přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýTipy a triky - Vysílačky aneb zkuste to bez drátů, milý Marconi! Část II.

6.9.2013 | Autor: Ladislav Ptáček | sekce: pro muzikanty - seriály

Tipy a triky - Vysílačky aneb zkuste to bez drátů, milý Marconi! Část II.

Minule jsme popsali základní parametry, které by nás měly u bezdrátových spojení muzikanta s aparátem zajímat. Skončili jsme tím, že levné sestavy mají pevně nastavený kanál (frekvenci). Ale protože kritickým parametrem bezdrátové sestavy je kvalita přenosu, měli bychom si, pokud potřebujeme něco lepšího, vybrat mašinku s funkcí diversity. To jsou ty mašinky se dvěma anténkami. Přijímače se skutečnou diversitou (true diversity) mají nejen „více antének“, ale také současně přijímají na více kanálech. Umí, zjednodušeně řečeno, přijímat signál současně z více cest a automaticky vybírat tu s lepší kvalitou. Využití je jasné pro případy, kdy se muzikant pohybuje a signál je chvíli lepší zprava, pak zleva. U větších pódií s větším počtem bezdrátových souprav není diversita přepychem, ale nutností. Naopak kytarista hrající v malých klubech asi vystačí s vysílačkou za pár tisíc bez této funkce. Dalšími vychytávkami bezdrátových souprav jsou funkce jako automatické šetření baterií pomocí ručního nastavení výkonu (velké vzdálenosti potřebují větší výkon a naopak), nebo zabudovaný noise gate.

Co se týče kytar, zajímavý je předsudek některých kytaristů, že při použití vysílaček dojde ke zpoždění signálu. Mám vyzkoušeno, že ani u levné soupravy za pár tisíc nic nepoznáte (pokud to tedy není model za tři dolary z pochybného asijského e-portálu). Funguje to v pohodě. Co ale musíme zvážit, je určité ovlivnění signálu, zejména u levnějších modelů. Nejde o nic zásadního, ale lehce postřehnutelné to je. Puritány vyznávající true bypass proto bezdrát asi odradí. Hard and heavy muzikanty to zase tolik bolet nebude. Nicméně třeba takového Radka Pastrňáka můžeme vidět s modelem vysílačky nižší třídy a rozhodně mu to nezní špatně...

U baskytar se s vysílačkami setkáme velmi zřídka. Všimnul jsem si, že i hodně basových hvězd prostě bezdrát nechce, i když ti by mohli mít to nejlepší (Lee Sklar a další).

Pro klávesáky nebyl bezdrát nikdy nic zajímavého. Stojí si u těch svých klapek a do nějakého pobíhání po pódiu se nehrnou; snad kromě Michala Davida za dob Kroků mistra FJ. Nicméně i zde se blýská na lepší časy, a to díky vysílačkám MIDI signálů, nazývaných WIDI.
Poptejte se kamarádů, co už něco bezdrátového mají. Koukněte se na muzikanty hrající podobný styl, co využívají. Ceny bezdrátových souprav, ať pro hlas nebo pro nástroje, se pohybují od tří tisíc. Nebojte se klidně začít s něčím levnějším a po nasbírání zkušeností přesedlat výše.

Ne každému bezdrát sedne. Ať už kvůli ovlivnění signálu, nebo prostě jen kvůli pocitu, že „něco chybí“. Ale určitě stojí za to jej alespoň vyzkoušet. Neříkám do studia, ale na živé hraní či na zkoušení. Protože ten pocit, kdy si chodím po klubu (či po baráku), řežu do kytary a ono to hraje, je skutečně opojný.

Psáno pro: časopis Muzikus 2012/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Tipy-a-triky-Vysilacky-aneb-zkuste-to-bez-dratu-mily-Marconi-Cast-II~06~zari~2013/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.