přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukZlo, zvyky a zvuk na koncertě III - kluby nebo festivaly, člověk si nevybere...

21.9.2007 | Autor: Martin Černý | sekce: pro muzikanty - seriály

Zlo, zvyky a zvuk na koncertě III - kluby nebo festivaly, člověk si nevybere0¦

Zlo, zvyky a zvuk na koncertě III - kluby nebo festivaly, člověk si nevybere0¦

Zvukař má několik možností, jak vykonávat svoje řemeslo. Jednou z nich je jezdit s kapelou vybaven jenom rukama a ušima - v tom případě se setkává s PA systémy různých výkonů i kvalit. V klubech bývá víc času na zvukovou zkoušku, ale v devadesáti procentech je to vykoupeno horší aparaturou než na festivalech. Někdy je to opravdu "rande naslepo".

Svátek Vojíř k tomu říká: "Já se poslední dobou snažím vědět, do čeho jdu. Buď to tam znám, nebo znám toho člověka kterýmu to patří, anebo tam prostě zavolám. Někoho se to může dotknout, ale záleží na tom, jak to podáš. A já si navíc s těma lidma vždycky náramně pokecám."

Většinou jako první věc vyžaduji talkback, abych byl v kontaktu s kapelou. Pak se snažím domluvit s místním zvukařem, vysvětlím mu, co chci kam zapojit, popřípadě mu rovnou dám input list. Nesahám na ekvalizéry, pokud je aparatura v klubu stabilně zapojená a dobře nastavená, ale někdy si to zásah přece jen vyžaduje, zvlášť pokud se přede mnou vystřídalo víc zvukařů a ekvalizér vypadá jako vlnobití. Pak je lepší to srovnat do nuly a začít od začátku.

"Když jde o klubový hraní, začínáš s tím, že to je všechno rovný. Ty třeba říkáš zprovoznit si talkback pro komunikaci s pódiem, pro mě je dobrý zapojit jeden mikrofon a promluvit si ven, už kvůli nastavení efektů. Na tom poznáš opravdu moc. Samozřejmě je super pustit si cédéčko."

Na festivalech je nejdůležitější nazvučit co nejrychleji. Při megalománii některých pořadatelů není výjimkou pouhých dvacet minut mezi koncem jedné kapely a začátkem druhé - do toho se musí vejít stavba i zvučení.

"Když jedu festival a je to všechno narychlo, chci slyšet alespoň kousek kapely přede mnou. Sice se musíš umět oprostit od toho, co tam ten člověk vykroutí, ale poznáš, co je ten aparát schopnej zahrát."

Opačná zkušenost je stavět vlastní aparaturu a zvučit kapely, které člověk nezřídka vidí poprvé v životě.

"Důležitý je mít ridery dopředu, vědět, co se tam bude dít."

To je sice ideální případ, ale praxe bývá taková, že tyhle věci taháš z pořadatele ještě týden před akcí a někdy je nedostaneš ani na místě.

"Myslím, že by to měl být zájem toho zvukaře. Když jedu na festival, tak se snažím mít dopředu seznam kapel a hlídat si, abych ty ridery měl - nejde jen o to, že je potom zmatek, ale spíš se ti stane, že něco nemáš."

Co cizí jazyky? Dneska už není výjimka, hlavně v hardcore nebo metalových komunitách, že jezdí na festivaly čím dál víc zahraničních kapel.

"V tomhle je docela výhoda, že technická angličtina je jenom o těch slovíčkách. Já se v hospodě domluvím anglicky blbě, ale na pódiu velmi dobře."

Nejvíc si na těchto akcích "užiju" nekonečné diskuse s muzikanty ohledně hlasitosti jejich pódiové aparatury. Někdy je to z neznalosti, někdy mají pocit, že by to "nehrálo", kdyby to trochu ztlumili, jindy už to zavání vyloženou arogancí. Přitom jde jen o jedno - mít vyrovnanou hlasitost všech nástrojů. Když mi na pódiu leze do hlavního zpěvového mikrofonu víc kytary z komba, které je tři metry za ním, než samotného vokálu, je něco špatně na straně kytaristy.

"To je pravda. Ono to souvisí s úrovní a kvalitou kapely. Muzikanti, co hrajou dlouho, to samozřejmě dobře vědí. A takoví ti joudové, kteří mají potřebu si "zahrát", protože si to zrovna můžou vytavit... Je potřeba normální lidskej přístup. Když je člověk asertivní, funguje to jak v hospodě, tak na pódiu."

Slovníček
Talkback - funkce mixážního pultu umožňující zvukaři komunikovat s pódiem přes odposlechy. FOH pulty to převážně řeší mikrofonem na "husím krku", který zvukaři nechává volné ruce.
Ekvalizéry - v tomto případě je míněn stereo ekvalizér, kterým se pomocí stahování nebo vytahování jednotlivých frekvenčních pásem korigují špatné akustické vlastnosti sálu, popřípadě samotného PA systému. Viz doprovodné foto - v pravé části racku vidíte nastavení blížící se ideálu. Tady se jednalo o "open air" akci a PA potřebovalo jen minimálni korekce.
Input list - rozpis zapojení vstupů na mixážním pultu. Standard bývá například velký buben (kick) na čísle 1, dále pořadí snare, hi-hat, tom 1, tom 2, floor tom...
Rider - nebo také stage plan - situační nákres rozestavění kapely na pódiu s požadavky na ozvučení jednotlivých nástrojů a zapojení monitorů (odposlechů). Někdy bývá nahrazen jen seznamem nástrojů a počtem zpěvů.

Psáno pro: časopis Muzikus 2007/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Zlo-zvyky-a-zvuk-na-koncerte-III-kluby-nebo-festivaly-clovek-si-nevybere~21~zari~2007/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.