Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo V

Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo V
Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo V

Jak jsme si tedy minule nastínili, dnes je čas na to, říct si něco o dvou, potažmo třech, co se nastavení a seřízení týče, modech, ve kterých bývá vintage tremolo na kytarách běžně používáno.

Původní funkce - podobně jako u mechaniky Floyd Rose - spočívala v pohybu páky pouze dolů, tedy v povolování strun. Tremolo, respektive jeho základní deska, dosedalo v klidovém stavu pevně na tělo kytary, přitažené pružinami, kterých může být v systému „naháknuto“ až pět. Většinou bylo toto předpětí nastaveno spíše pevněji - tak, že při běžném vytahování strun tremolo nijak neuhýbalo. V terminologii se takto nastavenému systému říká např. jednozvratné tremolo nebo taky třeba mod diving, dive (ponořit, potápět) only apod. Spousta hráčů na svých kytarách takovéto nastavení běžně používá.

Pokud zmírníme napětí pružin povolením vrutů jejich závěsu, případně vyjmutím některé z nich, a necháme naháknuté např. pouze dvě nebo tři, struny svou silou částečně přetáhnou takto povolenější pružiny a po následném (a opakovaném) vyrovnání a naladění vznikne situace, kdy s lehce dolů nakloněným tremolem lze pákou pohybovat jak dolů, tak částečně v menším rozmezí i nahoru. Míra naklonění v těchto případech může být různá, někteří hráči si ponechávají pro pohyb nahoru skutečně pouze malou vůli - např. pro opravdu jemné vibrato pákou nahoru/dolů, někteří chtějí mít více akčnější možnosti a „rovnovážný“ náklon zvolí směrem dolů větší.

Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo V
Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Vintage tremolo V

Každopádně je třeba poznamenat, že pohyb páky nahoru je v tomto případě vždy „ukrojen“ z dráhy pohybu dolů (u moderních systémů Floyd Rose je vyfrézováno dřevo pod základnou tremola, ta tím pádem může být v rovnovážné poloze rovnoběžně s horní deskou kytary, tedy „rovně“ a tím je umožněn i pohyb páky nahoru). Výsledné nastavení je pak plus mínus takové, že základna tremola je mírně nakloněna dolů - dopředu, přičemž jemné inbusové šrouby kamenů jsou více vyšroubovány, kameny pak jakoby „vedou“ víceméně rovnoběžně (či rovnoběžněji) s deskou kytary. Záleží pak i na tom, jakou verzi tremola máme, jestli původní - šestivrutovou, nebo modernější - na dvou stavěcích šroubech, u které se celková výška strun a dorovnání náklonu právě díky těmto dvěma šroubům nastavuje pohodlněji a lépe.

Posledním modem je situace, kdy nejlépe všech pět pružin přitáhneme tak pevně, že s tremolem nelze de facto vůbec pohybovat, a pokud ano, tak pouze za použití opravdu značné síly, která by již mohla např. deformovat nebo zlomit páku. Je to tedy ve výsledku v podstatě jakási varianta pevné kobylky a toto nastavení používají hráči „netoužící“ po jakýchkoliv efektech s pákou. Na některých kytarách je takto uzpůsobená mechanika přímo instalována, systém nemá pružiny a základna je napevno přišroubována k tělu kytary bez možnosti jakéhokoliv pohybu.

Příště pokračujeme.

Psáno pro časopis Muzikus