Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 10: HARMONIE (1. část)
23.4.2007 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály
Dnes se dotkneme tématu harmonie.
Sem patří pojmy jako tónika, dominanta a subdominanta?
Ano, můžeme se opřít o naše pojednání v Muzikusu 3/2006 včetně příloh, kde jsme si vysvětlili základní a rozšířenou kadenci.
Takže harmonie je vlastně nauka o akordech.
A nejen o nich, ale i o jejich spojování a uspořádání ve skladbě vzhledem k doprovázené melodické lince. Pokud se budeme zabývat "pouze" diatonikou, postačí nám základní durové a mollové akordy.
A pokud si akordy upravuji, třeba i netypicky?
Tak to se ocitáme v chromatice, kde je v podstatě dovoleno vše, zvláště z hlediska současného harmonicko-melodického stylu.
Sem tedy patří všechny ty alterované akordy, zvětšené tercie, zvětšené a zmenšené kvinty...
... souzvuky obsahující sekundy, akordy s přidanými dalšími tóny z jiného tónorodu...
... neboli značky akordů s příponou add...
... lomené akordy atd. Pojednání o značkách nás ale teprve čeká. Podívejme se nyní na základní druhy harmonie. Rozlišujeme harmonii těsnou, širokou a smíšenou. Tady ovšem upozorňuji na jednu věc. I když se ti možná zdá, že jde o archaické záležitosti, není tomu tak. Něco jiného je ovšem nauka o spojování akordů. Zde se opravdu nebudeme zabývat přísnou a jinou harmonií, protože zcela volné postupy doprovodu včetně někdy disonantních prvků jsou pro nezanedbatelnou část současné hudby (a to i klasické) vysoce osobité a charakteristické.
Takže ty druhy.
V těsné harmonii jsou vrchní tři tóny akordu tak těsně u sebe, že mezi ně nelze vložit další akordický tón, vytvářející souzvuk. U široké harmonie můžeme vložit do akordu další tón, smíšená má dvojici dvojtónů (většinou) postavených dále od sebe. Nejlépe to poznáš
z přílohy.
Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 10: HARMONIE (1. část)
Sem patří pojmy jako tónika, dominanta a subdominanta?
Ano, můžeme se opřít o naše pojednání v Muzikusu 3/2006 včetně příloh, kde jsme si vysvětlili základní a rozšířenou kadenci.
Takže harmonie je vlastně nauka o akordech.
A nejen o nich, ale i o jejich spojování a uspořádání ve skladbě vzhledem k doprovázené melodické lince. Pokud se budeme zabývat "pouze" diatonikou, postačí nám základní durové a mollové akordy.
A pokud si akordy upravuji, třeba i netypicky?
Tak to se ocitáme v chromatice, kde je v podstatě dovoleno vše, zvláště z hlediska současného harmonicko-melodického stylu.
Sem tedy patří všechny ty alterované akordy, zvětšené tercie, zvětšené a zmenšené kvinty...
... souzvuky obsahující sekundy, akordy s přidanými dalšími tóny z jiného tónorodu...
... neboli značky akordů s příponou add...
... lomené akordy atd. Pojednání o značkách nás ale teprve čeká. Podívejme se nyní na základní druhy harmonie. Rozlišujeme harmonii těsnou, širokou a smíšenou. Tady ovšem upozorňuji na jednu věc. I když se ti možná zdá, že jde o archaické záležitosti, není tomu tak. Něco jiného je ovšem nauka o spojování akordů. Zde se opravdu nebudeme zabývat přísnou a jinou harmonií, protože zcela volné postupy doprovodu včetně někdy disonantních prvků jsou pro nezanedbatelnou část současné hudby (a to i klasické) vysoce osobité a charakteristické.
Takže ty druhy.
V těsné harmonii jsou vrchní tři tóny akordu tak těsně u sebe, že mezi ně nelze vložit další akordický tón, vytvářející souzvuk. U široké harmonie můžeme vložit do akordu další tón, smíšená má dvojici dvojtónů (většinou) postavených dále od sebe. Nejlépe to poznáš
z přílohy.
časopis Muzikus 2006/10
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Zaklady-z-hudebni-nauky-v-otazkach-a-odpovedich-Tema-c-10-HARMONIE-1-cast~23~duben~2007/
Komentáře
&;
