Stupnice? A jaké? XV. - Plagální hypomixolydická

Stupnice? A jaké? XV. - Plagální hypomixolydická
Stupnice? A jaké? XV. - Plagální hypomixolydická

Dnes nás opět čeká řada tónů z rodu stupnic plagálních. Doplňuje tak přehled námi již dříve uvedených, obecně velmi oblíbených a využívaných stupnic. Takže se už nebudeme zmiňovat o jejich původu a vzniku a soustředíme se rovnou na dnešní řadu tónů.

 

Už jenom z názvu je patrné, že tato stupnice je odvozena od standardní mixolydické řady tónů, tedy od durového tónorodu. Její stavba se tedy promítá do celého průběhu s tím, že si musíme uvědomit specifika těchto hypo-stupnic. Tedy finálu, začátek celé řady. Tím je tón e neboli vzhledem k původní stupnici její pátý stupeň. V tom případě musíme stejným způsobem vnímat i charakteristický tón mixolydické stupnice, tedy malou septimu - ta je v tomto případě uvedena již na třetím stupni celé plagální řady. Ano, jde o tón g.

 

Je podnětné se na tuto problematiku podívat i vzhledem k sólovým figurám. Z hlediska hlavní, určující figury, kterou je v tomto případě figura druhá, můžeme hypomixolydickou stupnici „nasadit“ na pátou sólovou figuru, kde hraničními tóny jsou (postupujeme-li zdola) e, fchar1, a1, h1, cchar11, e1.

Stupnice? A jaké? XV. - Plagální hypomixolydická
Stupnice? A jaké? XV. - Plagální hypomixolydická

Někteří kytaristé si stupnici odvozují i tak, že ji berou v podstatě jako mollový dórský modus pro tóninu e moll, s tím ovšem, že s ní „sólují“ na skladbu v A dur. Tedy opět otázka využití finál.

 

Po stránce harmonické nám zde figurují třeba akordy A a G; protože jde o výraznou durovou záležitost, zařazení Fchar1mi, jakkoli možné, je potřeba citlivě vložit do kontextu skladby. Samozřejmě jsou možné i další úpravy souzvuků, kdy kupříkladu u A dur místo velké tercie, tónu cchar1, použijeme tón h (neboli akord Asus2), tentýž tón pak můžeme nechat jako ostináto proznít i do dalšího akordu G, který vůbec nemusí být ukončen tónem g1 na struně e1 (tu můžeme třeba úplně vynechat).

Psáno pro časopis Muzikus