Koncertní kytara - Antonio Aparicio AA 70

Koncertní kytara - Antonio Aparicio AA 70
Koncertní kytara - Antonio Aparicio AA 70

A JE TO TADY. JAKO OSIŘELÁ VLAŠTOVKA PŘILÉTLA DO REDAKCE ŠPANĚLSKÁ KYTARA. TAKOVÉ VLAŠTOVKY DO MUZIKUSU ČASTO NELÉTAJÍ A NĚKTEŘÍ MUZIKANTI JI ZA NÁSTROJ SNAD ANI NEPOVAŽUJÍ. OPAK JE VŠAK PRAVDOU A VĚZTE, ŽE MEZI ZÁPLAVOU KYTAR ELEKTRICKÝCH A WESTERNOVÝCH ZDALEKA NENÍ SIROTKEM. O JEJÍ MÍSTO NA SLUNCI SE STARAJÍ ŽÁCI VŠECH STUPŇŮ KYTAROVÝCH ŠKOL, KTEŘÍ SE PONEJPRV DOZVĚDÍ, JAKÉ JE S KYTAROU TRÁPENÍ A ŽE NA OBRÁZKU NEBO V RUKOU STARŠÍCH, ZTRÁPENĚJŠÍCH A JIŽ ÚSPĚŠNĚJŠÍCH KOLEGŮ VYPADÁ TAK SNADNO...

 

Trochu zeširoka

Důvodů, proč je to tak, je víc. Žijeme v technokratické společnosti a konzumujeme všechno, co se nám předloží. Televizní reklamou počínaje a nesmyslnou stravou konče. Když se z umění stal jeden z nejvýnosnějších byznysů na světě, tak v jeho mnohaletém vývoji lidé zapomněli, že není všechno zlato, co se třpytí. Nechci moralizovat ani poučovat. Jen za ty roky, co dělám muziku, pozoruji, kam se to všechno ubírá. U kytar (a nejen u nich) se sledují jiné hodnoty, než mají. Elektrická kytara, dovedená i u nejlevnějších modelů kopií do standardní kvality, která stále vzrůstá, hraje. Při použití efektů a slušného aparátu hraje dokonce překvapivě.

 

Elektrifikací folkových a westernových kytar si muzikant také přijde na své. Ale královna všech kytar - kytara koncertní, má závodní dráhu velmi nesnadnou. Ta nikdy nemůže závodit, pokud nemá potřebné vlastnosti u sebe. A tady je zakopaný pes. Existují obrovské kvalitativní rozdíly mezi modely a jsou drasticky odstupňované cenou. Jestliže si elektrický kytarista pořídí kytaru řádově do deseti tisíc, může úspěšně koncertně účinkovat. Klasický kytarista nemá šanci. Zvukový a jakostní rozdíl mezi jednotlivými nástroji je propastný. Aby se kytara stala koncertním nástrojem, všichni, kdo se na ní podílí (výrobce, obchodník, umělec), investují hromadu peněz. V dřívějších (a ne tak dávných) dobách, kdy si lidé vážili uměleckých věcí, nelitovali hudebníci vydat relativně ohromující částky za nástroje, mnohé z nich byly skutečnými uměleckými předměty. Dnes peníze dávají za auta, elektroniku a vnucované nesmysly právě pány technokraty. A klasický kytarista je takřka ve všech případech sólistou. Nepomůže mu ale žádná krabička, aparát ani všemocný simulátor, kombinovaný s naklonovaným modelářem a obdobně nadupaní spoluhráči, šramotící decibelově na pódiu. Jen prsty, hlava a dobrý nástroj.

 

Klasika, klasika, klasika...

Když jsem dostal možnost udělat tenhle test, nejdřív jsem se polekal. Ale potom mi přišlo fér, že u koncertní kytary to možná bude hodně zajímavé. Nefunguje tady zdaleka masáž reklamou a snobismus, vypěstovaný obrázky na křídovém papíře. Všechny klasické kytary vypadají totiž podobně, až stejně. Jediné, co rozhoduje, je zvuk! Tahle španělka je z cenové, a tím i kvalitativní, třídy nižší střední. To je asi nejvíce užívaná kategorie, a proto je rozumné otestovat právě ji. Antonio Aparicio je klasikou v pravém slova smyslu. Můžete mi věřit, že klasických kytar jsem měl v ruce již opravdu hodně - od těch pádlovacích až po nejdražší na světě. Španělka (myslím tím vyrobená španělským kytarářem) má vždy specifické vlastnosti, které ji odlišují od výrob jiných. Dodnes jsem nepřišel na to, čím to je, ale prostě jako u houslí (Stradivari, Guarneri... "talijáni" - však víte).

 

Původ a materiál

Klasických kytarářů a manufaktur je také na planetě spousta. Antonio Aparicio, který byl společníkem v u nás již na trhu zavedené firmě Raimundo, práskl do bot a začal před třemi lety u svého ponku ve Valencii. Vyrábí kolem 20 modelů až po Grand Master model v nejvyšší světové kvalitě. Je tedy z čeho vybírat. Jak v materiálu, tak v ceně. Typ AA 70 patří do série Craftman, což je již celomasiv. Rezonanční deska je na výběr ze smrku nebo cedru. Testovaný nástroj je smrk. Dno a luby jsou z opravdu nádherného tmavého palisandru. Lak je polyuretan a v katalogu se píše, že dodává nástroji brilantní zvuk. No, nevím. Na špičkové nástroje se dává šelak, ale to vyžaduje ruční nanášení a spoustu serepetiček okolo, což se strašně prodražuje. Krk je klasicky mahagon a hmatník eben, kobylka tradiční palisandr. Tedy všechno skvělá dřeva.

 

Provedení

Asi je dnes již standardem vysoká jakost povrchové úpravy a ani zde není výjimka. Troufám si však tvrdit, že u Aparicia je prvotřídní a nezaznamenal jsem ani jeden kaz v nástřiku. Plochy jsou rovné a až do nejmenších detailů je design bez vady. Vykládání javorem a ebenem na lemech těla a desky (veneer) je jednoduché a vkusné. Zvláštní pochvalu zasluhuje rozeta, která je tvořena opravdovým skládáním dřevěných miniaturních obarvených kostiček do arabského vzoru. Tohle mě na klasických kytarách vždycky fascinovalo. Zkuste se někdy podívat lupou - musí to být neuvěřitelná piplačka. Tenké obarvené špejle se složí a slepí do fantastických ornamentů a pak se krájí jako kolečka salámu. Jiné a i značně renomované firmy (vím které, ale neřeknu) dnes rozety tvoří z barevných sklěněných vláken. Jestli to má vliv na zvuk, nevím, ale někdo by se třeba hádal, že jo... Kobylka má vsazenu kost, která samozřejmě lépe přenáší rezonanci struny než plast a jako ozdoba je jednoduchý plátek javoru. U drahých nástrojů je většinou užito náročné zdobení, což zvyšuje podíl ruční práce a taky cenu. Na zvuk má však přímý podíl kvalita dřeva a konstrukce. Dojem luxusu vytváří pozlacené a vkusné mechaniky s umělohmotnou perletí, které fungují bezproblémově.

 

Konstrukce

Vnitřní uspořádání koncertní kytary je dané a od dob nesmrtelného Antonia Torrése se pramálo změnilo. Snaží se jej mnoho výrobců překonat, ne-li dokonce vymazat, ale je to jako s těmi Stradivárkami. Takže když se podíváte do většiny nástrojů dovnitř, uvidíte stále totéž. Existují malé rozdíly a největší vliv má tvar, jakost a počet podélných žeber, jež jsou vždy ze smrku. Nejsou však vidět - jsou vespod ozvučné desky pod kobylkou. Takže zrcátko... Žeber je sedm, což bývá u lepších nástrojů a tvoří vyrovnanější zvukovou charakteristiku. Už v obchodě jsem si všiml, že nepřeznívají basy ani výšky. Dáno je to i smrkovou deskou, která je zvukově brilantnější než cedr, i když dynamicky slabší. Odměnou za pokácený smrk jsou pěkné alikvoty a kytara více nese do dálky. Obě desky jsou uloženy na celistvých páscích. Jednotlivé špalíčky jsou asi vyhrazeny daleko dražším modelům, ale to nemohu posoudit. Neměl jsem možnost je vidět. To pak samozřejmě posouvá nástroj do zvukové nirvány. Všichni výrobci si opravdu hlídají cenové a tím i jakostní hladiny. Vnitřní patka krku je z mahagonu, má tvar podkovy (španělský typ) a je posunuta asi jeden centimetr od lubů. Ty jsou opět po španělském způsobu zasazeny do vnější patky a ne lepeny na blok (vnitřní patka). Ostatní je standardní způsob žebrování.

 

Zvuk

Odpovídá ceně. Největším problémem byly levné převozní struny. Již v obchodě jsem požádal o lepší a získal jsem červené Savarez Corum střední tenze, což jsou dle mého mínění jedny z nejlepších na trhu. Ale je to individuální. Na každý nástroj také hrají různé struny odlišně a je to potřeba dlouhodobě vychytat. Struny posunuly kytaru o dvě třídy výše, zvuk se rozjasnil, přibylo alikvotů, sustainu a vřelosti. Ať jsem se snažil o odlišné žánrové pojetí - zkoušel jsem různé styly, vždycky mi z té kytary vylezlo Španělsko. Troufl jsem si i na flamenco a hrála překvapivě dobře. Skvěle zněla rasqueda a tremola. Nástroj produkuje ostré a jasné výšky. Basy jsou poněkud slabší, ale u smrku se časem dostaví. Když jsem hrál klasiku, trochu tam chyběl teplejší a sonornější charakter. Ale za ty prachy bych chtěl asi moc. Zvuk je vždycky těžko hodnotit. Každý hráč má jinou představu a preferuje to své. Taky je důležitý úhoz a vůbec celá interpretace. Tenhle nástroj přesně zapadá do své kategorie a myslím, že si své příznivce najde. Můj celkový dojem z nástroje je veskrze kladný a kytara na mne působila velmi příjemně. Tón se tvoří lehce, je nosný a nástroj se chová citlivě. Potřebuje však čas na rozehrání a odhaduji, že kvalita tónu ještě určitě poskočí. Takhle je tam znát syrovost a vzpomínka na tovární minulost. Kdo touží po pravé španělce ve standardní kvalitě a zvukovém typickém charakteru, je to dobrá volba. Aparicio welcome...

 

Info:

Antonio Aparicio AA 70 je klasická koncertní kytara nižší střední třídy v dobré kvalitě. Cena je 17 770 Kč včetně DPH.

 

Plus:

dokonalý design

použité materiály

španělský charakter tónu (u španělky divné, co? :-))

zpracování

cena

 

Mínus:

dlouho jsem hledal, ale nenašel...

Psáno pro časopis Muzikus