Stanley Clarke - Bass profil

Stanley Clarke - Bass profil
Stanley Clarke - Bass profil

Jeden z nejvlivnějších kontrabasistů a baskytaristů všech dob, který jako první začal používat baskytaru jako hlavní nástroj v kapele. Ne nadarmo se mu proto říká „Osvoboditel baskytary“. Během své kariéry spolupracoval s nepřeberným množstvím hudebních velikánů, a kdekoliv a s kýmkoliv působil, vždy se jednalo o hudebně zajímavý a originální počin.

Začátky

Stanley Clarke se narodil 30. června 1951 ve městě Philadeplhia v Pensylvánii. Odmalička byl obklopen muzikou, především díky matce, která byla respektovanou zpěvačkou a malířkou. Byl obklopen jazzem, neboť: „V době, kdy jsem vyrůstal, nebyla možnost se rozhodnout, zda budu rockový nebo jazzový muzikant. Jsem Afroameričan a to v té době znamenal jazz. Jiná možnost prostě nebyla.“ Vyrůstal především na hudbě Milese Davise, ale když se dostal ke kontrabasu, začal poslouchat hráče jako Charlieho Minguse, Paula Chamberse, Richarda Davida nebo Rona Cartera.

 

Ke kontrabasu se dostal ve dvanácti letech ve školním orchestru. Stanley byl v té době na svůj věk neobyčejně vysoký, ruce měl „jako dospělý muž“. Vedoucí orchestru mu zkoušet nabízet housle nebo violoncello, ale jediný nástroj, který se ke Stanleymu hodil, byl kontrabas.

 

Tentýž vedoucí orchestru potom vštěpoval Clarkovi základy kontrabasu a za to, kým dnes Stanley Clark je, vděčí z velké části jemu. Snažil se z něj udělat virtuóza na kontrabas a nikoli jen průměrného hráče. Chtěl po něm, aby hrál na kontrabas sóla, i když v té době nejenže kontrabasy hrály sóla málokdy, ale navíc bylo téměř nemyslitelné, aby Afroameričan hrál v orchestru. Tyhle „podružné“ věci ale Stanleymu neříkal. „Nechal mě hrát stejné etudy a sonáty jako jiné hráče, nejspíš rozeznal přirozený talent. Věnoval mi spoustu času a spoustu mě toho naučil. Stále používám techniku, kterou mě naučil on.“

 

Ještě něco zformovalo Stanleyho pohled na hudbu. Ve třinácti letech viděl v televizi koncert Rolling Stones: „Všichni si užívali hudbu, kromě Billa Wymana, který jen hrál na basu a tvářil se strašně znuděně. A já si říkal ‚Co se mu sakra stalo?‘“ V té době se zařekl, že pokud má dělat hudbu, musí ho bavit a musí to na něm být i vidět.

 

O novinářích

Na světě není mnoho opravdových jazzových novinářů. Jsou tu jazzoví puristé, kteří uznávají jen tradiční jazz. Když experimentujete nebo hrajete jazz nahlas, tak to prostě neberou. A pak jsou tu novináři, kteří uznávají jen to, co je právě in. Když přišla Nová vlna, všichni se do ní zbláznili, dokonce i jazzoví muzikanti se v ní zhlédli. Pamatuji se, když jsem tehdy vydal desku, jak mi ji jeden reportér totálně strhal jen proto, že jsem na desce experimentoval, jinými slovy, byl jsem kreativní.

 

První angažmá a Return to Forever

Po studiu na Roxborough High School se přihlásil na Philadelphia Musical Academy, kde dále prohluboval své znalosti hudby. Ze školy odešel, když získal v roce 1971 své první profesionální angažmá, ve kterém půl roku působil v orchestru Horace Silvera. V téhle době byl Stanley jazzový tradicionalista. Nikoli snad z přesvědčení, protože sám poslouchal všechno možné, od jazzu přes rock až po klasiku, ale protože dostával takovéhle nabídky. Ať už to byl již zmiňovaný Horace Silver nebo Art Blakey, Dexter Gordon, Joe Henderson či Stan Getz. Byl to také ten typ přístupu, který musel mít, aby vůbec dostal jako basista zaměstnání. Potřeboval se seznámit s jazzovým prostředím.

 

O rok později, kdy si už prostředí osahal, dostal lano do progresivní jazzové kapely Return to Forever, vedené klávesistou Chickem Coreou. Dalšími členy byli zpěvačka Flora Purim, bubeník Airto Moreira a Joe Farrel na saxofon a flétnu. První dvě desky byly spíše latin jazz, i když i na nich již byly zásadní skladby jako La Fiesta nebo Crystal Silence.

 

V roce 1973 došlo k obměně části kapely a nově tady působili bubeník Steve Gadd, kytarista Bill Connors a perkusista Mingo Lewis. Společně nahráli třetí album, ale než stihlo vyjít, Gadd a Lewis se poroučeli a místo nich přišel Lenny White, který přehrál všechny bicí party desky Hymn of the Seventh Galaxy. V tuhle chvíli už byla kapela stylově ve vodách progresivního jazzu či rocku a stále tak u počátku fúze těchto stylů, společně s Mahavishnu Orchestra nebo Weather Report.

 

Nejvýrazněji se ale prosadila následující sestava, kdy Connorse nahradil Al DiMeola. V tomto složení natočili tři desky, z nichž nejvýznamnější, Romantic Warrior z roku 1976, se prodalo na půl milionu kopií, na jazzovou desku obrovské číslo.

 

Poslední studiová deska kapely Musicmagic vyšla v roce 1977 a vedle Chicka a Stanleyho tu působí spousta jejich hudebních přátel. V roce 2008 se nicméně nejslavnější sestava dává dohromady na vzpomínkové turné po USA. Po odchodu Al DiMeoly pak přicházejí na další turné v roce 2011 kytarista Frank Gambale a houslista Jean-Luc Ponty. Nicméně nový materiál se zatím nechystá.

 

Sólová tvorba

Ve stejné době, jako vznikli Return to Forever, začíná Stanley Clarke dávat dohromady i své první kapely, kde působí jako leader. Na začátku sedmdesátých let věc nevídaná, aby basista byl fronton kapely. Také se setkával v klubech zpočátku s nedůvěrou a ještě v polovině 70. let, kdy měl za sebou již tři sólová alba a úspěšně vystupoval na větších podiích, se setkával s nedůvěrou: „Když jsem vydal album Journey to Love, které si vedlo dobře i v popových žebříčcích, vyprodal jsem jeden koncert v Indianě pro dva tisíce lidí. Když jsem skončil, přišel za mnou pořadatel, a místo aby mi poděkoval, že bylo vyprodáno, tak se stále jen divil a říkal ‚To není možné,‘ Díky bohu za to, že zakrátko přišel Jaco jako sólový basista a po nich Marcus nebo Victor.“

 

O moderních hráčích

Cílem dobrého muzikanta má být napsat dobrou písničku. Občas brouzdám po YouTube a zahlédnu tam hráče, kteří mají neskutečnou techniku a je to samý slap a hammering a tapping. Ale podle mě jsou tyhle techniky dávno překonané. Pod tou hrou musí být cítit hudba. Když se podíváte na to, co dělám, tak je to vždycky hudba. Umím harmonii, znám stupnice, umím teorii, jsem skladatel, který umí skládat hudbu - mám všechny ty základní kameny, které z vás dělají profesionálního muzikanta. Neříkám, jestli dobrého nebo špatného, ale profesionálního.

 

Nejvýznamnější sólová alba vydal Stanley Clarke v sedmdesátých letech, již zmiňované Journey to Love (1975) nebo zřejmě nejdůležitější album, které kopírují basisté po celém světě - School Days z roku 1976. O jazzu v tuhle chvíli už asi nemůže být ani řeč, protože Stanleyho alba překypují mixem všech možných stylů - od jazzu, přes rock, blues, funk až po zřetelný vliv klasické hudby.

 

Od druhé poloviny osmdesátých let přidává ke své kapelní tvorbě i další disciplínu, a tou je filmová hudba. Dosud napsal hudbu k desítkám filmů, dokumentů či seriálů.

 

Spolupráce

Nejspíš nemá smysl vyjmenovávat všechny Stanleyho spolupráce. Jako zásadní je možno vidět Clarke/Duke Project s Georgem Dukem, s nímž vydali během 80. let tři desky. Významná byla i sestava Animal Logic se Stewartem Coplandem a zpěvačkou Deborah Holland. Poměrně zajímavý projekt dal dohromady společně s Marcusem Millerem a Victorem Wootnem. Pod názvem SMV vydali v roce 2012 album Thunder a podívali se s ním v rámci propagace i do Čech.

 

Vybavení

 

Nástroje

Alembic Seris II Custom

Alembic Stanley Clarke Signature

Spellbinder Bass II

Spellbinder Tenor Bass

Ken Smith BT Custom

Löwenherz Tenor Bass

Spellbinder Mando Piccolo Bass

Carl Thompson Piccolo Bass

Spellbinder Upright (kontrabas)

 

Aparáty

QSR RMX 2450 (zesilovač)

Ampeg SVT PRO IV (zesilovač)

Ampeg SVT PRO II (zesilovač)

Ampeg 410 PRO NEO (kabinet)

Ampeg 115 PRO NEO (kabinet)

SWR Goliath III (4x 10” kabinet)

SWR Big Ben (1x 18” kabinet)

Fender Twin (kytarový, používaný na basu)

SWR Super Redhead (kombo)

 

Efekty

Lexicon MPX 550

EBS BassIQ

EBS OctaBass

EBS Stanley Clarke Wah

 

Struny

Spellbinder

 

Diskografie (výběr)

sólo:

Children of Forever (1973), Stanley Clarke (1974), Journey to Love (1975), School Days (1976), Modern Man (1978), I Wanna Play for You (1979), Rock, Pebbles and Sand (1980), Let Me Know You (1982), Time Exposure (1984), Find Out! (1985), Hideaway (1986), If This Bass Could Only Talk (1988), Passenger 57 (1992), East River Drive (1993), The Rite of Strings (1995), At the Movies (1995), 1,2, To the Bass (2003), The Toys of Men (2007), Jazz in the Garden (2009), The Stanley Clarke Band (2010)

S Return to Forever: Return to Forever (1972), Light as a Feather (1972), Hymn of the Seventh Galaxy (1973), Where Have I Known You Before (1974), No Mystery (1975), Romantic Warrior (1976), Musicmagic (1977)

 

spolupráce:

Chaka Khan: Echoes of an Era (1982)

Animal Logic: Animal Logic (1989), Animal Logic II (1991)

The manhattan Project: The Manhattan Project (1989)

Clarke/Duke Project: I (1981), II (1983), III (1990)

SMV: Thunder (2012)

Paul McCartney: Pipes of Peace (1983)

 

www:

www.stanleyclarke.com

Psáno pro časopis Muzikus