Po výletu do alternativy ve formě profilu Zacha Hilla se vraťme k hrdinům moderního metalu. Jeho vlajku nese velmi hrdě Matt Halpern, který není zajímavý jen úrovní, ale také celkovou filosofií hry a přístupem k hudbě. Matt se proslavil jako zásadní člen djent-metalcoreových Periphery, ale málo známý je fakt, že účinkoval také jako první bubeník Animals as Leaders (a jeho spoluhráč z Periphery Misha Mansoor/kytarista! programoval bubenické party na jejich prvním albu).
V Halpernově hře se dokonale snoubí dvě základní kvality bubeníka: Je to velmi schopný aranžér a jeho party dokonale zapadají do skladeb, které hraje. Není v nich, i přes často velkou intenzitu, ani nota navíc a perfektně spojují melodie, harmonie i rytmické figury ostatních nástrojů. To je samo o sobě úctyhodné, ovšem Matt je také expert v oblasti toho, jak party zahrát. Sledovat jeho bubnování naživo (popřípadě na YouTube) je radost. Snoubí se v nich intenzita s uvolněností, obrovská vnitřní dynamika a kombinace naprosté přesnosti s hloubkou, které říkáme groove. Jak je toho všeho schopen dosáhnout? Sám říká: „Během vystoupení se snažím k hudbě nepřistupovat racionálně, neanalyzovat, nepředvídat, ale být uvnitř hudby a přítomného okamžiku. Samozřejmě je potřeba mít formy a party dokonale naučené, ale pouze skrze maximální soustředění na teď a tady člověk dosáhne toho, že hraje skutečně pro skladbu a kapela funguje dohromady jako jedno těleso.“
Jeho filosofie spočívá v silném propojení fyzické a psychické stránky bubnování, které sám charakterizuje bonmotem „the way you move is the way you groove“. (Těžko přeložitelná hříčka, která znamená přibližně „jak se hýbeš, tak budeš znít“.) Když jsme spolu před třemi lety mluvili v rámci rozhovoru pro Muzikus na Meinl drum festivalu, Matt s názornými ukázkami říkal, že: „Groove není zamčený v nějaké tajné komůrce v hlavě, ale je vytvářen tělem. Pokud při hraní sedíš jako socha a pohybuješ každou rukou a nohou zvlášť, tak jsi ve strašně těžké situaci z hlediska koordinace. Uprostřed je hlava, která musí ovládat každou končetinu, a ještě je všechny vzájemně synchronizovat. A přitom, stačí zapojit celé tělo a najednou je všechno synchronizované, aniž bych se musel nějak snažit nebo duševně namáhat.“ Ne každému musí takový přístup vyhovovat, ale sledovat při hraní své pohyby rozhodně nemůže uškodit.
A mimochodem, Matt má na YouTube skvělé video o tom, jak hrát intenzivně, leč šetrně na činely. Doporučuji!
K poslechu: Periphery: Insomnia, Ji, Motormouth
