Sám doma 33 - „Ruský kompresor“

Sám doma 33 - „Ruský kompresor“
Sám doma 33 - „Ruský kompresor“

Moji drazí, máme tu další díl našeho seriálu o nahrávání svépomocí. Pro začátek si přiznejme jednu věc: My, kteří se zabýváme hudbo-tvorbou a obzvláště nahráváním, jsme tak nějak z definice podivíni. Místo toho, abychom se šli projet na kole, strávili příjemné chvíle s krásnou dívkou nebo třeba akumulovali kapitál, sami z vlastní vůle trávíme nepřiměřené množství času u počítačů a hudebních nástrojů. A co je horší, vnějšímu světu se často (a někdy i právem) musí zdát, že tyto aktivity nemají žádný „hmatatelný“ výsledek. Naštěstí nám moderní DAW softwary nabízejí mnoho možností automatizace, která dokáže čas strávený u počítače zkrátit o cenné minuty, někdy dokonce i hodiny. Možná vám pak zbude několik chvil i na jiné činnosti, díky čemuž se s vámi nerozejde partnerka a nevyhodí vás z práce. Automatizace je rozhodně dobrá věc, ale ne vždy a za každých okolností. V minulých dílech jsem nejrůznější automatické procesy tu chválil, jindy zatracoval. Nedávno jsem například tvrdil, že upravovat předdefinované bicí rytmy je většinou mnohem snazší a produktivnější než začít programovat „na zelené louce“. Takto se dá ušetřit času a energie opravdu hodně. Jsou však dvě oblasti, kde po plné automatizaci sáhnu jen tehdy, pokud je časová úspora absolutní prioritou. Jedná se o korekci ladění (pitch-correction, auto-tune) a kompresi.

 

Co mám na mysli v případě korekce ladění, je zřejmé. Ideální je samozřejmě situace, kdy po této funkci nemusíme sáhnout vůbec. Takových případů je ale většina! Poslechněte si klasické nahrávky z dob, kdy auto-tune bylo pouze sci-fi! Máte pocit, že vždy dokonale ladí? Samozřejmě že ne! A jak často je to opravdu problém? V současnosti si příliš zvykáme na digitálně „vylepšené“ nahrávky, kde je vše dokonale „srovnané“ - ladění, rytmus apod. Nevím, jak to máte vy, ale mě autentické, lidské nahrávky baví mnohem víc. Proti drobným zásahům do ladění ale vůbec nejsem. Raději než celou stopu (např. zpěvu) prohnat auto-tunem, proč manuálně neopravit dva tři nejproblémovější momenty? Sice chvíli trvá, než tento proces „dostaneme do ruky“, ale rozhodně to stojí za to. Pokud ona místa opravíme dobře, přestanou nás tahat za uši, ale zbytek si zachová svou lidskost.

 

Ještě více bych ale chtěl zdůraznit důležitost procesu, kterému bychom mohli říkat „manuální komprese“. Jeden známý používá trefné označení „ruský kompresor“. V kostce to znamená následující: Pokud používáme kompresi pro vyrovnání rozdílů v hlasitosti jednotlivých částí (nejčastěji opět u zpěvu), je lepší nejprve stopu nastříhat na fráze a ty nastavit na požadovanou hlasitost - většinou se snažíme rozdíly mezi nimi snížit, méně často naopak zvýšit. V každém případě ale provádíme „kompresi“ na „makroúrovni“. Jinými slovy, nesnažíme se „oholit špičky“, pouze se chceme postarat o větší vyrovnanost hlasitosti. Pokud pak aplikujeme kompresor na takto upravenou stopu, můžeme si jej dovolit nastavit na mnohem mírnější hodnoty, čímž opět ochráníme přirozený zvuk nástroje či zpěvu. Zkuste to, věřím, že budete souhlasit, že se takto dá dopracovat k lepším výsledkům. Nebudu vám ale lhát - taková úprava může být časově náročná, obzvláště zpočátku. Pokud by tím tedy měly utrpět vaše vztahy či obživa, raději se vraťte k automatice. Nerad bych vás měl na svědomí! :-)

Psáno pro časopis Muzikus