přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukSound Design VIII - nízkofrekvenční oscilátor

19.11.2008 | Autor: Vanda Teocharisová | sekce: pro muzikanty - seriály

Sound Design VIII - nízkofrekvenční oscilátor

Sound Design VIII - nízkofrekvenční oscilátor

Nízkofrekvenční oscilátor (LFO) patří k docela populární součástce modulární koncepce elektronického generování zvuků.
LFO se podobá základnímu oscilátoru modulární syntézy jako vejce vejci, s jediným, ale velmi důležitým rozdílem: kmitá na frekvencích v rozsahu cca od 0,1 do 40 Hz. Výstupní signál LFO tedy zpravidla leží pod slyšitelnou hranicí a jeho účelem je periodicky ovlivňovat nějakou charakteristiku signálu základního oscilátoru a vnést tak do výsledného zvuku více života.

Jeho klasické použití je vytváření vibráta, kterým se zpravidla myslí periodická výšková modulace tónu. LFO je však možné použít daleko šířeji - pro speciální účely můžeme použít právě krajní extrémy, kde se generované změny již většinou nevnímají jako periodické. Budeme-li například velmi mírně modulovat výšku tónu sinusoidou nebo trojúhelníkem s frekvencí 0,3 Hz zjistíme, že produkt této modulace slyšíme spíše jako zvláštní, chvějivé a u některých zvuků docela žádoucí rozladění - tímto efektem můžeme velmi zdařile nahradit eventuálně chybějící Random-Pitch Tuning Oscilátor. Druhý extrém - velmi rychlá, ale velmi mírná modulace výšky nebo i jiných parametrů zvuku, způsobí též nikoli subjektivní pocit vibráta, nýbrž jakési neidentifikovatelné znervóznění tónu. Trojúhelníkovou pomalou modulací cut off frekvence rezonujícího nízkofrekvenčního filtru s hodně vyšroubovanou rezonancí dosáhneme též nikoli vibráta, nýbrž vmísíme tím do zvuku novou složku sinusových signálů, pomalu přejíždějících po alikvotních tónech. Kromě toho je pocit vibráta vázán spíše na modulace některými spojitými signály, jako je trojúhelník a sinusoida. A přihlédne-li se k tomu, že tyto dva standardní signálové typy LFO jsou u většiny syntezátorů rozšířeny o obdélníky, různé tvary pil a o random-signál, je zcela jasné, že právě u LFO se jedná o výborný a velmi důležitý modul.

Parametrizace LFO
K nejdůležitějším parametrům LFO patří Speed či Frequency parametr, určující rychlost oscilace. K dalším standardním patří LFO Delay, kterým lze naprogramovat zpoždění, se kterým LFO vůči startu tónu nasadí. U některých strojů lze experimentovat s Phase parametrem, kterým určíme fázový posun generovaného nízkofrekvenčního signálu. Použitím phase parametru můžeme u dvou zdrojových identických zvuků naprogramovat jejich "kroužení" kolem sebe. Otočíme-li fázi LFO jednoho zdroje zvuku o sto osmdesát stupňů vzhledem k druhému a budeme-li mírně modulovat třeba výšku tónu, bude sice vzájemné rozladění obou zdrojů v každém okamžiku konstantní, získáme tak však vzácný pocit chvějivosti.
Parametr Wave určí tvar signálu, který LFO generuje. Do standardního menu patří, jak jsem se již zmínila, sinusoida, trojúhelník, různé tvary pil, obdélník a náhodný signál. Zajímavá je možnost některých nástrojů předdefinovat si vlastní tvar - například fantomy od Rolandu tuto funkci nazývají Step LFO.
Ne již tak standardní bývá způsob výběru modulačního cíle a intezity modulace, tedy parametru zvukotvorného aparátu, na který bude signál LFO působit, a intenzity tohoto působení. Moderní nástroje téměř bez výjimky nabízí různé varianty tzv. modulačních matic, které si můžete představit jako tabulku, kde na jedné ose vidíte zdroj modulace a na druhé ose modulační cíl, na průsečíku obou os nastavíte modulační intenzitu. Můžete tedy jedním LFO ovlivňovat více cílů současně různou měrou. Starší stroje naopak umožňují pouhé přepínání mezi několika mála cíli. Intenzita se pak u takto koncipovaných strojů nastavuje přímo v LFO jako velikost amplitudy generovaného signálu nebo je ji možné nastavovat centrálně různými parametry citlivosti, popřípadě přímo v menu těch modulů, jejichž parametry mohou být LFO modulovány.

Mezi standardní modulační cíle patří:

* PitchVhodný pro klasické vibráto výšky tónu.
* AmplitudeTento typ vibráta známe od některých dechových nástrojů, jako je například flétna, kde hráč nehýbe výškou tónu, nýbrž periodickým pohybem bránice způsobuje stálé změny v tlaku vydechovaného vzduchu, a tím i v hlasitosti zvuku.
* Filter CutoffModulace hraniční frekvence filtru: například pro klasický wah-wah efekt.

Tyto tři modulační cíle najdeme snad bez výjimky u všech syntezátorů. Modernější nástroje jsou v nabídce modulačních cílů daleko velkorysejší, modulovat můžete například rezonanci filtru, stereo-panorama apod. Některé syntezátory na složité a vyčerpávající technice modulace a kontroly svých parametrů přímo zakládají svou prestiž: například dnes již legendární Kurzweil 2000 umožňuje téměř každému editovatelnému parametru přiřadit modulační zdroj, jímž může kromě klasických kontrolérů jako je Modulation-wheel, Pitch-bend nebo After-touch být i každý jiný kontrolér, LFO, nebo dokonce i jiné, značně exotičtější modulační zdroje, jako je třeba číslo noty, MIDI Clock a podobně (Kurzweil 2000 nabízí sto dvanáct modulačních zdrojů).

Modulace parametrů LFO
Zcela běžná je modulace modulační intenzity - regulace rozkmitu LFO pomocí modulačního kolečka (Modulation Wheel) patří ke standardnímu vybavení téměř každého zvuku. U většiny strojů máme možnost určit, který kontrolér bude modulační intenzitu modulovat. Dnes dostupné nástroje nabízí modulaci prakticky všech parametrů LFO, takže modulovat můžeme vesele i jeho frekvenci, a vložit tak muzikantovi do rukou (případně prostřednictvím dechového kontroléru do úst) možnost ovlivňovat kontinuálně další velmi významný výrazový prostředek jeho hry.

Psáno pro: časopis Muzikus 2008/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Sound-Design-VIII-nizkofrekvencni-oscilator~19~listopad~2008/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.