přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukSám doma 12. - Ladí-neladí

8.9.2013 | Autor: Petr Štika | sekce: pro muzikanty - seriály

Sám doma 12 - Ladí–neladí

Mí milí domácí rekordisté, minule jsem vám slíbil, že jeden z následujících dílů věnujeme problematice autotuningu. A tak si říkám: proč s tím otálet? Jen aby bylo jasno, nemluvíme tady o tuningu automobilů - o tom si určitě přečtete mnoho zajímavého jinde. Na mysli mám používání digitální korekce ladění. Všichni to známe: zpěvákovi se jeden pokus povede znamenitě z hlediska výrazu a celkového ducha. Bohužel mu však několik tónů trochu „ujelo“.

Nějakou tu dekádu zpátky jsme měli k dispozici pouze dvě řešení - buď se na intonační problémy vykašlat (pokud jsou ve snesitelných mezích) a upřednostnit výraz, nebo danou pasáž přezpívat. Dnes máme k dispozici variantu třetí - intonaci trochu digitálně pomoct. „Trochu“ je ale klíčové slovo. Minule jsem vás vyzýval k umírněnosti a opatrnosti při používání nástrojů, jako je auto-tune. To neznamená, že bychom na auto-tune měli zanevřít úplně. Jen je potřeba postupovat tak, aby ve výsledku pokud možno nebylo slyšet, že jsme digitální doladění použili. Ne snad proto, aby se o nás posluchači nedozvěděli, že takto „podvádíme“. Jde především o to, že pokud je dolaďování slyšet, není na tom vůbec nic hezkého. Tedy pokud to nepřeženete úplně s cílem znít jako Cher ve skladbě Believe nebo jako R & B hvězda T-Pain.

Jak původní Antares Auto-tune, tak ostatní dolaďovací plug-iny jsou zkrátka dobří sluhové, ale zlí páni. Nejlepších výsledku stejně dosáhneme, doladíme-li inkriminované místo manuálně. Ve většině moderních DAW programech máme možnost ručně nakreslit křivku změny ladění tak, že máme nad průběhem absolutní kontrolu. Můžeme si tak klidně hodinu hrát s jediným tónem. Klíčové je, aby se změněná pasáž dobře pojila s těmi okolními. Pokud kreslíme křivku ladění, je proto dobré dbát na to, aby na samých krajích protínala nulovou hladinu. To by mělo pomoci zabránit nepřirozeným přechodům či dokonce „lupancům“. A co si budeme povídat - napoprvé se vám to téměř určitě nepovede a budete muset experimentovat s jinak tvarovanou křivkou. Obrňte se proto raději železnou trpělivostí. Pokud se vám trpělivosti nedostává, budete stejně muset sáhnout po automatickém doladění. Chcete-li takový postup zefektivnit, nastavte v dolaďovacím plug-inu stupnici, v které se daný zpěv (či jiný nástroj) pohybuje. Auto-tune se tak nebude snažit dolaďovat směrem k tónům, které v partu nemají co dělat.

Dalším klíčovým parametrem je rychlost dolaďování (většinou označená jednoduše „speed“). Auto-tune totiž plynule klouže ke „správnému“ tónu, a pokud to činí příliš rychle, zní to poněkud roboticky. A přelaďuje-li pomalu, jednoduše to nestihne, protože tón již dávno skončil. Nastavování parametru rychlosti je tak někdy bolestivým hledáním ne příliš vyhovujícího kompromisu. Někdy se ale zadaří a pak je auto-tune na svém místě. Ve většině případů bych vám ale poradil buď přezpívat, nebo manuálně doladit dva tři tóny. A etický rozměr? Je digitální dolaďování podvod? Já vám nevím. Je ekvalizér podvod, protože mění frekvenční charakteristiku? Není náhodou každá nahrávka interpretací pravdy spíše než pravdou samotnou? Myslím, že pokud budete auto-tune používat umírněně a moudře, disciplinární komise vám nehrozí...

Psáno pro: časopis Muzikus 2012/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Sam-doma-12-Ladi-neladi~08~zari~2013/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.