Istanbul Agop - vzorek ze současné produkce tureckého výrobce

Istanbul Agop - vzorek ze současné produkce tureckého výrobce
Istanbul Agop - vzorek ze současné produkce tureckého výrobce

Dávno ty tam jsou doby, kdy bylo v hudebních nástrojích vše přehledné a předem dané. Pokud chtěl kytarista nebo baskytarista kvalitní nástroj, vybíral ze dvou tří značek, chtěl--li klávesista výkonný syntezátor, měl na výběr mezi modely pár hlavních výrobců. A pokud bubeník zamýšlel pořídit kvalitní činely, volil víceméně mezi tím, stane-li se z něj "paisťák" nebo "zildjianista"...

Historie a současnost

Později do hry přišla nová jména Sabian a Meinl, okrajově snad ještě Ufip, ale to hlavní rozhodování zůstalo stále bipolární. Zahušťovat a znepřehledňovat se situace začala až v devadesátých letech. Obecně by se jistě dal u nástrojů tento fakt propojit s nástupem obliby "custom" značek a různých "signature" modelů, firmy začaly víc a víc hrát na strunu individualizace a osobního charakteru nástroje pro daný styl a hráče.

 

Převedeme-li to vše na činelový svět, pak také zjišťujeme, že tam, kde dříve postačovala hmotnostní a tvarová diferenciace ride, medium a crash, nalézáme najednou modely jako Heavy Crash, Dark Crash, Paper Thin Crash, Power Ride, Ping Ride, Sweet Ride... Výčet by samozřejmě mohl pokračovat dál a dál a pořád by relativizoval ten někdejší jasný pohled na to, co je pro hráče ten správný model a nástroj.

 

A stejně tak je to nyní se samotnými značkami. Dávno už nikdo nemůže tvrdit, že Sabian je charakterem prostě "mladší bratr" Zildjianu, že produkce Meinlu je zaměřena jen na heavy hráče a na laciné nástroje méně kvalitní třídy... Na scénu vstoupila také nová jména, a zejména ta přímo ze země původu "tureckého" činelu způsobila celosvětově velkou rošádu.

 

Nových značek Made in Turkey vzniklo hned několik a vyznačují se společným rysem - produkují velmi kvalitní ručně zpracovávané nástroje s důrazem na tradiční technologie výroby a na "oldschoolový" charakter zvuku.

 

Je jisté, že tato nabídka je reakcí na retro vlnu obliby starých Zildjianů K, vyrobených původními technologiemi ještě před migrací firmy do USA. Nové turecké značky (čítající většinou jen několik zaměstnanců z řad rodiny vlastníka - údajně si dokonce občas jednotlivé "činelotepce" rodiny mezi sebou půjčují) ovšem zároveň reagují také na nejrůznější "avantgardní" experimenty.

 

Důkazem může být právě testovaný vzorek, který jsem obdržel na vyzkoušení a který pochází z dílny turecké značky Istanbul (firma nedávno oslavila plné čtvrtstoletí od svého založení...) Záběr totiž zahrnoval jak vyloženě starosvětské a tradiční zvukové roviny, tak modely experimentální a inovátorské.

 

V roce 1980 se původní zaměstnanci dva roky před tím zrušené dílny Zildjian K rozhodli vyrábět pod vlastní značkou - nejprve Zilciler, později přejmenovanou na Istanbul. Nespoléhali se ovšem jen na osvědčenou tradici, ale pracovali také na nových modelech a designech svých činelů. Už tehdy začaly vznikat modely jako Turk, Ottoman, Sultan a další dnes vyráběné řady.

 

V polovině devadesátých let došlo k dalšímu významnému milníku v historii firmy, kdy se po smrti svého zakladatele Agopa Tomurcuka firma rozdělila mezi dva dědice a vznikly tak frakce Agop a Mehmet. Právě z produkce jedné z těchto rodinných větví, Istanbul Agop, byly činely, které jsem obdržel na test.

 

První várka

Záběr testovaného vzorku byl opravdu různorodý, zahrnoval činely, které bych zřejmě přímo do jedné sady nesesazoval, ale tím lépe reprezentovaly funkce, jež můžou různé modely vyplnit.

 

Na jedné straně tohoto spektra stál temný, zemitý a měkký 20" Jazz Ride ze série Special Edition s kulatým dřevěným atakem hlavičky a vřelým orientálně tříštivým dozněním, na straně druhé sklovitý a průrazný 6" Heavy Splash z řady Traditional.

 

Někde mezi nimi pak ležely oba crashe: 17" Traditional Medium Thin Crash a 16" Traditional Medium Crash - naprosto klasické turecké činely s měkkým, ale poměrně důrazným nárazovým tónem, středně dlouhým sustainem a medovou barvou doznění.

 

Oba crashe hezky ladily k sobě a přestože nebyly z téže váhové kategorie, jejich hlavní vlastnosti poměru ataku s dozněním a hlasitostí byly shodné. Zejména větší z obou crashů byl dobře použitelný i jako malý ride a například pro tišší jazzové příležitosti by se jako druhý ride nad hi-hatkou hodil náramně. Důležité by tu ovšem bylo spárovat ho vhodně s podobně zabarveným činelem.

V souvislosti s ride použitím musím u crashů vyzdvihnout i velmi pěkně znějící pupky.

 

Dost by mě tu zajímaly Paper Thin a Dark verze, mezi nimiž je přece jen stále trochu obtížnější najít na trhu ten "pravý". Dobrých medium crashů je dnes zaplaťbůh možné u většiny firem v nejvyšších řadách vždy pár objevit. S jemnými, vzdušnými a senzitivními thin crashi je to ale občas trochu obtížnější.

 

Nemám ovšem důvod nepředpokládat, že crashe Traditional v nižší váhové kategorii a s menším profilem (ty testované totiž měly poměrně hluboký "avedisovský" profil) mají přesně ty vlastnosti, které bych možná u testovaných hřmotnějších crashů v akusticky jemných situacích postrádal: ještě delší "otevírání" náběhu, ještě "syčivější" charakter doznění, ještě o trochu nižší hladinu hlasitosti a možná přece jen menší nárazový tón. Ovšem toto bych už řadil mezi informace "mimo soutěž", protože to opravdu není v popisu práce medium crashů...

 

Druhá várka

Do jiné zvukové linie řadím dva zbývající testované modely: 14" Pasha Hi-hat z Custom série (temná a zvukově značně "zašpiněná" hi-hatka s nebroušenými vnitřními stranami i okraji lícních stran párových činelů) a 14" Trash-hit, zajímavý efektový činel opět ze série Traditional.

Začněme třeba tímto kouskem, který mě už vizuálně zaujal na první pohled nejvíc.

 

Nástroj je konstruován jako originální papírově tenký činel s roztepaným okrajem tak, že je plocha v tomto místě rozšířená a činel je ve vnější třetině zvlněný. Nedá žádnou práci činel v rukou prohnout jako gumu a na první pohled budí trochu dojem křehkosti a zranitelnosti (ovšem jen na první pohled, což má společné například s některými zástupkyněmi ženského pohlaví...).

 

Něco podobného jsem viděl kdysi dávno u starého činelu Trowa, který se (než definitivně popraskal) zdeformoval postupně na krajích pod tíhou úderů právě do podobného tvaru. Ovšem na rozdíl od nebohé Trowy je tato technologická úprava na Trash-hit záměrná a ve zvuku docela "píše".

Přestože jsem činel při hře nešetřil, nezaznamenal jsem žádné změny nebo nové deformace ve tvaru okrajů ani v pravidelném tvaru profilu vnitřní části talíře.

 

Na poslech je činel někde mezi "přerostlým" obřím splashem a temnou čínou, díky velmi tenkému tělu se rozezní do měkkých plných barev i úderem samotné ruky a určitě bych si tento model dokázal představit ve výbavě univerzálněji zaměřeného perkusisty. Konečně právě pro perkusisty je určena řada Candela konkurenčního Meinlu, která mi trochu při hře na Trash-hit tane zvukově na mysli.

Hlasitostí ovšem při paličkové hře činel obstojí i ve společnosti běžných medium hmotností a ve zvukovém spektru soupravy se rozhodně neztratí ani v dynamikách "forte a výš"...

 

Je velmi sympatické, že Trash-hit se vyrábí ve velikostech od osmi do dvaadvaceti palců, a jako zvukové zpestření může proto splňovat v sadě různé úlohy, od zajímavého vzdušného splashe po velkou "větrnou" čínu...

Stejně tak jsem si ovšem oblíbil 20" Special Edition Jazz Ride.

 

Je pravdou, že při rychlejším hraní se tento ride na můj vkus rozezníval až příliš a tříštivé "orientality" v jeho sustainu bylo také až dost, ale vše vyvážil krásný měkce dřevěný atak, a když jsem činel později lehce podlepil, lezla z něj opravdu ta krásně vysušená a senzitivní "stará škola".

Na množství pásky umístěné po svém povrchu reagoval velmi citlivě, a tak bylo dokonce možné modulovat výrazněji poměr délky a barvy doznění i pouhou změnou umístění totožného kousku pásky na různých místech plochy činelu (což bývá opravdu jen u málokterých činelů).

 

Okruhem se vracím i ke splashi a hi-hatce: Oba modely by asi v míře mého nadšení stály na druhé straně oproti Jazz Ride a Trash-hit, ale nechci tím říct, že by hrály špatně. Spíš z mého subjektivního pohledu nesplňovaly až tak dobře moje potřeby. Což je ovšem subjektivní pohled nejen osobní, ale i vysloveně situační.

 

Například u Hi-hat Pasha totiž tuším, že v situaci, kdy bych se poohlížel po nějakém alternativnějším činelovém setu, bych uvítal u této hi-hatky přesně to, co mi na ní z obecného pohledu trochu přebývalo: neúplná kontrolovatelnost krátkého sevřeného "tikání" (slovní zvukomalbou by šel tento moment vyjádřit spíš než "c" jako "z") a přece jen až příliš atypická tříštivost zvuku při silné hře na otevřené talíře.

 

Podobně to je i s mým vztahem k 6" Heavy Splash. Typický vzdušný splash to ani díky své silnější konstituci být nemůže. Tento má spíš výškou a průrazností namířeno (i když prvním krůčkem) k efektovým bellům s vysokým dlouhým tónem. Ale otázkou zůstává, jestli právě tohle nemůže být v moři dalších standardizovaných splashů jeho výhra.

 

A tak je asi dobré nahlížet na dnes testované činely obecně. Hlavním výsledkem testu je totiž, aspoň pro mě, utvrzení v tom, že hlediska pro užití jednotlivých činelových modelů můžou být velmi proměnná. Istanbul Agop možnosti jejich naplnění rozhodně nabízí...

 

Info:

Různorodý vzorek ze současné činelové produkce tureckého výrobce.

 

Plus:

profesionální činely s inspirativními zvukovými možnostmi

zajímavý efektový model Trash-hit je vhodný i pro perkusivní hru rukama bez použití paliček

 

Mínus:

některé z testovaných modelů jsou výrazově dost specifické a nemusí vždy vyhovět univerzálním požadavkům

Psáno pro časopis Muzikus