Epiphone Korina Explorer

Epiphone Korina Explorer
Epiphone Korina Explorer

Tahle kytara má v sobě něco paradoxního - Explorer byl v době svého vzniku (konec padesátých let) naprosto revolučním a novátorským tvarem (a nemyslím jen tělo; kde byste řekli, že má prapředka "hlava hokejka"?), a to dokonce natolik, že se o více než dvě desetiletí později stal velmi vyhledávaným modelem mezi metalovými hráči, kterým zůstal až dodneška.

Korina je ale do značné míry inspirována původním '58 modelem, čili nelze čekat nějakou nabroušenou vražedkyni - je to taková korejská kočička s ostrými tvary.

 

Design a koncepce

Kytara působí na první pohled dost solidním dojmem - tělo jak z desky od stolu, precizně slepené ze tří kusů dřeva (spojů se člověk nahledá). Krk s už zmiňovanou hokejkovitou hlavou je ze dvou kusů javoru, s palisandrovým hmatníkem osazeným 22 pražci. Veškerý hardware je "pozlacen", včetně půlkruhových ladicích mechanik Grover, snímačů a dalších záležitostí. Dva HB jsou uchycené v černých

Epiphone Korina Explorer
Epiphone Korina Explorer

plastových rámečcích, k jejich přepínání slouží tradiční třípolohový přepínač, ovládání pak společná tónová clona a samostatný potenciometr hlasitosti pro každý z nich. Designovým i funkčním doplňkem je rozměrný pickguard z bílého plastu, z plastových částí stojí za zmínku ještě vcelku čistě zapuštěná krytka potenciometrů. Jediné, co trochu kazí dojem z nástroje, je objímka přepínače snímačů - materiál působí jako pozlacené plastové hodiny, které byly svého času k nalezení v tržnicích. To je ke vzhledu asi tak vše, pojďme hrát.

 

Jak (se na ni) hraje

Prvním (nečekaným) překvapením byl, hned po relativně nízké váze, velmi příjemný a "rychlý" krk. Perfektně sedne do ruky, není to žádná násada od krumpáče, ale ani žádné tenounké dřívko ibanezky. Je zkrátka "tak akorát". Hmatník na můj vkus snad až moc zploštělý - nic, na co by se nedalo zvyknout, ale pár vytahovaných tónů holt člověku zpočátku proklouzne. Dovozce mě opět nepotěšil (ne)tloušťkou natažených strun (i když to se asi ještě nikomu nepovedlo), takže bylo třeba natáhnout posílenou sadu. Kytara má sama o sobě velmi hutný a nabasovaný zvuk, kterému však bohužel chybí nabroušenost - to samozřejmě přináší problém s prosazením se v kapele - kytara tam "někde je", ale pořádně slyšet ji není. Důvod je podle mého názoru třeba hledat jednak ve snímačích, jednak celkově v charakteru nástroje. Zkrátka to tak je, takže presence na zesilovačích pěkně nahoru. Za zmínku stojí rozdíl v barvě jednotlivých poloh snímačů - velmi příjemná je krková poloha i zapojení obou snímačů současně. Tradičně mě nepotěšil kobylkový snímač, který je v tomto případě slabinou - působí zvukově dost zakřiknutě a je i tak nějak tišší. Na vytavený aparát se z něj dá ovšem dá dostat zvuk hodně dřevních metalových nahrávek ze sedmdesátých let, což se ke kytaře docela hodí :o). Při přepnutí na krkový snímač se nástroj pěkně rozezpívá, ale zvuk je holt potřeba brousit a brousit, jinak se se zlou potážete... Epiphone má u mě plus za kvalitní mechaniky Grover, které perfektně drží ladění.

 

Ke komu s ní

Ke Korině by mi asi nejvíc sedlo přízvisko slušná - solidní řemeslné zpracování, kvalitní mechanika, žádné výrazné vady. Určitě bych si ji dovedl dobře představit jako hlavní nástroj na blues, hard-rock nebo jižanský rock - zkrátka tam, kde lze narazit na "klasický" zvuk Marshallů a kde nikdo nemá potřebu vymýšlet extra něco nového. Kytarista může mít problém s prosazením se, zvlášť pokud jsou v kapele další kytary - jako výhoda se mi to jeví u nějakého "riffového sázeče", jehož hlavním úkolem je podporovat, podbarvovat a doplňovat. Je ovšem otázkou, jestli šestnáct tisícovek za sice slušný, ale ničím nevynikající nástroj není moc. Mně se to v konkurenci asijských dovozů přece jen zdá trochu příliš...

 

Info:

Epiphone Korina Explorer je el. kytara, vycházející z původního modelu legendárního Exploreru z roku 1958. Je osazená dvěma humbuckery, má hutný tón vhodný pro blues, jižanský rock a hard-rock. Doporučená cena je 15 990 Kč včetně DPH.

 

Plus:

řemeslné zpracování

mechanika

barvy zvuků

 

Mínus:

příliš "tupý" zvuk

Psáno pro časopis Muzikus