Tipy a triky - Vestoje nebo vsedě?

Tipy a triky - Vestoje nebo vsedě?
Tipy a triky - Vestoje nebo vsedě?

Když se člověk stará o polohy, většinou se jedná o něco úplně něco jiného než o hudbu. A ne že by to bylo méně zábavné! Ale my se nebudeme bát vlka nic a pustíme se do nich v souvislosti s muzikou.

 

Banálním faktem je, že hrát se dá v překvapivě rozmanitých polohách. Línější jedinci už dávno experimentálně ověřili, že zkouška se dá v pohodě zvládnout pololeže na gauči či křesle (tedy pokud nějakou takovou vymoženost ve zkušebně máme). To je ale zkouška, kde je v zásadě jedno, jak „to vypadá“, jde jen o to si zahrát (i když, co je vlastně důležitější než si „jen tak zahrát“?). Při živém hraní už si musíme dávat pozor na image. Opírání nohy o bedny či barová stolička je asi to jediné, co může odlehčit unavenému tělu. Třetím, a z pohledu dnešních Tipů & triků nejdůležitějším, místem je studio. Tady je to úplně o něčem jiném. Můžeme být klidně v tílku a potřísněných teplácích, ale musíme to tam nasázet, jak se patří. Takže je třeba zvolit polohu, při které podáme maximální výkon. A při které se zároveň moc neunavíme. Protože ve studiu jde jak o kvalitu, tak o kvantitu. Pokud nahráváme po páté stejné sólo, je to nejen psychický, ale i fyzický problém. Únava má velký vliv na to, jak frekvenci zvládneme.

 

Jsme u kořene věci. Při nahrávání si vše podřiďme podle sebe. Nenechme se ovlivnit spoluhráči nebo zvukovým mistrem. My sami si musíme rozhodnout, jestli chceme při nahrávání stát, sedět, opírat nohu o židli, sedět na hraně stolu, chodit. Zní to jako banalita, ale může to udělat hodně. Na projevu v nahrávce, na čistotě hry, na rytmu.

 

Někdo zásadně preferuje nahrávání vestoje. Někdo potřebuje sedět na hraně židle. Někdo se naučil, že na rytmické věci potřebuje poskakovat a chodit. Jinému na funky vyhovuje sedět a podupávat nohama. Takže závěr? Nebát se experimentovat. Ona se po čase vyloupne poloha, která nám nejlépe vyhovuje. Zní to asi jako blbost, ale ono to funguje.

 

Zmíněné rady jsou hlavně pro basáky, klávesáky a kytaristy. Bubeníci, zdálo se mi donedávna, to mají jasně rozdané: pouze vsedě. Ale chyba lávky. Před měsícem jsem byl na plese, kde měli Tata Bojs jeden set a Bublajs ho celý mazácky odehrál vestoje. Velká poklona!

Psáno pro časopis Muzikus