muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýRytmické struktury II - hudební teoreticko-praktický workshop

1.3.2014 | Autor: Filip Tailor | sekce: pro muzikanty - seriály

Dave Brubeck


V prvním díle workshopu o rytmických strukturách jsme si vysvětlili základní princip střídání těžkých a lehkých dob, na jehož základě rytmus vlastně funguje. Bylo to základní východisko, díky kterému se nám teď otevírá barevný svět celé řady odstínů těžké a lehké doby. Zároveň už víme, co to je základní a složený takt. Nejjednodušším složeným taktem je takt čtyřdobý, na jehož bázi jsme si také minule ukázali a vysvětlili některé vybrané rytmické struktury. Dnes se posuneme trochu dál, rozdělíme si takty na symetrické a nesymetrické, a právě oněm nesymetrickým se budeme blíže věnovat. Stejně jako minule, budeme označovat pro pracovní účely těžkou dobu jedničkou a lehkou dobu nulou.

Teoretická část

Takty základní není potřeba více dělit, skládají se z rytmických elementů, tedy dále nedělitelných jednotek (dvoudobý a třídobý rytmus). Dříve než začneme v našem seriálu dělit rytmy na menší a menší rytmické elementy (osminové noty a menší), budeme se pohybovat na úrovni dělení taktů, tedy de facto na úrovni lehkých a těžkých dob, tj. většinou čtvrťových not. Teprve později přistoupíme k osminovým délkám a způsobům jejich hraní. Tento svět je velmi bohatý a k tomu, abychom ho dobře zvládli, musíme nejdřív vyčerpat všechny možnosti dělení rytmu na nižší úrovni - tedy na úrovni taktů a jejich dob. Takty složené se tedy dále dělí na:

- Takty symetrické (jinak řečeno pravidelné) - ty lze rozdělit na dvě stejně dlouhé poloviny.
- Takty nesymetrické (těm se někdy říká „kulhavé“) - ty lze sice také rozdělit, ale jejich dvě části jsou nepoměrné - jedna je vždy delší než druhá, což způsobí, že výsledný rytmus jaksi „kulhá“, proto „kulhavé“.

Anglicky bývají tyto takty označeny jako „odd meters“ nebo „unusual meters“.

V našich zeměpisných šířkách - je to dáno především lidovými zvyky - jsou běžné takty základní, a to především dvoudobý (klasická polka) a třídobý (valčík). Ze složených taktů jsou u nás běžné symetrické takty, především čtyřdobý (4/4 - čtyřčtvrťový, ten se dělí 1-0 a 1-0). Tyto takty jsou pro naši středoevropskou hudební kulturu přirozené, nemusíme nad nimi nijak hlouběji přemýšlet.

Kromě toho ale existuje svět nesymetrických taktů a jedním z nich, konkrétně pětidobým rytmem, se budeme dnes blíže zabývat. Takt pětidobý patří mezi takzvané nesymetrické neboli kulhavé takty. Tyto takty jsou pro naši středoevropskou kulturu neobvyklé, ale pozor, toto neplatí pro celou Evropu, a už vůbec ne pro world music. Například pro balkánskou lidovou tvorbu (desítky příkladů je možno najít na internetu) jsou tyto takty typické, a není zde řeč pouze o pětidobém taktu, ale především sedmiosminovém, devítiosminovém a nezřídka také jedenáctiosminovém. Pro balkánské lidové hudebníky je taková rytmizace zcela přirozená, nemusí si v duchu počítat, aby se tohoto taktu dopočítali, a také dokonce existují na tyto zvláštní rytmy typické balkánské tance. Zmíněný pětidobý takt je zase typický pro řeckou lidovou hudbu. Dnes si ukážeme některé příklady pětidobých rytmů v jazzové a populární hudbě.

Praktická část

Jak už bylo řečeno v minulém díle, průkopníkem kulhavých taktů v jazzu byl Dave Brubeck. Jeho skladba Take Five je jedním z mála, ne-li jediným, dodnes hraným jazzovým standardem na pět dob a jednou z nejslavnějších skladeb na pět dob vůbec. Jejím základem je klavírní riff (též se říká vamp nebo odborně figura), který vypadá tak, jak je uvedeno na Obrázku 1.

Obrázek 1


Shrňme si, co zatím víme. Jedná se o složený pětidobý (asymetrický neboli kulhavý) takt. Z minula také víme, že každý takt je tvořen střídáním těžkých a lehkých dob. V případě základních taktů dvoudobých a třídobých je to jasné, jaké je však rozmístění těžkých a lehkých dob v kulhavých taktech? A to je otázka, která nemá vždy stejnou odpověď.

Všechny složené takty se nějakým způsobem dále vydělují podle toho, jakým způsobem mají organizované těžké a lehké doby. Organizace dob v pětidobém taktu je téměř vždy 1-0-0-1-0. Jinak se tento údaj udává takto: 3 + 2 (tj. tři doby a dvě doby). Drtivá většina pětidobých taktů je dělena právě na tři a dvě doby. V sedmidobém taktu už to tak jednoduché není a například pro šestidobý takt existují dvě poměrně časté možnosti dělení, a to 3 + 3 a 2 + 2 + 2. Pokud se tyto rytmizace vyskytnou zároveň, jedná se o jev zvaný hemiola. Hemiolou se budeme zabývat v některém příštím díle našeho seriálu, až se budeme zabývat polyrytmem.

Teď zpět k Brubeckovi. Klavírní vamp Take Five organizuje pětidobý rytmus v poměru 3 a 2 doby, přičemž v prvních třech dobách se objevuje synkopa, což je velmi častý jev v pětidobém taktu. Se synkopou jsme se setkali už minule, jedná se o důraz mezi dobami. Tento přístup k pětidobému taktu použil mimo jiné například Andrew Lloyd Webber, nejúspěšnější muzikálový autor všech dob, který měl liché takty rovněž v oblibě. V jeho skladbě Everything’s Allright z muzikálu Jesus Christ Superstar můžeme nalézt zcela shodnou rytmickou strukturu, jako použil Dave Brubeck (viz Obrázek 2).

Obrázek 2



Podobným způsobem přistupuje k pětidobému rytmu například Sting ve své slavné skladbě Seven Days. Synkopa v prvních třech dobách pětidobého taktu je, jak vidíme, velmi častým jevem a je příkladem rytmického kontrastu v jediném taktu. Kontrast je tvořen jednak tím, že dvě části taktu jsou nepoměrné (3 doby a 2 doby) a jednak tím, že třídobá část obsahuje strukturu, která zkrátka není přesně na doby, naproti tomu dvoudobá část taktu obsahuje pouze obyčejné čtvrťové noty přesně na dobu.

Sting


Kontrast je jev, který je v hudbě velmi důležitý. Podobně jako rytmus funguje na principu střídání těžkých a lehkých dob, jak jsme si ukázali minule, tak veškeré hudební struktury, ať už rytmické, harmonické a jiné, fungují na bázi pouhých dvou esencí, a těmi je kontrast a naopak spřízněnost neboli podobnost. Pětidobý takt je ideální pro použití tohoto principu v oblasti rytmu ideální. Zkuste si chvíli improvizovat na svůj nástroj v pětidobém rytmu. Uvidíte, že po určité době si tuto neobvyklou rytmizaci zažijete, a budete-li kreativní, naučíte se časem používat tento takt tak obratně jako třeba právě Sting ve své skladbě Seven Days.

Tato i všechny ostatní zmíněné skladby jsou příklady vynalézavého užití pětidobého taktu v dělení 3 + 2. Za domácí úkol zkuste vymyslet strukturu v rytmizaci 2 + 3. Hodně štěstí!

Psáno pro: časopis Muzikus 2014/03

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Rytmicke-struktury-II-hudebni-teoretickoprakticky-workshop~01~brezen~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.