Fender Road Worn ’50s Stratocaster - relic z Mexika

Fender Road Worn ’50s Stratocaster - relic z Mexika
Fender Road Worn ’50s Stratocaster - relic z Mexika

Nová série kytar Fender má jednu zvláštnost, vycházející z poznatku, že úplně novému nástroji může nějakou dobu trvat, než se pořádně rozehraje a získá správnou patinu. Co se dá dělat, nástroje s vintage vzhledem letí a nové kytary, naštěstí většinou levnější modely, se stávají obětí amatérských experimentů. Nešťastníci pak své výtvory, nezřídka brutálně upravené smirkovým papírem nebo rašplí, nabízejí v aukcích na eBay a každému je jasné, že tímto směrem cesta nevede.

„Havelka, co jste mi to zase přinesl, vždyť ta kytara je celá odřená a má úplně rezaté díly! Člověče, kde jste to sebral, v bazaru na Hlavním nádraží? Havelka, Havelka, víte, co se z vás jednou... Chlape, doufám, že snad jste tu kytaru někde neukrad’? Říkal jsem vám, abyste Křivkovi dodal na test toho nového Fendera. Kdo vám dal tohle poleno? No podívejte se třeba tady, vždyť je to jetý! Krk je úplně prohmatanej. A ty rány tady. To nemůže být novej nástroj! Ty nálepky si tam může dát každej! Běžte tam zpátky, ať vám to vymění. A fofrem, nebo zase nebude korektura a budeme muset všechno svést na šotka. Tak alou! A bez nový kytary se nevracejte! To jsou mi nápady, ani se nepodívat do futrálu a přinést takový sladký dřevo. Vždyť s tím někdo pádloval! Já vám dám, dělat si srandu ze šéfa, chlape mizerná. Za co vás platím? V Německu by se tohle nestalo! Ani jogurt byste nestačil sníst, jak by práce odsejpala! Tak šup, a ať jste hned zpátky!“

 

Pane Padrnos, nezlobte se, že jsem nesplnil dnešní úkol podle Vašeho očekávání. Posílám Vám tuto zprávu jako omluvu, že jsem si nezkontroloval nástroj při převzetí. Už jsem to zařídil, tentokrát budete jistě spokojen. Ani mě nemusíte posílat na školení do Německa, ušetřil jsem Vám jistě nemalé náklady. Křivkovi poslali prý ještě nerozbalenou kytaru, rovnou ze skladu, určitě se jí po cestě nemůže nic stát. Já jsem si jen, s dovolením, vybral dva dny ze své skromné dovolené, která mi letos ještě zbyla, abych Vás svojí přítomností snad ještě více nepopudil. Dejte si chvilku odpočinku od svých starostí s nakladatelstvím, pane šéf. Vždyť jste taky jen člověk, tedy já tomu věřím! Přijdu jako vždy v pondělí. S úctou Váš oddaný spolupracovník Havelka.

 

P.S. Uvidíte, že ten test dopadne výborně, i když už je po uzávěrce. Musel se stát politováníhodný omyl, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jako vždy beru vše na sebe, jsem prostě pitomec, jak jste již ráčil mnohokrát poznamenat. Jasně, že nová kytara vypadá jako nová a nemůže mít zrezivělé šrouby!

 

Silniční lišej

I ničení zbrusu nových kytar je potřeba svěřit odborníkům. Vzpomínám si na údiv Radima Hladíka nad mistrovsky omláceným Les Paulem a jeho poznámku, že si kytaru raději otluče sám.

Odrbané výrobky z Custom Shopu jsou ale pro spoustu muzikantů jen snem a cena kytary v provedení relic bývá mnohokrát vyšší než u standardního modelu. Originálního stratocastera z padesátých let si může k táboráku koupit leda tak ředitel polostátního podniku nebo majitel lochnesky. Ti ostatní se musí podívat do prasátka, jestli se tam neválí zbytečných sto tisíc na omlácenou kopii. Nebo trochu slevit z nároků a pořídit si Road Worn, tedy kytaru s nápadně opotřebovaným vzhledem, která hraje líp než normální neošoupaná, a přitom nestojí tolik. Propagační materiály výrobce tvrdí, že série Road Worn poskytuje zájemcům nové nástroje postavené tak, aby vypadaly, zněly a nabízely stejný feeling, jako by na ně mnoho let působil cigaretový kouř v podzemních rockových a jazzových doupatech, prach dlouhých cest z města do města - z kšeftu na kšeft - a sem tam nějaká ta rána od láhve whisky přilétnuvší z publika.

Rozhodl jsem se tedy oprávněnost tohoto tvrzení prozkoumat. Kytara Fender Road Worn Stratocaster ’50s v provedení dvoubarevný sunburst mě totiž okamžitě zaujala téměř dokonalou iluzí padesát let starého nástroje, a tak jsem byl zvědavý, jestli bude stejně dobře i hrát. Jen jsem ji vzal do ruky, už mě nechtěla pustit. Potěšení bylo oboustranné, a tak jsem s ní vydržel docela dlouho, jen tak bez elektriky, než jsem ji zapojil do komba. Kytara zní sama o sobě krásně a docela silně. Byla i dobře seřízená a trochu vyšší dohmat mi vůbec nevadil. Firemní struny desítky jsem z kytary nesundával.

 

Krk

V sérii Road Worn se vyrábí celkem tři modely kytar, Road Worn ’50s Stratocaster, Road Worn ’50s Telecaster (oba s krkem z jednoho kusu javoru) a Road Worn ’60s Stratocaster s palisandrovým hmatníkem. Testovaná kytara je prý postavená přesně podle specifikace původního modelu z 50. let a je osazena pražci typu 6105. Jaké jsou to pražce? Monstrózní. Hezky kulaté a pěkně široké, že by neudělaly ostudu ani modelové železnici. Ideálně zabroušené a vyleštěné, takže po nich prsty samy bleskurychle kloužou. Krk má tenkou vrstvu laku na několika místech úplně setřenou až na holé dřevo. Jeho profil je příjemně zakulacené V, které je pod prvním pražcem přece jen trochu znát, ale dál už ho skoro nevnímáte. Hmatník má u sedmnácti z jednadvaceti polí lak rovněž obroušený až na dřevo. Iluze přirozené ohranosti je z metrové vzdálenosti docela věrná. Zblízka už jsou vidět stopy brusného materiálu a dlouhé tenké tmavší škrábance, které nepůsobí moc přirozeně. Málokterý kytarista má nehty jako pilník. Výztuha krku má šroub na druhé straně, tedy u prvního snímače. Pro její nastavení je nutné povolit struny a demontovat nádherně zažloutlý plastový kryt se snímači. Na zadní straně krku je nezbytný „skunk strip“ z tmavého dřeva. Výrobní číslo kytary najdeme vzadu na hlavě pod ladicími mechanikami, které jsou překrásně zašlé, až prašivě působící a mají mírně narezlé šroubky. Kód testované kytary je MZ 8208351, nástroj byl tedy vyroben v Mexiku, což potvrzuje hrdý nápis pod výrobním číslem. Zepředu na hlavě najdeme klasické špagetové logo s původními nápisy a jeden stromeček pro regulaci tahu dvou nejvyšších strun, rovněž parádně zrezivělý a větrem ošlehaný. Výborné je, že výrobce nechal krk ze strany palce bez ostrých kousanců a spokojil se s jejich umístěním na hlavě, kde působí přesvědčivě.

 

Tělo

Má krásně štíhlý profil, jak se na padesátá léta sluší, a je poměrně lehké. Je vyrobeno z olše. Lehká je vůbec celá kytara, alespoň pocitově, tělo s krkem je perfektně vyvážené. Kytara na krk vůbec nepadá, naopak perfektně sedí i na koleně. Korpus je na několika místech rovněž sedřený až na dřevo a vzadu poškrábaný v místech, kde se ho může dotýkat frajerská kovová spona pásku. Poškrábání samozřejmě vypadá trochu jinak, než by se dalo čekat. Zde bych rád poznamenal, že všechna poškození silniční vyrážkou jsou podle fotografií u této série na všech vyráběných kytarách podobná, což napovídá, že odřeniny jsou rozmístěné zcela plánovitě. Výhoda této povrchové úpravy je v praxi neocenitelná, na kytaru prostě nemusíte dávat takový pozor jako v případě lesklého standardního kusu. Tělo je nalakováno měkkým nitrolakem a má pěknou kresbu dřeva. Dvoutónový sunburst vytváří krásně teplý přechod od tmavě hnědé do světle medové barvy. Jednovrstvý kryt elektroniky se třemi ukázkově opotřebovanými snímači je po obvodu věrně zestárlý, až zahnědlý. Plastové díly jsou vůbec v tomto provedení příjemnější než v původní podobě, čerstvě vypadlé z lisu. Jenom jedovatě nazelenalá barva kovové páčky přepínače působí jako z jiné planety.

 

Tremolo

Kobylka a celý blok vintage tremola si taky nějakou dobu poležely ve vlhku, takže je decentní rez jen zdobí. Po našroubování rovněž zašlé a rezaté páky (pozor, aby po sundání krycí nálepky nevypadla pružinka) jsem vyzkoušel, jak tremolo (ve skutečnosti vibráto) drží ladění. Hendrixovské divočiny vám kytaru vždycky rozladí, ale pro typický styl kytarové hry 50. a 60. let je páka obrovským přínosem. Nejvíc se rozlaďovala basová struna E a dvě poslední tenké struny, při mírném chvění páky ladění kytary drží. Jedním slovem nádhera.

 

Elektronika

Zapojení kytary je klasické, tedy tři snímače a přepínač s pěti polohami. Pro úplnou historickou přesnost by měl být třípolohový, ale proč ne, mezipolohy na něm drží líp a stará kytara mohla projít běžnou modifikací. Tři potenciometry Volume, Tone a Tone netřeba představovat. Jako vždy, snímač u kobylky nemá samostatnou tónovou clonu, hlasitost je celková pro všechny tři. Vanička s jackem je pěkně mechanicky ojetá a jakoby teplem vyžíhaná (to všechno zřejmě dokáže s kytarou udělat kalifornské slunce za padesát let hraní pod širým nebem).

 

Snímače

Pokud se někdo neurazí, ocituji technický popis. Snímače Tex-Mex se zesíleným vinutím nabízejí vyšší výstupní signál, jiskřivé výšky a velmi krásný žhavý tón, který však zachovává oblíbenou charakteristiku vintage stratocasteru. Jejich základem je magnetická slitina AlNiCo V a speciální magnetický drát. Středový snímač s reverzním vinutím a polaritou dokáže při zapojení v mezipolohách účinně filtrovat brum. Tak, a je to, samé dobré zprávy. Jen ten speciální magnetický drát si nějak nedokážu představit. Zde se asi jedná o doslovný překlad výrazu „magnet wire “.

 

Zvuk

Snímače hrají na čistém kanálu výborně a jsou opravdu silné. Ten u krku má plný a kulatý basový tón, středový krásně září a vůbec netahá za uši. Snímač u kobylky je kapitola sama pro sebe. Má výraznější rezonanci, jeho tón je brilantní a hlasitý, řekl bych až přidrzlý a útočný. Ve srovnání s kytarou Fender Stratocaster Vintage 62 je celkový projev Road Worn modelu hrubší a mnohem ostřejší. Kytara prostě hraje přesně tak, jak jsem očekával, má opravdové kouzlo starých dobrý časů. V kapele se rozhodně prosadí, řekl bych, že je to taková zbraň do první linie. Zmíněná charakteristika se ještě zvýrazní zkreslením tónu, což vlastně platí pro všechny elektrické kytary. Zvukových možností je vždycky tolik, kolik je k dispozici aparátů, takže doporučuji vyzkoušet individuálně.

 

Závěr

Nekupte to, když je to tak levné. Ale teď vážně. Kytara je jakoby ojetá a vypadá staře, ale nesmíme zapomínat, že pořád se jedná o nový nástroj, takže se úplně rozehraje až po definitivním splynutí s novým majitelem, který by ji měl dát pořádně do těla, aby bez řečí poslouchala. Výhoda uměle opotřebovaného nástroje je v tom, že největší facky a kopance od života má vlastně už za sebou a tak je schopen vzájemného dialogu s daleko větší trpělivostí (promiňte mi tu složitou metaforu).

 

„Havelka, vždyť ta kytara je úplně stejná, jako ta, co jste přinesl poprvé! Vy jste tam vůbec nebyl, přiznejte se! Za koho mě vlastně máte? Od teďka už žádné jogurty a koukejte přinést něco pořádnýho. Jasně, že nemám přehled, copak můžu jako tiskový magnát číst všechny blbiny, co vydáváme?“  

 

Info:

Fender Road Worn ‘50s Stratocaster je elektrická kytara s krkem z jednoho kusu javoru a uměle zestárlou povrchovou úpravou. Je vyrobená podle modelů z 50. let a vhodná pro klasický rock, blues a další hudební styly, kde se uplatní atraktivní vzhled a zvuk historického nástroje. Cena kytary je 907 Euro.

 

Plus:

výborný nástroj pro rock a blues

skvělý uměle zestárlý vzhled

vintage specifikace

atraktivní cena

 

Mínus:

agresivnější zvuk (může být plus)

je zrezivělá a omlácená (totéž)

vypadá jako stará (totéž)

musím si ji koupit

 

tělo: olše

konstrukce: šroubovaný krk

krk: javor (jednodílný)

profil krku: V

hmatník: javor

radius hmatníku: 184 mm

počet pražců: 21

typ pražců: 6105 Narrow Jumbo

snímače: 3 x SC Tex-Mex

elektronika: Volume, 2x Tone (snímač uprostřed a u krku), pětipolohový přepínač

kobylka: tremolo - Vintage Style Synchronized Tremolo

ukotvení strun: v tremolu

mechanika: jednostranná - Fender/Ping Vintage Style Tuning Machines

hardware: chrom

pickguard: jedna vrstva - bílá

menzura 648 mm

šířka nultého pražce: 42 mm

gigbag: ano, součástí dodávky

barva: 2-Color Sunburst, umělá patina

Psáno pro časopis Muzikus