13.8.2007 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály Na základě předchozího dílu se dnes soustředíme na septimy, respektive na jejich přidávání k základnímu kvintakordu.

Takže půjde o tak zvané sedmičky?
Ano, nejdříve o ně. Ty nás pak zavedou k akordům obecně označovaným jako Xmaj7. Nejdříve ale musíme začít dominantním septakordem, obecně vyjádřitelným značkou X7.

Tam bychom měli k základnímu kvintakordu připojit septimu, ne?
Záleží ovšem na tom, jakou. V akordech, které mají hned za písmenem číslici sedm platí, že se ke kvintakordu připojí malá septima, m7.

Což u durových akordů z hlediska stavby stupnic znamená, že tam velkou septimu musíme snížit.
Ano. Například ve stupnici C dur je septimou tón h. Ale v akordu C7 hrajeme tón hb.

U mollových stupnic tam tu sedmičku můžeme nechat, protože tyto stupnice mají sedmý stupeň již snížený.
Je to tak. Když se podíváš na aiolskou stupnici a moll, tak sedmý stupeň opravdu tvoří tón g, což je vzhledem k stavbě této řady tónů malá septima. Podívej se na přílohy. Vedle příkladů vztahujících se přímo k tomuto textu jsme navázali z hlediska větší komplexnosti pohledu i na ukázky z předchozího dílu.

Mezi kvintou a malou septimou je tedy vzdálenost malé tercie.
Což můžeme zobecnit na poučku, že durové septimové akordy jsou tvořeny řadou po sobě jdoucích tercií velké, malé, malé, u mollových sedmiček pak jde o řadu m3, v3 a m3.

A co kdybychom místo malé septimy přidali septimu velkou?
Tím se dostáváme k dalšímu akordu, obecně označovanému příponou maj7.

Takže z hlediska stavby intervalů připojujeme za kvintu ne malou tercii jako u sedmiček, ale tercii velkou.
Přesně.

Což znamená, že durové akordy maj7 jsou tvořeny řadou tercií v3, m3 a v3, mollové m3, v3 a v3.
Ano.

Psáno pro: časopis Muzikus 2007/02