, no...)

Ke každému padu můžeme přiřadit libovolný zvuk z poměrně bohaté zásoby – máme jich k dispozici celkem dvě stě. Z tohoto počtu sice musíme odečíst různá hekání a pšoukání či pískání (ale ruku na srdce – že nejdřív v té zvukové bance hledáte zrovna tohle?:-)), i tak nám ale zbude slušné kvantum použitelných zvuků. Další fází je nastavení ostatních parametrů: citlivosti, doznívání a hlasitostní křivky. Citlivost lze nastavit v rozsahu 1–8. Příliš velké rozdíly patrné nejsou, jen při úrovni 1 a slabším hraní se už některé údery neozvou, což ovšem na druhou stranu zabrání nechtěnému „dvojúderu“. Podobnou funkcí je Threshold, čili hranice přeznívání. Nevím, možná by bylo přesnější označení Gate, neboť tato funkce má zabránit tomu, aby se pad sám od sebe ozval například při vibraci. Hodnota nastavení je 0–50. Třetí nastavitelnou veličinou je hlasitostní křivka, která v podstatě srovnává údery do stejné hlasitosti. Má čtyři varianty: „easy“ – dorovnává do vyšší hlasitosti, „dynamic“ – dorovnává do nižší hlasitosti, „normal“ – to je něco mezi oběma předchozími možnostmi a „fixed“ – dorovnává údery do maximální hlasitosti. Tuto pomůcku určitě ocení zejména ti, kteří chodili za školu v době, kdy se probírala dynamická vyrovnanost úderů...

A to není všechno – pro vámi zvolenou sestavu můžete ještě nastavit chorus a hall.

Modul(ujeme)

Zvukový modul, toť srdce celé soupravy. A modul firmy Orla patří k těm povedeným. A to jak vzhledem, tak funkčností. Na první pohled zaujme dial kolečko, kterým je možno plynule měnit parametry. Nechce-li se vám točit, můžete použít tlačítka + a –. Tři potenciometry vlevo nahoře umožňují nastavit hlasitost do odposlechu a do sluchátek a úroveň externího zdroje hudby, například CD nebo mp3. Displej je přiměřeně velký, jeho červené číslice jen tak nepřehlédnete. V dolní části pak najdeme dvě skupiny tlačítek: v jedné jsou to přepínače sad, efektů, jednotlivých bubnů a metronomu, ve druhé spouštění a zastavování přednahraných songů, zapínání a vypínání bubenických partů v těchto písních a nahrávání našich vlastních výtvorů (do paměti můžete nahrát tři vaše songy, tedy lépe řečeno bubenické party).

To už se od vzhledu plynule dostáváme k důležitým funkcím modulu. Některé už byly naznačeny, jiné si představíme podrobněji. A začneme třeba metronomem. Ovládat u něj můžeme vše, na co jsme u standardních metronomů zvyklí: tempo (v rozsahu 20–240 BPM), hlasitost, takty (1/4, 2/4, 3/4, 4/4, 6/4, 3/8, 6/8 a 12/8) a zvuky (máme k dispozici tři, z nichž dva jsou „klasické“, čili pípání – vyšší a hlubší – a jeden imituje zvuk, který bych přirovnal nejspíš k timbales). Nechce-li se nám poslouchat jednotvárný zvuk metronomu, můžeme zkusit doprovázet písně (koneckonců, proto se přece učíme bubnovat, no ne?). A vybrat si můžeme rovnou mezi padesáti různými songy, u nichž můžeme měnit tempo i hlasitost, a v okamžiku, kdy nabudeme dojmu, že to zahrajeme určitě lépe než „firemní“ bubeník, tak jednoduše vypneme nahraný bubenický part a pak už je to jen na nás. Nesmíme zapomenout ani na MIDI – přítomnost této zdířky by ovšem v dnešní době nikoho překvapit neměla...

A konečně hrajeme

První dojem je příjemný – paličky od gumových padů dobře odskakují a dobře reaguje i šlapka, byť i ona je konstrukčně velmi jednoduchá. Prvotní dobrý dojem ovšem bohužel trochu kazí ne úplně dobře fungující hi-hat. Abych byl konkrétní – chcete-li ji „otevřít“, velmi často se stává, že zvuk otevřené hi-hat se ozve až na druhý pokus, a to už je většinou pozdě. Částečně se tomuto jevu dá předejít dřívějším povolením hi-hatkového pedálu, ale kdo na to má pořád myslet, že... Pravda, nejsem technickým odborníkem, ale něco mi říká, že by třeba stačilo nějak lépe umístit nějaký spínač v onom pedálu, a bylo by po problému... A když už jsme u těch drobných nedostatků: bubínek postrádá zvuk ráfku, což ovšem u soupravy v této cenové relaci není příliš velké překvapení... Chvilku jsem si také musel zvykat na ovládání funkcí přes tlačítko Enter. Toto jsou ovšem jediné zaznamenáníhodné nedostatky, jinak je hraní na Orlu veskrze příjemné.

Na závěr trochu hodnotíme

Orla TD–90 nabízí dobrý nástroj za velmi příjemnou cenu. Příjemným překvapením je modul, který nabízí funkce, které právě v těchto cenových relacích nejsou vůbec běžné. Až si ho trochu „osaháte“, zjistíte, že se ovládá bez problémů a poskytuje vám i určitý komfort – třeba tím, že je umístěn poměrně blízko levé ruky, a dá se tak při hraní pohodlně obsluhovat. Reálné zvuky bubnů moc nečekejte, ale na druhou stranu jsou ty „umělé“ na velmi slušné úrovni. Ke kladům patří i to, že k soupravě je dodávána také šlapka, takže celá sada je už od výrobce kompletní. Zkrátka: chcete-li si za dobré peníze udělat radost, neváhejte. Orla TD–90 je tu pro vás.

Nevím, možná by bylo přesnější označení Gate, neboť tato funkce má zabránit tomu, aby se pad sám od sebe ozval například při vibraci. Hodnota nastavení je 0–50. Třetí nastavitelnou veličinou je hlasitostní křivka, která v podstatě srovnává údery do stejné hlasitosti. Má čtyři varianty: „easy“ – dorovnává do vyšší hlasitosti, „dynamic“ – dorovnává do nižší hlasitosti, „normal“ – to je něco mezi oběma předchozími možnostmi a „fixed“ – dorovnává údery do maximální hlasitosti. Tuto pomůcku určitě ocení zejména ti, kteří chodili za školu v době, kdy se probírala dynamická vyrovnanost úderů...

A to není všechno – pro vámi zvolenou sestavu můžete ještě nastavit chorus a hall.