Bose L1 Model II - modulární ozvučovací systém revoluční koncepce

Není tomu tak dávno, co jsme s kolegou Mohaplem měli možnost testovat poněkud bizarní systém ozvučení L1 od firmy Bose. A nyní přichází jeho další varianta nazvaná model II a zejména nový digitální kontrolér T1, který lze pro oba tyto modely využít.

Malá rekapitulace

Systém ozvučení L1 svou konstrukcí adresuje zásadní problémy klasických způsobů ozvučení:

1. Hlasitost se zvyšující se vzdáleností posluchače od reprosoustavy u něj ubývá jenom velmi pomalu - lze tak poskytnou prakticky stejnou hlasitost posluchačům vepředu i vzadu - pracuje se tu podobně jako u velkých line array systémů s principem tzv. cylindrického (válcového)zářiče. Kromě toho je schopen vyzařovat ve velmi širokém úhlu, takže nevzniká problém se směrovostí reprosoustavy.

Basové frekvence jsou pak reprodukovány pomocí přídavných subwooferů, jejichž potřebný počet závisí od charakteru reprodukovaného zvuku a zejména od požadovaného výkonu.

2. U klasického PA systému máte obvykle pouze dvě sady reproboxů - jednu na levé a jednu na pravé straně jeviště - všechny zvuky tedy přicházejí k posluchači pouze z těchto dvou směrů. Koncepce L1 je taková, že každý jednotlivý hudebník má svůj vlastní systém ozvučení - takže každý zvuk slyšíme z jiného směru - stejně jako je tomu u poslechu akustické hudby. Tato skutečnost by měla vést k lepší lokalizaci zvuku, pestřejšímu a transparentnějšímu zvukovému obrazu pro posluchače.

A protože, jak již víme, hlasitost se vzdáleností ubývá jenom velmi zvolna, je možné tyto reprosoustavy postavit přímo za jednotlivé hudebníky na rozdíl od klasického PA, před kterým by asi ohluchli, a tak celé PA úplně vynechat .

3. Lehká přenosnost - během pár minut všechno rozmontujete, naložíte do auta a odjedete, nepotřebujete k tomu vůbec nikoho a nic.

Celý systém nás v testu vcelku příjemně překvapil svou jednoduchostí a funkčností.

Ovšem bylo také jasné, že po stránce zvukové kvality zde byly určité rezervy, a to zejména u reprodukce středových frekvencí. Tak jsem byl zvědav (tentokrát již bez kolegy Mohapla), co u Bose nového vymysleli, a zda se někam zase posunuli.

Model II

Původní systém sestával z robustní podstavy, která obsahovala zesilovač a všechnu ostatní elektroniku, včetně všech vstupů výstupů a mixeru. Do této podstavy se zasouvaly dva díly, které společně tvoří sloup obsahující sadu reproduktorů. K tomu bylo možné připojit jeden až dva subwoofery. U nového systému došlo ke změně vnitřního designu reprosoustavy (reproduktory jsou uvnitř jinak nasměrovány) a zejména k značnému zkompaktnění podstavy. Ta je značně menší, lehčí, skladnější a díky sklápěcím nohám se dá hezky poskládat. Ovšem tento menší design už v sobě skrývá pouze zesilovač, jeden audio vstup, jeden výstup pro další použití vstupního signálu pro nějaké jiné zařízení a výstup pro subwoofer. Všechno ostatní zmizelo. Paradoxně je ale takto ochuzený, i když nyní lehčí a menší model dražší než model původní. Zvuková kvalita celého systému je však dle mého názoru stejná jako předtím, anebo je změna tak nepodstatná, že jsem si jí vůbec nevšiml.

Audio Engine T1 ToneMatch

Dostáváme se k té podstatnější novince, kterou je celkem sympaticky vypadající černá škatule s velkým modře podsvíceným displejem a sadou čudlíků sloužících k ovládání různých chytrých funkcí. Ta zastává především funkci zvukového interface, který obsahuje tři vstupy, na které můžete připojit libovolný zdroj signálu (mikrofon, instrument, linka) pomocí XLR (symetrický) anebo jacků (nesymetrický) a jeden stereofonní vstupní pár (2 x jack), který slouží jako vstup číslo 4. Výstupy prvních tří vstupů lze také hned po sekci předzesilovače odbočit a poslat někam dál (mixpult, další Bose systém apod.), aniž by to ovlivnilo další zpracování signálu v modulu T1. Všechny funkce jsou ovládány pomocí pohodlného a intuitivního menu za pomoci několika tlačítek a knobů. Kromě základní (a zásadní) možnosti smíchat všechny vstupní signály do hlavních stereo výstupů (hlasitosti, panorama) je zde ještě spousta pokročilých funkcí.

Pro každý ze vstupů je k dispozici efektový procesor obsahující všechny běžné možnosti zpracování signálu (komprese, ekvalizér, modulační efekty, delay, reverb).

Tyto lze nastavit pro každý kanál zvlášť. Dále zde máme na výběr z nejrůznějších profilů nastavení, které optimalizují vstupní citlivost a pásma ekvalizéru podle charakteru vstupního signálu. Profilů je opravdu velká spousta (různé druhy mikrofonů, akustických kytar apod.), také lze samozřejmě vybrat profil, který ponechá signál zcela bez úprav. Kvalita jednotlivých efektů je bezproblémová. Když si takto celý přístroj nastavíte - tj. všechny možné kompresory, ekvalizéry, delaye apod. pro všechny kanály -, můžete si všechna tato nastavení uložit jako preset a pak je kdykoli najednou vyvolat, což je velice praktické a umožňuje vám to mít vše neustále připraveno na různé druhy aplikací. Celý modul T1 lze buď někam položit anebo jej uchytit pomocí speciální kovové části k reprosoustavě L1, či mikrofonnímu stojanu.

Tento způsob uchycení na mě ale působil trochu nedůvěryhodně, neboť modul je na tento kovový díl pouze nasazen a při razantnější manipulaci se různě pohybuje - zkrátka není to zcela stabilní, i když... opravdu jej shodit na zem by se vám asi jen tak lehce nepovedlo. Kvalita mechanického provedení T1 je tentokrát na dobré úrovni, na rozdíl od poněkud lacině vypadajícího dálkového ovladače z modelu I. Zajímavá je možnost připojit se přes USB k počítači a zaznamenat svoje vystoupení (v systému počítače se objeví jako zvukový vstup), stejně tak to funguje i obráceně - lze z počítače posílat signál přímo na USB, takže chcete-li pouštět playbacky anebo DJovat, nepotřebujete zvukovou kartu a příslušnou kabeláž.

Je toho opravdu hodně, o čem by se dalo psát, ale není místo, a tak jenom závěrem shrnu, že modul T1 je digitální systém zahrnující mixér s multiefektovým procesorem na každém z kanálů spolu s možností uložit různá dílčí i celková nastavení jako uživatelské presety. Funguje to opravdu výborně, navíc lze tento modul použít i se starším systémem Model I. Software se neustále vyvíjí, takže časem budou přibývat další presety a možná i další vylepšení.

Závěrem

Pozitivní je, že firma Bose dále rozvíjí svůj koncept. Za přínosné lze určitě považovat jak zmenšení designu podstavy, tak především nový přírůstek v podobě inteligentního modulu T1. Ovšem na druhou stranu mě trošku zklamal fakt, že se systém nedočkal žádného podstatného zvukového vylepšení, protože zde, myslím, ještě je rozhodně co dohánět. Z hlediska konkrétní aplikace se mi zdá L1 vhodný zejména na ozvučení mluveného slova u konferencí (všichni mohou slyšet zhruba stejně nahlas), z hudebních aplikací pak na akustickou kytaru, zpěv a obecně lehčí akusticky laděnější žánry (folk, country, klasické blues apod.). Zvuk reprosoustavy má svůj charakter. Rozhodně nelze očekávat frekvenčně "rovnou" bednu, na druhou stranu díky poměrně inteligentnímu ekvalizéru se dá vždy najít slušně znějící nastavení a také je potřeba mít na paměti, že systém je především určen na ozvučení jednotlivých nástrojů, ne celkového mixu. Velkou výhodou je určitě kompaktnost - vejde se v pohodě i do kufru menšího auta, odnese jej jeden člověk bez problémů sám a zapojí jej v průběhu několika minut. I když na to nevypadá, je schopen jeden L1 (spolu s více subwoofery) utáhnout i sál pro pět set lidí, a to je velice slušné.

Má to ale vše jeden háček - a tím je dle mého názoru koncová cena u nás. Ačkoli Bose vždy platila spíše za "imidžovou dizajnérskou " záležitost se sloganem typu "think different", je otázkou, zda není L1 pro náš trh až příliš drahý. Ale to už se necháme překvapit...

Systémy Line Array (známé to bedny zavěšené na řetězech) umožňují za pomocí různých triků s fází signálu hrát do větší vzdálenosti od pódia, aniž byly v jeho blízkosti příliš nahlas. Při opravdu velkých koncertech se používá několik line array systémů umístěných v různých vzdálenostech od pódia. Zvuk v každém z nich je zpožděn tak, aby to dané vzdálenosti odpovídalo.

V dobách The Beatles či Hendrixe se hrálo přímo přes hradby aparatur stojících za každým z muzikantů. S narůstajícím počtem posluchačů však vznikl problém dosáhnout uspokojivé hlasitosti i pro ty, kteří byli ve větší vzdálenosti od pódia. Vznikl proto PA systém (PA - public address). Všechny hrající nástroje a aparatury jsou snímány mikrofony či zapojeny přímo linkou do mixpultu, kde se zvuk smíchá a poté se reprodukuje přes výkonné reprosoustavy. Protože ty jsou umístěny před muzikanty, je možné u nich použít daleko větší hlasitost.