Sekvencery XIII - Notátory (1)

Sekvencery XIII - Notátory (1)
Sekvencery XIII - Notátory (1)

Jak jsem si uvedl v tomto seriálku, pohovoříme tu nejprve šířeji a všeobecněji k tématu, jež nám bude milým soudruhem v několika příštích dílech. Chci se věnovat notátorům, což jsou hudební programy, v nichž je možno vytvářet notové záznamy - od jednoduchých sólových skladbiček až ku megamonstrózním symfoniím s dětským i smíšeným sborem a skupinou hráčů na pily.

Měl bych nejprve objasnit, proč vlastně řadím software tohoto typu k sekvencerům. Ne všechny notační programy mohou být označeny jako sekvencery. Existují i takové, které jsou čistě grafické a neumějí notový záznam zrealizovat ve zvuku. Mnohé však splňují podmínky tohoto označení, dokážou noty přehrávat a ty opravdu dobré mohou nést i různé typy dat, jako jsou data kontrolérů, data pitch bendu, povely System Exclusive (SysEx) a čísla programů (Program Change), čímž se plnohodnotně řadí mezi sekvencery.

 

Takto lze totiž řídit elektroakustické nástroje maximálně účinným způsobem a vytáhnout z nich úplně všechno, co dokážou. Například nástroje Yamaha se standardem XG jsou nesmírně šikovné a udělají vám skoro cokoliv, co si budete přát - musíte jim to z valné části sdělit právě pomocí SysExů, jinak "něpanimájut"!

 

Profesionální hudebníci, hlavně skladatelé a aranžéři, jistě ocení možnost práce s notovým písmem, které je jim vlastní a které lze předkládat živým muzikantům s už docela konkrétní představou o výsledném vyznění, a navíc jim k čitelně vytištěným partům ještě přiložit demáček, aby se nemohli vymlouvat, že jim potvory děcka doma obrátily noty.

 

Lepší notační software dokáže analyzovat grafické soubory, převést je do svého formátu a přehrát. Tímto způsobem si naskenujete noty a poslechnete si, co v nich je. Podmínkou ovšem je, že to budou noty tištěné nějakým standardním způsobem, jinak je sice program přežvýká, ale to, co pak vyplivne, bude docela jistě cosi naprosto jiného. U notového záznamu psaného rukou už nelze očekávat žádný relevantní výsledek. Leda pro zběsilé experimentátory se zde opět otevírá bezedný pytel inspirace. Což si tak naskenovat kocoura do not? A jakpak asi zní fotky z naší poslední dovolené, drahoušku?

 

Srandičky, srandičky, ale ono se k tomu samozřejmě dá postavit i vážněji. Hodnotně naskenovaný materiál usnadní muzikantům práci a ušetří hodiny a hodiny piplavého psaní not.

 

Když se mi dostane do rukou nějaká partitura a chybí party, můžu ji načíst do notátoru a snadno jednotlivé party vyexpedovat. Pokud se složení interpretů v hudebním tělesu odlišuje od autorem předepsaného instrumentáře, provedeme snadno transkripce pro dosažitelné nástroje. Přitom zjistíme, zda nejsou party mimo rozsahy nově delegovaných instrumentů, snadno zrealizujeme party pro transponující nástroje, s jistotou a zlehka učiníme převody do klíčů, kterými, pravda, nevládneme tak bohorovně (a včil pazóru na hercnu - jakpak to máme s altovým a tenorovým klíčem, ha?), a když nám zpěvačka vmete do jedné z našich mnoha tváří fakt, že je to na ni dnes moc vysoko, zlehoučka ztransponujeme celý celek.

 

Skvěle také můžeme touto cestou tvořit všelijaké koláže, montáže, aranžmá a vůbec vylepšovat anebo ničit původní komponistovy záměry. Zachtělo se pánovi (paní) stvořit si po ránu moteto? Potom nechť přistoupí ke skeneru, v ruce troje různé noty a směle do toho. Potom sjednotí tóniny (anebo ne - pokud je vyznavačem, vyznavačkou, trendu zvaného musica falsa), a je to doma.

 

Právě tyto (a jiné) zde nadhozené tvůrčí metody činí z prostého nástroje ku psaní a poslechu not sekvencer. Kvalitní notační programy jsou schopné nabídnout uživatelům množství kompozičních metod, se kterými se běžně při tvůrčím procesu pracuje, ale jsou zdlouhavé a dost často brzdí skladatele v rozletu. Tady, když víme, co chceme, a naučíme se tyto věci používat, nesmírně nám to zefektivní práci a ta se stane i mnohem zábavnější. Už jen ten fakt, že si hned poslechnu, co jsem napsal, mluví za mnohé.

 

Teď už jen zbývá zvolit si konkrétní program, na němž si budeme ukazovat všechna ta sladká tajemství. Jakkoliv se svět dělí na finalisty, sibeličníky a scoraře... principy všech vyspělejších notátorů jsou shodné a my nemůžeme rozebírat všechny. Po kratší úvaze jsem se tedy nakonec rozhodl pro Sibelia. Proč? Inu asi proto, že jsem sibeličník.

 

slovnikmidi.info/vyklad/718

Psáno pro časopis Muzikus