přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraSeřízeno, naladěno a nastaveno? - Tune-o-matic

15.03. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály

Seřízeno, naladěno a nastaveno? - Tune-o-matic


Minulým dílem jsme tak nějak celkově uzavřeli téma pohyblivých kobylkových mechanik, zpravidla tedy těch ovládaných vibrační pákou, kterou provádíme větší či menší změny v ladění strun, potažmo tónů, zejména pak směrem dolů - povolování ladění. Zabývali jsme se tímto tématem úctyhodných jednadvacet dílů, což je, myslím, velmi dostatečné a naplňující, přesto kdybych naznal v průběhu dalších témat, že se na něco podstatného zapomnělo, rád se k tomu vrátím.
Dnes tedy otevřeme další tematickou oblast a současně další typ kobylky a struníku, tentokrát ze stáje dalšího ze dvou kytarových gigantů - firmy Gibson, celosvětově masivně používanou a známou kobylku tune-o-matic . Tento systém byl navržen Tedem Mc Cartym (což byl prezident Gibson Guitar Corporation) a představen v roce 1953 na kytaře Gibson Super 400 a o rok později na kytaře Gibson Les Paul Custom. Tune-o-matic , resp. její hlavní část, což je kobylka samotná, je přesto nezřídka brána jako jeden celek i se struníkem - nejčastěji se závěsným typem zaklesnutým do dvou stavěcích šroubů, známým právě např. z kytar Les Paul, SG, Explorer atd. V kombinaci s touto kobylkou však může být ale použit i jiný, řekněme „starší“, struník, jako třeba na zmíněné Super 400, což je jakási větší (případně různě zdobená) plechová součást s šesti otvory či háčky na struny zaklesnutá v lubu kytary, upevněná zpravidla někde v místě zadní rolny na řemen. Tato kobylka tune-o-matic byla pak postupně osazována téměř na všechny elektrické kytary Gibson a postupně tak víceméně nahradila jednodílný model nazvaný „wrap-around bridge“, kde byly struny napůl „omotány“, nasouvaly se zepředu směrem od hlavy a zezadu shora pak procházely přes kovový kobylkový váleček. Ten sice míval nějakou tvarovou kompenzaci doladění oktáv, ta byla ovšem pevná a neměnná. Tune-o-matic přinesla možnost regulovatelné kompenzace ladění do poloh a oktáv pro každou jednotlivou strunu, což byl, co se celkového ladění týče, samozřejmě výrazný posun kupředu.
V kombinaci s velkým plechovým struníkem, např. na zmíněné kytaře Super 400, je kobylka tune-o-matic často zašroubována do dřevěného plátku, který na kytaře často drží „pouze“ přítlakem strun (podobně jako kobylky na většině starších lubových a pololubových „Gibsonek“), a můžeme s ním jakoby volně pohybovat. To na jedné straně může zvětšit možnosti doladění oktáv či úpravu vzdálenosti krajních strun od kraje hmatníku (celý potah takto relativně lehce posuneme příčně nahoru, nebo dolů - od kraje ke kraji hmatníku), na straně druhé se nám při nechtěném pohybu kobylky může nástroj hezky „rozhasit“, pokud se nám ji rychle nepodaří vrátit na původní místo. Jak již bylo řečeno, nejběžnější kombinace je ale s klasickým, nožově zaklesnutým struníkem, tak, jak jej známe ze zmíněných modelů LP, SG, Explorer a dalších.
Příště pokračujeme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2019/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Serizeno-naladeno-a-nastaveno-Tuneomatic~15~brezen~2019/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.