Behringer Ultra Octaver UO100 - těžkotonážní monstrum

Behringer Ultra Octaver UO100
Behringer Ultra Octaver UO100

Znám řadu basistů, kteří odmítají opustit čtyři struny svých dunících miláčků, a vydat se na tenký led pěti, šesti a vícestrunných baskytar. Důvody často spočívají v rozdílných roztečích mezi strunami, které u těchto baskytar znesnadňují hru, jiných proporcích krků či problémech s nevděčnou spodní strunou H. Dnešní trend v celém spektru moderních hudebních žánrů i díky využívání samplerů směřuje často k tomu, že se bohatost aranží současných skladeb vede k nutnosti "vytlačit" basový nástroj do co nejnižších frekvenčních pater. Jak vyhovět požadavku na mohutný basový základ a zachovat si výhody čtyřstrunného nástroje? Použít octaver! Octaver vytvoří k zahranému tónu tón nebo dva o jednu či dvě oktávy níže.

Ultra Octaver UO100 nezapře inspiraci dvěma octavery renomovaných značek - Octabassem od EBS díky přepínači "range" měnícího frekvenční charakter vytvořené spodní oktávy a Bossem OC-2, díky možnosti využít dvou vytvořených oktáv najednou. Druhou subbasovou přidanou oktávu využijí spíše kytaristé, basista by mohl při řádně "vyšťaveném" volume popravit reproduktory svého aparátu.

Jelikož již několik let využívám zmíněný Octabass, pustil jsem se do srovnávacího testu. Největším problémem všech octaverů je přesný tracking - čili schopnost efektu rychle a správně identifikovat hraný tón a správný tón pod něj vytvořit. Problematické jsou u obou srovnávaných efektů tóny hrané v 5.-9. poloze na struně G a vše od tónu G ve 3.poloze a níže na struně E. Oba octavery v těchto místech produkují při delších tónech spodní oktávu nejednoznačně, občas přeskakující a v hlubokých tónech na éčku připomínajících spíše chrochtání vepře než pevný a jasný tón. Dlužno dodat, že tento problém není tak patrný při rychlých bězích hraných staccatem či vhodném nastavení uměle vytvořeného tónu trochu tišeji, než tónu hlavního. Při hře na elektrickou kytaru se mi ale výrazně lépe jevil Octabass EBS, zejména ve vysokých tónech.

Další věcí, která mi na Behringeru vadila, byl při aktivaci pedálu patrný slabý šum, připomínající drnčení strun na rytmickém bubínku. Šum se při hře objevoval stále, i když byly všechny potenciometry stažené na minimum. Během hry s celou kapelou to však nebude velký problém, neboť ostatní nástroje drnčení zamaskují.

Zvukově je jinak Behringer příjemný a díky flexibilním možnostem nastavení z něj lze vyloudit škálu použitelných zvukových variací, od temně subbasových přes tvrdé, konkrétní až po mírně syntetické. Doporučuji jej vyzkoušet minimálně každému, kdo pošilhává po tomto druhu zvukového "prznítka" a má hlouběji do kapsy. Jsem přesvědčen o tom, že srovnávaný octaver od EBS je o kousíček lepší (barva zvuku, nižší šum...), nicméně v poměru kvalita/cena Behringer opět jasně vítězí. Cena je 791 Kč s DPH.

Psáno pro časopis Muzikus