přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

klávesyMoog The Rogue Model 342A - historický test

26.9.2010 | Autor: Jiří Křivka | sekce: pro muzikanty - testy

Moog The Rogue Model 342A  - historický test

Moog The Rogue Model 342A - historický test

Americká firma Moog Music přišla začátkem 80. let s monofonním syntezátorem The Rogue. Analogové „syntíky“ se v té době nacházely na výsluní a muzikanti se nechali inspirovat novými elektronickými barvami, jak dokládá vývoj stylů new wave a new romantic. Malý darebák, uváděný na trh jako nejlacinější Moog vůbec, přes všechna omezení a se svojí pouze dvouoktávovou klávesnicí dosáhl překvapivé popularity mezi špičkovými hráči a dodnes je považován za nedoceněný a unikátní nástroj.

Jeho koncepce na první pohled dává najevo, že vychází z oblíbeného modelu Prodigy. Proslýchá se, že zakladatel firmy Dr. Robert Moog na jeho vývoji neměl žádný podíl. Skutečně, ve srovnání s profesionálnějším Prodigy vypadá The Rogue laciněji, absenci dřeva a plastové bočnice doplňuje ještě externí napáječ. Tím je ve skutečnosti malé síťové trafo, umístěné v plastové krabičce. Výrobce tak ušetřil, kde se dalo, a podařilo se mu zmenšit na minimum i rozměry skříně. Klasická moogovská kolečka jsou umístěna nikoli na obvyklém samostatném panelu po levé straně, ale nahoře u ovládacích prvků. The Rogue tak působí jako nějaký studentský nástroj nebo dražší elektronická hračka. O to větším překvapením jsou krásné a šťavnaté zvuky, které z něj po krátkém seznámení dostane i méně zkušený nebo začínající hráč na klávesy.

Vzhled a ovládání

Design nástroje sází na osvědčenou kombinaci černé barvy s bílými nápisy, stereotyp narušují jen modré terčíky plastových čepiček tahových potenciometrů a červená LED dioda. Bočnice skříně jsou z plastu a s vrchním panelem jsou spojené lepením. Panel je plechový, stejně tak spodní část, která se dá docela snadno odmontovat. Uvnitř najdeme jen klávesnici, která je přišroubovaná ke spodnímu krytu, hlavní desku elektroniky a menší desku s konektory. Syntezátor opravdu není z největších, jeho rozměry jsou pouze 53 x 30,8 x 12,4 cm. Čtyři gumové nožky mají výšku 8 mm. Vrchní panel je graficky rozdělen do pěti bloků a obsahuje celkem dvacet šest ovládacích prvků. Ovládání nástroje je velice přehledné a díky zjednodušení elektrické části i velice intuitivní. Neznamená to však, že The Rogue je nějaké šidítko. Na jednotlivé funkce se hned podíváme zblízka, aby bylo vidět, o jak dobře promyšlený nástroj se jedná.  

Vrchní panel

Zcela vlevo pod logem výrobce najdeme dvě zmíněná kolečka pro ohýbání tónu a řízení modulace (Pitch a Mod). Jsou identická s kolečky na ostatních syntezátorech Moog z přelomu 70. a 80. let, vyrobená z bílého plastu, a velice příjemně se s nimi pracuje. Kolečko Pitch má aretaci ve střední poloze. Spolu s potenciometry Tune a Glide jsou součástí bloku s názvem Controllers. Pod kolečky se nalézá název nástroje. Dalším blokem je Modulation, s ovladačem Rate (rozsah 0,3 až 30 Hz) a čtyřmi přepínači Shape, Osc, Auto Trig a VCF. Shape dává na výběr ze tří vlnových průběhů, přičemž pravidelné jsou první dva (trojúhelník a obdélník). Třetí možností je náhodný schodovitý signál. Vlnové průběhy lze směrovat do napětím řízeného oscilátoru (VCO) přepínačem Osc, nebo do napětím řízeného filtru (VCF) pomocí posledního přepínače. Komu se nechce hrát, využije funkci Auto Trig. Vedle modulačního bloku se nachází blok oscilátorů (Oscillators). Je rozdělen na oblast Osc 1 a Osc 2. První obsahuje jeden přepínač. Nese označení Sync Osc 2 to Osc 1 (Off, On, Contoured) a jeho význam je nedocenitelný. Uprostřed bloku jsou dva přepínače, společné pro oba oscilátory - Octave (32’, 16’, 8’) a Waveform (vzestupná pila nebo obdélníky pro první a vzestupná pila plus úzké obdélníky pro druhý oscilátor). Oscilátor 2 má k dispozici knoflík Interval s rozsahem Unison až Octave, který překračuje s bohatou rezervou na obě strany. Kvazidvojhlasá hra tak pro The Rogue není žádný problém. Dalším je dvojblok Contour Generator a Filter. První je zjednodušeným generátorem obálky, namísto obvyklých čtyř segmentů ADSR má tahové ovladače parametrů Attack a Decay. Možnosti rozšiřuje dvojice přepínačů Sustain (Out, In) a VCA Mode (Contour, Keyed a Bypass). Blok napěťově řízeného filtru disponuje otočným potenciometrem Keyboard Track (rozsah 0-1) a třemi tahovými ovladači pro parametry Cutoff, Emphasis a Amt (Amount). Úplně posledním blokem ovládacího panelu je Mixer. Najdeme v něm potenciometr Master Volume, síťový vypínač (Power) s indikací zapnutí (On) a dole pak tři tahové potenciometry pro oba oscilátory a generátor šumu (Noise). Poslední čtvrtina stupnice Mixeru je označená tajemným slůvkem Overdrive, což znamená, že při vyjetí úrovně všech oscilátorů naplno dochází k přebuzení výstupu, i když ne tak výraznému, jako u klasického a mnohem dražšího Minimooga.

Klávesnice

Má rozsah dvě a půl oktávy (dvaatřicet kláves) od F do C. Hraje se na ni velice dobře, jak už je u vintage Moogů zvykem. Pro údržbu kontaktů stačí křížový šroubovák na velké šrouby, které najdeme na spodní straně syntezátoru. Klávesnici pak lze snadno vyjmout a vyčistit. Je to opravdu jednoduché a snadné pro každého, kdo nemá vyloženě obě ruce levé.

Zadní panel

Na zadním panelu na první pohled zaujme logo výrobce s názvem syntezátoru, vyvedeným v postupně se zvětšujícím písmu. Na horní hraně panelu pak najdeme celkem devět nastavovacích otvorů. Za nimi se nacházejí trimry pro změnu parametrů podle servisního manuálu. Zcela vlevo nahoře se nachází zdířka Power In pro napájecí mini jack (3,5 mm). Pod ní leží čtyři jacky, označené jako Audio Out, Audio In, Trig In/Out a Keyboard In/Out. První je nesymetrický audio výstup nástroje, druhý umožňuje připojit jiný zdroj signálu a zpracovávat ho pomocí VCF a VCA. Nominální úroveň je v obou případech 0 dBm. Poslední dva jacky jsou pouze pro stereo konektory a mají dvojí funkci (S-Trig a V-Gate resp. Kbd CV Out a Kbd CV In). Slouží tedy k připojení dalšího nástroje se stejným systémem. Zcela vpravo pak výrobce umístil výrobní číslo syntezátoru s informacemi o sobě a příslušných patentech. Testovaný kus má raritní číslo 6606 X.

Zvuk

The Rogue se už dávno stal součástí historie elektronické muziky. Jeho zvukový projev bývá přirovnáván k rozvinutějšímu modelu Odyssey od konkurenční firmy ARP. Dva oscilátory umožňují sice jednohlasou hru, ale s nastavením nejrůznějších konsonantních i disonantních intervalů. Lze je rovněž synchronizovat a vytvářet tak vynikající efekty typu flanger a chorus. Napětím řízený filtr má klasický moogovský charakter a je využitelný i pro externí zdroje signálu, což se skvěle uplatní ve studiu. Nezanedbatelné jsou i možnosti modulace a vytváření dramatických nehudebních zvuků, zvláště ve spojení s efektovými procesory (echo, reverb). Pokud The Rogue seženete (na eBay se ceny pohybují kolem 500-1000 USD), mám jedno upozornění na konec. Výrobce pod ovládacím panelem umístil vrstvu pěnového materiálu s překvapivou schopností transformace v drolící se černou a lepkavou hmotu, která svou konzistencí připomíná toner do laserové tiskárny. Úplná speciální očista neudržovaného syntíku je proto bezpodmínečně nutná. Se starými dobrými analogy opět brzy na shledanou!

typ: The Rogue 342A
výrobce: Moog Music Inc., USA
počet kláves: 32
typ syntézy: analogová subtraktivní
zvukový generátor: VCO 1 a 2, Noise
sample & hold: ano (Auto Trig)
rozsah oktáv: 32’, 16’, 8’
počet oscilátorů: 2
počet hlasů: 1
arpeggiátor: ne
audio vstup: ano
kompatibilita: S-Trig In/Out
ovládání pitch bend: ano
ovládání modulace: ano
napájení: 24 V AC, 50-60 Hz
příkon ze sítě: 6 W

Na The Rogue znějí nejlépe pronikavé sólové hlasy a energické basové linky. Sám jsem si jednu zahrál na své první oficiální studiové nahrávce v roce 1983. Byla součástí projektu Mýdlo (televizní klip k písničce Dieta si pamětníci jistě vybaví). Doklad na honorář za „jeden Moog“ mám dodnes schovaný. Vlastního Darebáka jsem si ale pořídil o mnoho let později. Moc jsem ho nepoužíval, dal jsem raději přednost modelu The Source a klasickému Micromoogu (viz Muzikus 2008/02). Testovaný kus je tedy v pořadí třetí, se kterým jsem měl možnost experimentovat. Jedinou věcí, kterou se mi u něj nepodařilo rozchodit, je funkce Release. I když ji generátor obálky přímo nenabízí, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem ji na koncertech s OK bandem vždycky nějak nastavil.

Modelu The Rogue se podobá i jeho barevnější varianta, vyráběná firmou Moog Music pod značkou Realistic jako Concertmate MG-1. Postrádá sice kolečka, ale nabízí křížovou modulaci a deset hlasů navíc. Je tedy kombinací dvou nástrojů - monofonního a polyfonního analogového syntezátoru s nezávislým laděním. Concertmate MG-1 byl primárně určen pro domácí zábavu. Tomu odpovídají i standardní konektory RCA pro připojení k hi-fi komponentům (zesilovače, tape decky). Ačkoliv je vybaven filtrem se strmostí 24 dB na oktávu, je pro něj charakteristický spíš tenčí zvuk. Tón nástroje však může být tvořen až třemi samostatně laditelnými oscilátory najednou, takže se MG-1 v tomto ohledu blíží legendárnímu Minimoogu.

Psáno pro: časopis Muzikus 2010/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-testy/Moog-The-Rogue-Model-342A-historicky-test~26~zari~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.