Yllasova almara XIX - z pozůstalosti žijícího strýčka

Yllasova almara XIX - z pozůstalosti žijícího strýčka
Yllasova almara XIX - z pozůstalosti žijícího strýčka

Starší redakční šotek Voloďa se zase jednou vyznamenal. Na poslední chvíli podstrčil do tiskárny obrázek lodního kufru, vydávaný za foto almary. Ani já, ani Yllas s touto mystifikací nemáme nic společného a věříme, že čtenáři se nenechali nachytat, neboť vědí, že almara je velká skříň s policemi. Šotek byl potrestán týdením odepřením mističky s alkoholickým nápojem zelené barvy, kterou mu každý den podstrojuje nejmenovaný šéfredaktor, a my se podíváme na další zajímavost z Yllasova archívu.

Odborný časopis Amatérské rádio byl vynikajícím zdrojem inspirace nejen pro radioamatéry nebo sportovce, honící po lesích se sluchátky na uších tzv. lišku (mimochodem vychází dodnes). Spousta článků byla zajímavá i pro muzikanty s technickým vzděláním, nebo alespoň odvahou nechat se zabít elektrickým šokem z vlastnoručně "zbastleného" zesilovače. V čísle 8/1968 (ročník XVII) vyšel návod na stavbu miniaturního cívkového magnetofonu. Ten sice neměl mazací hlavu, zato však tři rychlosti a vešel se do kapsy. Kdo by si dnes troufnul postavit vlastní MiniDisc? Zdá se mi, že důvodů k hrdosti na zlaté české ruce je v poslední době čím dál méně. Jako v případě mé věrnosti značce Prim (viz Muzikus 2/1997, str 34). Když jsem otevřel náramkové hodinky české výroby, které po několika letech přestaly jít, zíral jsem na strojek s nápisem Swiss Parts a malou baterii Energizer Made In U.S.A. Fakt je, že šly dobře. Jako švýcarské hodinky.

 

V rubrice Čtenáři se ptají jsem našel zajímavý dotaz, ilustrující dobovou atmosféru a hlad po nových zvukových barvách, známých z desek slavných kapel. Také jsem si kdysi postavil booster, tedy vlastně fuzz, jak se správně nazývá obvod, vyrábějící z kytarového signálu obdélníky. Ani nevím, kde se vzal ten zavádějící název. Slovo booster znělo tajemně, a tak se na dlouhou dobu uchytilo v muzikantských kruzích i mezi laickou veřejností. Nebýt majitelem tohoto efektu znamenalo pro elektrického kytaristu naprosté společenské znemožnění. Také prostí lidé byli jeho zvukovým projevem fascinováni. Yllas mi nedávno v povznesené náladě vyprávěl, že kdykoliv z rádia zazněl ten bzučivý tón, sbíhala se v jeho rodné obci celá náves a lidé vzrušeně opakovali: Slyšíte? To je bůstr...

 

Na fotoreportáži z moskevské výstavy úspěchů radiotechnické tvořivosti mládeže mě zaujal hudební nástroj Selena (rozsah 31 oktávy, 4 registry, vibrato, 150 tranzistorů) a fotografie přístrojů z oblasti elektroakustiky. Podívejte se na ni pozorně, stojí to za to. Připomíná mi experiment, při kterém jsem pomocí pily na železo vyrobil z elektrifikované španělky pololubovou baskytaru se čtyřmi strunami E z kytarové sady. Předpokládejme, že sovětský konstruktér dosáhl lepších akustických vlastností nástroje a vyhnul se hřebíkům, použitým jako spojovací materiál pro zadní desku u mého modelu, inspirovaného houslovou baskytarou Höfner...

Psáno pro časopis Muzikus