Finale 2009 - profesionální notační software

Hodně recenzí začíná slovy: „Když jsem si odnášel krabici s Finale 2009 z redakce...“ Tato bude jistě výjimkou. To mimo jiné proto, že s programem Finale pracuji již asi od roku 1997, a to od verze s označením, tuším, 3.5.

Od té doby uplynulo mnoho času a Finale se z ošklivého káčátka změnilo v krásnou labuť. Pravdou je, že Finale vždy patřilo mezi špičkové notátory. Vývojáři odvádějí mnoho let dobrou práci a na schopnostech programu je to opravdu vidět.

Jak se recenzovalo Finale doposud?

Když jsem byl osloven, zda bych napsal o Finale několik řádků, zajásal jsem, neboť pamatuji několik recenzí předešlých, které psali obvykle lidé, kteří si „přinesli krabici z redakce“, nainstalovali jej, a druhý den recenzi odnášeli. To ale u tohoto programu není možné a dle mého názoru recenze, na které vzpomínám, Finale spíše poškodily.

Konkurence

Na českém trhu se objevuje několik notačních programů a Finale bezesporu patří mezi ně. Z mnoha „legračních“ prográmečků stojí za vzpomínku jediný, a to legendární a na svou dobu výborný Encore, který víceméně zmizel spolu s nástupem Windows XP, na které nešel velmi dlouho nainstalovat. O opravdové konkurenci se dá mluvit asi jen v souvislosti s programem Sibelius, který bezesporu patří do skupiny těch nejlepších, ale jemu tato recenze nepatří.

Co je to Finale

Pojďme to tedy vzít pěkně popořadě. Finale 2009, přesněji řečeno Finale 2009b, je poslední verze profesionálního notátoru firmy Makemusic, Inc. Podrobné informace o rodině produktů Finale najdete na webové stránce www.finalemusic.com.

Instalace

Instalace je snadná a bezproblémová. Instalační DVD je hybridní, a tak je jedno, zda jste písíčkáři nebo jablíčkáři. Prostě vložíte DVD, proklikáte několik dialogů, a je hotovo. Je však jedno rozhodnutí, které musíte učinit. Finale je již několik verzí nabízeno s knihovnou samplů (ve verzi 2009 znovu vylepšenou a rozšířenou) Garritan Personal Orchestra a je na vás, zda si ji nainstalujete nebo ne. Pokud najdete na disku asi dva gigabajty volného místa, pak tuto instalaci vřele doporučuji. Pro skladatele a aranžéry je pravé požehnání slyšet, jak jejich skladby zní. Ukázky najdete na CD příloze Muzikusu.

Spuštění

Po prvním spuštění vás čeká několik formalit v podobě nastavení MIDI, autorizace programu a během několika okamžiků jste připraveni pracovat. Program vás uvítá sympatickým Launch Window, tak jak je to dnes zvykem v mnoha dalších aplikacích. Zobrazování tohoto rozcestníku můžete v konfiguraci zakázat.

Osobně jej mám rád a dávám mu přednost před procházením menu FileNew. Pokud znáte podobné dialogy třeba z Microsoft Office, budete jako ryba ve vodě. Celkově mám pocit, že se ovládání Finale a Wordu v mnoha ohledech sjednocuje, což osobně vítám, neboť mohu naučené návyky přenášet mezi programy. Launch Window dobře poslouží, chcete-li začít pracovat s novým výchozím dokumentem, chcete-li použít praktického průvodce pro rychlé vytvoření partitury, nastavení programu, spuštění výukových lekcí apod.

Nový dokument

Můžete začít pracovat s čistým listem notového papíru anebo pomocí komfortního průvodce či připravených šablon vytvořit novou prázdnou partituru. U šablon máte na výběr z mnoha hudebních oblastí (komořina, jazzbandy, vokální seskupení, symfonické orchestry, Orfovy nástroje...) a pomocí Wizarda můžete vytvářet libovolné partitury (a následně šablony) vlastní. Prostě jen jednoduše přidáváte nástroje ze „zásobníčku“ do partitury.

Pak jen doplnit název, autora, takt, předznamenání, tempo, předtaktí, a je hotovo. Partitura je připravena. Úžasnou novinkou několika posledních verzí jsou tzv. Linked Parts. O co jde? Jednoduše řečeno, dříve jste udělali partituru a z ní vygenerovali jednotlivé nástrojové party ve formě samostatných souborů. Při jakékoliv změně bylo pak nutné opravit partituru a party zvlášť. Tím pak komplikovaně udržovat mnoho souborů. Díky technologii Linked Parts se již party generují virtuálně a je v podstatě jedno, zda uděláte úpravu v partu či partituře, neboť jsou spolu vzájemně propojeny. Tím odpadá mnoho otravné práce a jedna skladba je pouze jeden soubor, což je příjemné pro archivaci.

Zadávání not

Pokud pominu import, je tu možnost skenování tištěných partů a jejich převod do formátu Finale pomocí vestavěné aplikace Smart Score Lite. Pokud máte solidní tištěné předlohy, dává tato technologie uspokojivé výsledky, pokud jde ovšem o špatnou kopii nebo ruční zápis, je jednoznačně vhodnější ruční zápis not. (Poznámka: Dle mých zkušeností je filozofie ručního zadávání not ve Finale velmi často nepochopena, a proto hodně začínajících uživatelů – včetně předchozích recenzentů – Finale velmi rychle opouští.) I v zadávání not dává Finale pestrý arzenál nástrojů. Noty (a artikulační znaménka) můžete psát třemi způsoby v různých kombinacích MIDI nástroje, klávesnice a myši.

Simple Entry Tool

Tento režim je na první pohled velmi „hloupý“. Každého jistě ihned napadne pomocí myši vybrat rytmickou hodnotu a klikat do osnovy. Jde to, ale efektivita je vniveč. Ovšem, pokud zapomenete na myš a začnete pracovat s počítačovou klávesnicí, nasedáte najednou do výkonného závodního vozu. Numerickou částí klávesnice se volí rytmická hodnota (například 5 = čtvrťová nota) a na alfanumerické části zapisujeme noty (c, d, e ... b, c). Numerická tlačítka plus a mínus slouží k zadávání „křížků“ a „béček“, pomocí T zapíšete ligaturu (tie), hvězdička poslouží k zadání artikulace, Alt+C (clef) k zadání klíče a tak dále. Komu by dělal problém zápis výšek not pomocí kláves, může svůj závodní vůz ještě „vytunit“. Stačí připojit MIDI keyboard, a je to. Jedna ruka na klávesnici keyboardu a druhá na numerické klávesnici. Prostě paráda. Po chvilce zácviku je produktivita neuvěřitelná. Přirovnat se to dá ke krokovému nahrávání do sekvenceru. Pokud byste plánovali Finale ve spojení s notebookem, zvažujte výběr notebooku s numerickou klávesnicí.

Speedy Entry Tool

Speedy Entry režim je do jisté míry podobný Simple Entry, jen je primárně určen pro práci ve spojení s MIDI keyboardem. V předchozích verzích byl mnohem propracovanější než Simple Entry. Nyní je jasně cítit snaha o to, aby se primárním zadávacím režimem stal Simple Entry, který programátoři Makemusic důkladně vylepšují. Bez MIDI keyboardu lze sice pracovat také, ale produktivita je opět ta tam.

HyperScribe Tool

Pokud jste navyklí na on-line nahrávání dat do sekvenceru, přivítáte tento režim. Prostě hrajete a Finale zapisuje noty. Příjemnou zajímavostí je HyperScribe Metronom, který může udávat tempo pro synchronizaci nahrávání a dob tak, jak jste zvyklí. Zadáte tempo, ozývá se pravidelné rytmické ťukání a vy hrajete. Odlišný přístup spočívá v tom, že si vyberete něco (klávesu keyboardu, sustain pedál...) a udáváte tempo sami sobě. Pokud je pasáž snadná, ťukáte si rychleji, pokud je pasáž komplikovaná, zpomalíte a Finale to pozná. Je to tedy jako byste levou rukou (či nohou) hráli čtvrťové noty a pravou rukou skutečnou melodii. Finale zvládne i polyfonii, a tak je možné ty metronomové čtvrťové noty ťukat třeba sustain pedálem a hrát oběma rukama.

Ostatní (základní) režimy Finale

Kdo pravidelně píše noty, komponuje a aranžuje, zjistí, že dělá stále dokola stejné rutinní činnosti. Nastaví nástroje, klíče, takty, předznamenání. Zapíše noty, doplní je o artikulační znaménka (akcenty, staccato, glissanda, trylky, koruny...), doplní legáta, dynamická znaménka a repetice, akordové značky, texty. Na závěr je tu úprava vzhledu stránky a tisk. Podobně přemýšleli programátoři v Makemusic, a tak vzniklo několik editačních režimů, do kterých se přepnete pomocí ikon či menu.

Vzhled notace

Vzhled notace ovlivňuje mnoho faktorů. Verze programu – čím vyšší je verze, tím jsou všechny objekty na stránce „chytřejší“ a nutí vás dělat stále méně manuálních zásahů. Dalším faktorem je typ notace, kterou děláte. Čím je složitější, tím více si s ní musíte vyhrát, ale výsledek stojí za to. V neposlední řadě je zásadní volba fontu. Finale disponuje dvěma základními vzhledy (fonty): Maestro, pro klasickou „tištěnou“ notaci a můj oblíbený Jazz pro „rukopisný“ vzhled. Konečně mnoho Fakebooků používá tento vzhled notosazby. Konečně ukažme si to na jednoduchém příkladu známé lidové písně.

Pohledy

Pro větší pohodlí můžete pracovat v několika pohledech na noty. Při zadávání využijete nekonečný řádek Scroll View, pokud budete finalizovat partituru pro tisk, hodí se stránkový pohled Page View a chcete-li komponovat či aranžovat a mít kontrolu nad hlasitostí jednotlivých partů, bude vám užitečná kombinace Scroll View a mixážního pultu, které se ve Finale říká Studio View.

Další možnosti a multimedia

Tato stručná recenze nemá šanci postihnout všechny přednosti a funkce programu, tak jen heslovitě další skvělé věci: Hudbu lze libovolně transponovat, přesouvat, kopírovat a měnit její vlastnosti. Umí slučovat a rozdělovat party (například sazbu pěti saxofonů si napíšu do jedné osnovy, a pak již jen řeknu a Finale tyto akordy rozdělí do jednotlivých partů za mě). U větších partitur je možné skrývat nepotřebné osnovy, vkládat libovolnou grafiku, definovat si vlastní grafické symboly, pracovat s „vrstvami hlasů“, tisknout včetně ořezových značek (mimochodem skvělá je kombinace Finale a nějakého pdf tiskového ovladače). Hotové aranžmá můžete rovnou uložit do audio souboru a poslat kolegům z kapely spolu s notami a podobně. Nesmí chybět ani tabulatury, bicí party, spousta výukových materiálů, včetně videí namluvených příjemnou angličtinou. Možnost používat mnoho plug-in modulů.

K dalším možnostem patří nový Aria Player, který umožňuje snadný výběr zvuků z knihovny Garritan Personal Orchestra (pokud jste si ji nainstalovali). Při přehrávání můžete totiž volit mez GM knihovnou nebo kvalitními samply, a Aria Player vám poslouží k jednoduchému nasazení samplů na jednotlivé notové osnovy.

Human Playback je, jak již sám název napovídá, jakési polidštění přehrávání zadaných not. K dispozici máte několik stylů (Standard, Baroque, Jazz, Rock, Pop, Latin... + možnost vlastní definice). Finale pak reaguje a interpretuje noty a akcenty podle zadaného stylu, například u Jazz presetu noty pěkně pohoupe.

Pro skladatele filmové hudby je připravena možnost synchronizace vaší hudby a videa. Do Finale si otevřete video v jednom z mnoha formátů. Video se zobrazí ve zvláštním okně a spolu s jeho přehráváním se přehrává i hudba, kterou jste zkomponovali. Při použití Garritan zvuků a velkého okna s videem budete při komponování filmové hudby rovnou jak v kině.

Možnost vložení či nahrání autostopy je také novinkou několik posledních verzí. Může se hodit například k nahrání vocalu a spolu s uložením celé partitury do audio formátu (wav, mp3). Tak mohou vzniknout jednoduché demosnímky pro potřeby výuky, ZUŠ nebo nazkoušení nové písně s kapelou.

Závěr

Finale je bezesporu jednou z nejlepších notačních programů současnosti. I přes jeho komplikovanější ovládání se vyplatí se jej naučit, neboť pak již vaše kreativita téměř nezná hranic. Ve Finale zapíšete prakticky jakékoliv hudební nápady všech žánrů.

Na druhé straně bych poukázal na některé drobnosti, které mi trochu komplikují život. Například nesnadný převod klasického hudebního stylu do jazzového, občas podivné chování při kopírování not mezi jednotlivými Finale soubory, poměrně komplikované definování složitějších akordových značek. Taky jsem nikdy nepřišel na to, jak přímo a jednoduše zadat dvě akordové značky nad půlovou či celou notu (ale nebojte, jde to poměrně snadno obejít), no a tak dál.

Pokud si na Finale zvyknete, opravdu vyřešíte prakticky jakékoliv hudební zvrhlosti, jen musíte někdy maličko experimentovat, ale nebojte, není to často a každá nová verze přináší mnoho vylepšení a usnadnění práce. Ono ostatně, kdyby nebyl člověk líný tvor a naučil se Finale Script – tedy finálovský skriptovací jazyk, zas by šla práce od ruky značně pohodlněji.

Věřte nevěřte, co znám Finale, nepoužívám už tužku a notový papír, mám pořádek v notách, kolegové v kapele mají noty v e-mailu ještě před zkouškou, a tak zkoušíme mnohem méně a nemám trauma ze zpěvaček, protože pokud si na zkoušce vybrečí změnu tóniny, mám nové noty připraveny dříve, než si ostatní vykouří cigaretu.