Top 10 manažerů - 1. díl - Letem kytarovým světem

Colonel Tom Parker s Elvisem
Colonel Tom Parker s Elvisem

A je to tady. Téma, do kterého se nikdy moc nikomu nechtělo, ale které mne vždycky hrozně moc lákalo. Proč? Protože, a to si, přátelé, přiznejme, potkat dobrého manažera je pro každého muzikanta výhra - a potkat super manažera je pak splnění muzikantských snů. A může být muzikant na jakékoli úrovni, může hrát jako Joe Satriani (mluvme teď o kytaristech), může mít tón jako Eric Clapton, může mít charisma jako The Edge, může mít cokoli, ale bez schopného managementu nedojde k plnému prosazení jeho kvalit. Ano, možná ta či ona kapela může hrát, dokonce i úspěšně, ale se super manažerem bude super úspěšná. A tečka. Historie nás učí, historii nepodceňujme.

 

Protože se ale nechci omezit jen na výčet aktivit, rád bych uvedl i některé zvláštnosti v jednání vrcholových hudebních manažerů, mnohdy i zároveň producentů. A to zejména ve vztahu ke kapele, k hudebníkům. Tam se totiž vytváří onen vztah, který může být na jednu stranu chladně vypočítavý, či na stranu druhou velice vřelý a rodinný. Oba typy jsou úspěšné, každý má své pro i proti. A protože nechceme tohle jednoznačně důležité téma jen tak odzívat, rozdělíme si to hned na dva díly.

 

No jo, ale jak teď postupovat? Asi to vezmeme časově, podle umělců, s nimiž měly tyto výrazné osobnosti největší úspěchy.

Jinak úvahy nad tím, kdo je a kdo není manažer, si necháme zase na úvod dalšího dílu.

 

Plukovník Tom Parker (Plukovník Thomas Andrew „Tom“ Parker)

Vlastní jméno: Andreas Cornelis („Dries“) van Kuijk

Nejznámější pro: Elvise Presleyho

Výrok: „Udržím tě v klubu nejvyšších daní.“ (Parkerova slova k Presleymu, když nastupoval na vojnu)

Dodnes si pamatuji scénu ze známého filmu o králi rock and rollu, kdy Plukovník Parker přijde za Elvisem (hraje ho Kurt Russel) a říká, že by mu rád dělal manažera, a uvádí svoje možnosti slovy (jen parafrázuji): „Kdysi jsem prodával vrabce natřené na žluto jako kanáry. Teď už to dělat nemusím...“

 

Parker se narodil 26. června 1909 v Bredě v Holandsku (po mnoho let svůj neamerický původ zakrýval). V patnácti letech získal práci v Rotterdamu jako přístavní dělník a v sedmnácti se rozhodl, že zkusí štěstí za velkou louží. Nashromáždil dostatek peněz a dostal se do Ameriky tak, že přeeskočil z lodi svého šéfa na loď, která plula do USA. Ve Státech nevydržel ale dlouho a po štaci s Chautauqua show se krátce vrátil do Holandska. Po určitých problémech, včetně podezření z násilného trestného činu, se ve dvaceti letech Parker do USA opět vrátil. Nelegálně. Aby svůj pobyt zlegalizoval, narukoval do US Army, kde během tří let služby několikrát dezertoval. Po posledním pokusu byl potrestán vězením na samotce, kterou opustil ve špatném psychickém stavu. Ten způsobil i jeho propuštění z armády. Parker se pak potuloval po různých zaměstnáních a přisvojil si jméno svého někdejšího velícího důstojníka Toma Parkera. Po několika letech kočovného života se usadil a stal se ředitelem Tampa Humane Society, oblasti, kde se vedle dalších činností začala konat i vystoupení.

 

Prvními jeho klienty se stali Gene Austin, Roy Acuff a Ernest Tubb a zejména pak "countrysta" Eddy Arnold, ze kterého dokázal udělat velkou hvězdu. Ale poté se dozvěděl o mladém zpěvákovi, který se jmenoval Elvis Presley. A zbytek je historie. Smlouva s mocným labelem RCA, hit Heartbreak Hotel, smlouvy na vystupování v televizi na celostátních okruzích, smlouvy na herecká obsazení ve filmech (což mimochodem inspirovalo i The Beatles k natočení prvního filmu), vytvoření mocného trhu s merchandisem (během roku jenom obchod s upomínkovými předměty přinesl na dvacet dva miliónů dolarů), kde nechyběla ani placka „Nenávidím Elvise“.

 

Během Presleyho služby v armádě Parker vydával kompilace a udržel tak zájem o svou pěveckou hvězdu i dál. V polovině 60. let ale nastoupili i do USA The Beatles, The Rolling Stones a další britské veličiny, které sesadily Presleyho z nejvyšších příček. Přesto Parkerova práce zapříčinila, že dodnes je Presley v té nejvyšší hudební šlechtě v historii soudobé hudby. A na tom nic nezměnila ani Presleyho smrt (i když ho potom občas někdo „viděl“) 16. 8. 1977, ani smrt jeho manažera 21. ledna 1997.

Manažer Don Arden
Manažer Don Arden

Don Arden

Vlastní jméno: Harry Levy

Nejznámější pro: ELO, Black Sabbath

Výrok: „Vy uděláte to nejhorší, co umíte, já udělám to samý a uvidíme, kdo se bude smát naposled.“

Al Capone pop music, otec Sharon Osbournové, manželky Ozzyho Osbournea, se narodil 4. ledna 1926 v Cheetham Hill v Manchasteru v Anglii. Už ve třinácti letech vystupoval za peníze. Po demobilizaci a odchodu z armády po skončení 2. světové války se živil jako imitátor (třeba Enrica Carusa) a v roce 1960 se stal manažerem Geneho Vincenta a organizoval turné Chucka Berryho, Bo Diddleyho a dalších. Už tehdy proslul svými gangsterskými metodami, kdy se s nikým nepáral, neustále u sebe nosil pistoli a své konkurenty vedle „obligátního“ zmlácení mj. vyřizoval i tím, že je držel za nohy a nechal je viset z balkónu...

 

První velkou skupinou, kterou dotáhl ke světovému úspěchu, byli The Animals a jejich hit House of Rising Sun. Pro USA se ale jejich manažerem stal Allen Klein, takže Arden zacílil na Small Faces, kdy Whatcha Gonna Do about It vystoupala po žebříčku díky tomu, že Arden skoupil celý náklad. Dalším krokem byla smlouva s The Move, kdy se události daly do pohybu s jejich přeměnou na ELO. Peníze se hrnuly horem dolem, což „nezabránilo“ Ardenovi sáhnout po další kapele, po Black Sabbath. Když se tato platinová kapela dostala do problémů s Osbournem a došlo k jejich rozchodu, Arden se přiklonil na stranu Ozzyho, který pak u něj asi rok bydlel. Seznámil se tak se Sharon a ta ho otci přebrala. Stálo jí to milión dolarů a dvacet let odloučení od otce...

 

Arden je prototypem manažera, který byl extrémně tvrdý a kritický ke všem kolem sebe, a to i včetně kapel. Bez jakékoli úcty či pochopení dokázal mlátit kolem sebe ve stylu: „Můj názor je jediný názor, který je pravdivý. A zkus si říct něco jiného...“

Brian Samuel Epstein
Brian Samuel Epstein

Brian Epstein

Vlastní jméno: Brian Samuel Epstein

Nejznámější pro: The Beatles

Výrok: „Byl to jediný čestný manažer své doby v Británii.“ (Ian McDonald)

V hudebním managementu existují tři legendární jména, tajemný plukovník Parker, stavovsky intelektuální a noblesní Epstein a hřmotný Peter Grant. Ti všichni prosluli mj. i tím, že dokázali nastavit zvyklosti a pravidla tam, kde žádné zvyklosti a pravidla neexistují.

 

Epstein se narodil 19. září 1934 v Liverpoolu. Původně chtěl být módním návrhářem, ale rodinná firma mu určila další životní směřování. Pokusil se i hrát divadlo, ale to mu také nešlo. Nakonec se usadil jako vedoucí obchodu s gramofonovými deskami rodinného koncernu NEMS. To, jak se spojil s The Beatles, je už dnes notoricky známou záležitostí. Epstein se stal tvůrcem rané image The Beatles a měl tolik rozumu, že se nesnažil ovlivnit umělecký feeling kapely - to nechával jen a jen na nich. A udělal dobře. Kvalita uzavřených smluv, to už je jiná kapitola, ale na druhou stranu ukázal, jak se to dělat nemá. Z dlouhodobého hlediska je asi ten nejhorší případ časového omezení vydavatelských a autorských smluv, takže si práva na všechny skladby The Beatles mohl koupit - kdo jiný - než Michael Jackson...

 

Na jeho obranu ale musíme říci, že se s možnostmi propagace kapely jako takové v tak ohromném měřítku vlastně setkal poprvé a razil tak cestu dalším manažerům, kteří přišli po něm. A co je hlavní - vytvořil a dostal do světa skupinu, která změnila obraz hudby i s dalšími projevy, včetně sociální oblasti vývoje společnosti, už navždy.

 

Vedle The Beatles Epstein řídil i další umělce, Garryho and The Pacemakers, Billyho J. Kramera and The Dakotas, Cillu Black, Fourmost, The Cyrcle a další, ale The Beatles byli jediní a nejlepší. A Epstein se s nimi stal skutečným králem manažerů. Zemřel 27. srpna 1967.

Andrew Loog Oldham a The Rolling Stones
Andrew Loog Oldham a The Rolling Stones

Andrew Loog Oldham

Nejznámější pro: The Rolling Stones (1963-1967)

Výrok: „Lidi většinou mluví, místo aby poslouchali, takže si pamatujou jenom to, co vidí.“

Jedna z určujících osobností hudebního managementu, která si po spolupráci s Ardenem uvědomila užitečnost násilí v byznysu. Narodil se 29. ledna 1944 v Londýně. Už na škole Oldham provozoval nelegální noční miniklub. Začal pracovat v módním podniku a shlédl se v osobnosti Petera Meadena, pozdějšího manažera The Who. Po odchodu od Ardena, kde produkoval koncerty Little Richarda a dalších, viděl v televizi vystoupení The Beatles a to ho tak zaujalo, že šel za Epsteinem a požádal ho o místo. Ovšem o pár týdnů později se dozvěděl o jiné kapele, která si říkala The Rolling Stones. A zrovna chtěli vyměnit dosavadního manažera Giorgia Gomelského (odešel k The Yardbirds). No a bylo to. To mu bylo devatenáct let. Na rozdíl od Epsteina, který zjemnil původně drsnější image The Beatles, šel Oldham opačnou cestou - není divu, že jedno ze srovnání obou kapel vystihoval výrok, že Beatles vás chtějí držet za ruku, ale Rolling Stones vám přijeli rozbořit město. Svým neomaleným chováním a vlastní producentskou činností ale zajistil Stoneům daleko vyšší výdělky, než Beatles zajistil Epstein.

 

K dalším svým objevům zařadil Marianne Faithfull, dobře se ujal i jeho projekt Andrew Oldham Orchestra, známý byl i jeho label Immediate Records, úspěchy dosáhl i při spolupráci se Small Faces, Humble Pie, Nice a dalšími. Nic ale nepřekonalo jeho raná léta u Micka Jaggera spol.

Pete Townshend a Kit Lambert
Pete Townshend a Kit Lambert

Kit Lambert

Vlastní jméno: Christopher „Kit“ Sebastian Lambert

Nejznámější pro: The Who

Výrok: „To jediný, na čem záleží, je zbohatnout.“

Ochotný souputník pozdějších Moonových excesů se narodil 11. května 1935 v Londýně. Zkoušel pracovat jako manažer nočního klubu, studoval na filmové škole, působil jako asistent režie (jedním z filmů byla i bondovka Srdečné pozdravy z Ruska), ale průlom přišel v okamžiku, kdy se svým parťákem Chrisem Lambertem přišli do jednoho klubu, kde kytarista prorazil svým nástrojem strop. Byli to The High Numbers, kvarteto, ze kterého vznikli The Who, kterému již tehdy začal Lambert radit, aby vypadali jako bezdomovci a chovali se tak, jak jim zobák narostl: „... okamžitě jsem věděl, že z nich budou světové superstars.“ Townshendovi koupil dva nahrávací magnetofony, protože v něm vycítil velkého skladatele. S případnou konkurencí, která mu chtěla The Who vyfouknout, jednal s pistolí v ruce. Mezi mnoha úspěchy kapely stál i za realizací opery Tommy.

 

Mezi jeho další klienty patřili jednu dobu Jimi Hendrix, John’s Children Marca Bolana a Crazy World of Arthur Brown.

Lambert žil opravdu naplno a milióny dolarů protekly jeho rukama velmi rychle. Drogy do něj padaly tak rychle, jak je stačil sehnat. Což nemohlo vést k ničemu jinému, než že ve věku čtyřiceti pěti let, 7. dubna 1981 zemřel.

 

Pozn.: V článku jsou použity některé materiály z knihy Stevea Overburyho: Bouchačky, prach a rock ‘n’ roll - Manažeři nejslavnějších hudebních skupin. Volvox Globator v překladu Marka Židův, 2008. ISBN 978-80-7207-675-8.

 

Osudové album 53

Jake Pitts

Jake Pitts
Jake Pitts

Pitts, sólový kytarista, skladatel a producent, člen amerických Black Veil Bridges, uvádí jako své základní vzory Van Halen, Scorpions, Aenged Sevenfold, Mötley Crüe, Paula Gilberta, Bucketheada, Randyho Rhaodse, Tonyho Iommiho a právě Metallicu. Se svou kapelou, kam nastoupil roku 2010, vyprodukoval velmi zajímavá alba, která se zejména v případě Wretched And Divine: The Story of the Wild Ones (2013) a Black Veil Bridges (2014) velmi slušně umístila na americkém žebříčku (obě v Top 10). Spolu s Jinxxem tvoří energickou a osobitou kytarovou dvojici, která se mnohým jejich vrstevníkům stala vzorem kytarové souhry.

Metallica - Black Album
Metallica - Black Album

„Black Album (1991, Elektra) od Metalliky úplně změnilo můj pohled na svět kytary a trefilo se do mých plánů na život, prostě, jak to bude dál. Nemůžu si vzpomenout, kdy se to přesně stalo, ale bylo mi asi tak třináct let a dostal jsem k narozeninám takovou novou hračku, jmenovalo se to Rhythm Bandit. Stačilo to zapojit do CD přehrávače, otočit knoflíkem a z nahrávky to mělo vyeliminovat doprovodnou kytaru. Dodnes si ale vzpomínám, jak jsem seděl dlouhé hodiny v obýváku našeho domku v Boise v Idahu a pořád dokola jsem se učil kytarové party z tohoto alba. Díky tomu zařízení jsem to lépe slyšel a to mi vyhovovalo. V podstatě jsem se přihlásil na kytarové lekce a šel jsem tam ne kvůli tomu naučit se nějak hrát nebo pochytit techniku hry - tu jsem dostal z té nahrávky, ale šlo mi o tón. Neznám nikoho v tehdy mém věku, který by se zajímal fakt jen o tón. Většina začínajících chce prostě otočit gain někam za desítku. Ale na tohle jsem měl moc dobrý sluch už tehdy.

 

A taky bych si nikdy tehdy nemyslel, že když jsem se učil ty skladby, tak jednou budu spolupracovat se stejným producentem, legendárním Bobem Rockem...“

Psáno pro časopis Muzikus