Sám doma 37 - Netrápíme se s panorámou zbytečně?

Sám doma 37 - Netrápíme se s panorámou zbytečně?
Sám doma 37 - Netrápíme se s panorámou zbytečně?

Pojďme se tentokrát dopodrobna zabývat mixáží. Podívejme se zblízka na jednotlivá rozhodnutí, která my jako „zvukoví mistři“ musíme udělat. Je jich poměrně mnoho a není dobré je brát na lehkou váhu - sebelépe nahrané nástroje či zpěvy mohou znít v mixu příšerně, pokud to zvukař po... Přesto zopakuji to, co jsem napsal už několikrát: Samotnému nahrávání věnujte náležitou péči! Chyby při snímání v mixu často spravit nelze. A pokud lze, vyžaduje to zpravidla obrovské množství času a energie, které by se dalo využít mnohem produktivněji. Pro účely tipů, triků a rad ohledně mixáže, kterými vás zavalím, ale budu předpokládat, že jsme při „náběru“ žádné zásadní chyby neudělali. Také je třeba mít na paměti, že v konečném důsledku žádná pravidla neexistují. Poradím-li vám tedy něco, to nejlepší, co můžete udělat, je, danou věc si sami vyzkoušet. Pokud vám to nevyhovuje - sláva, je vidět, že víte, co chcete! Umíte si udělat vlastní názor a to je jedině dobře!

 

Dnes se podívejme na zoubek problematice, kterou si nezkušení zvukaři a hudebníci často zbytečně komplikují - umístění jednotlivých stop ve stereo spektru (anglicky panning). Každý, kdo alespoň jednou míchal vícestopou nahrávku, ví, že u každé monofonní stopy máme ovladač PAN (panorama), pomocí kterého určíme, kde v levo-pravém spektru se bude daný part nacházet. Je-li stopa stejně nahlas v obou reproduktorech (či sluchátkách), máme pocit, že je zdroj zvuku uprostřed, tedy přímo před námi. Pokud je zvuk umístěn „natvrdo“ vlevo či vpravo, zvuk logicky vnímáme jako vychýlený na tu kterou stranu. Výsledný dojem se trochu liší podle toho, zda posloucháme hudbu z reproduktorů, či sluchátek. V prvním případě není levý kanál zcela oddělen od pravého. Levé ucho částečně slyší i to, co vychází z pravého reproduktoru. Není tedy možné, aby nějaký zvuk vnímalo pouze jedno ucho. U sluchátek to však možné je - stereoobraz tedy vnímáme výrazněji, „extrémněji“. Při mixáži by se tak teoreticky dal brát zřetel na to, zda mícháme primárně pro sluchátka, či reproduktory. Neznám však mnoho zvukařů, kteří by se tímto trápili.

 

Většina z nás tak nějak automaticky míchá pro reproduktory, přestože lidé dnes používají sluchátka (někdy nevalné kvality) velmi často.

 

Možná jste si všimli, že jsem výše zmínil pouze tři varianty panningu - zcela vlevo, ve středu a zcela vpravo. Existuje ale samozřejmě velké množství mezipoloh. Každou stopu tedy můžeme umístit kdekoli v levo-pravém spektru - trochu nalevo od středu, téměř zcela vpravo apod. Mezi zvukaři a muzikanty však už dlouho zuří debata, zda má smysl se těmito mezivariantami zabývat. Staré mixážní pulty mívaly pouze tři nastavení pomocí tlačítek - zcela vlevo (L), ve středu (C) a zcela vpravo (R). Podobná technická omezení už desítky let neplatí, přesto se však tento „extrémní“ přístup - LCR panning - těší velké oblibě. Mnozí tvrdí, že takto smíchané nahrávky zní téměř vždy lépe. Já bych byl s podobnými výroky opatrný, přesto jsem i já umírněným příznivcem LCR. Obzvláště pokud začínám nový mix, ulehčím si práci a „rozhodím“ jednotlivé stopy způsobem LCR. Teprve pokud mi takto extrémní nastavení zní v případě nějakého nástroje nepřirozeně, zvolím některou z mezipoloh. Zkuste to, možná bude takový přístup vyhovovat i vám. :-)

Psáno pro časopis Muzikus